Svod mládeže

Dnes jsme se s Hemym zúčastnili svodu choďácké psí mládeže. Z domova jsme vyrazili před půl osmou, abychom byli v autokempu Slunečnice, kde se svod konal, včas.

Na výstavu bylo zapsáno 82 psů, na svod 39. Bonitace se mělo účastnit 13 jedinců. Celá akce probíhala totiž už skoro týden, ale my jsme se mohli přihlásit pouze na svod, protože s většinou minulého týdne kolidovala naše dovolená. Původně jsme s účastí na akci ani nepočítali, naše dovolená měla totiž původně proběhnout přesně v tom samém termínu, ale nakonec jsme ji museli o týden posunout a ukázala se šance zúčastnit se alespoň svodu. Díky velké vstřícnosti organizátorek jsme se na poslední chvíli ještě mohli přijet ukázat. Tímto tedy děkuji paní Yvettě Kaňokové a paní Monice Javorové za jejich velkou ochotu.

Po příjezdu do kempu se Hemy ocitl v choďáckém ráji.  Všude samý chodský pes, malí i velcí, hubení i “statní ošetřovatelé” jako je Hemy. Byl v sedmém nebi. Už pěkných pár dní se s žádným psem neočuchal, protože byv během naší dovolené doma na zahradě s babičkou, nedostal se ani na procházku. Dorazili jsme chvilku před devátou, což bylo “akorát”, abychom se stihli trošku rozkoukat a svod začal. Dostali jsme číslo 18, protože psi byli ke svodu zapsáni podle plemeníků, Orin Bryvilsár, otec našeho Hektora z Letínské kovárny, měl na svodu tři své potomky. Kromě našeho Hektora ještě Alex Dark Bark a jeho sestra ze stejného vrhu Arrisa Dark Bark.

Měl jsem obavu ze dvou věcí – měření výšky (Hemy se mi zdá dost velký) a z předvedení zubů. Jako první nás čekalo měření výšky. Bylo napínavé, nevěděl jsem pořádně, jak to udělat, aby pes správně stál, ale paní rozhodčí byla velmi milá a trpělivá a nakonec jsme skončili na 57 cm, což je maximální tolerovaná výška, aby mohl být uznán chovným. Opravdu se mi ulevilo. Do měření na bonitaci to snad už pes nevyroste. Byla by to opravdu škoda, kdyby Hemy nemohl být uzná chovným. Sice mi pár lidí říkalo, že těch 57 je přehnaných, ale do bonitace se snad nějaký ten fígl naučíme. Skutečností je, že Orin těch 57 má taky zapsaných a Hamy je v přímém porovnání jasně nižší.

Z předvádění zubů jsem měl mnohem větší obavu, protože to jsme moc netrénovali, vlastně jenom dvakrát nebo třikrát, jelikož jsme s účastí na akci původně nepočítali. Hemy se ale ukázal jako obrovský kliďas a pohodář. Stačí na něj klidně mluvit, hladit ho a zuby ukáže v klidu a v pohodě i cizímu člověku. Všechno dobře dopadlo a byli jsme pochváleni. Oba.

Ve svodové kartě máme tedy uvedeno A5 K3 U3 W2, což je prý krásný výsledek. Sleduje se celkem 25 kritérií, z nichž ve 21 Hemy naprosto odpovídá standardu, tedy skoro 95 %. Je to sebevědomý nebojácný pes, povahově naprosto vyrovnaný a klidný. K tomu všemu je úžasně oddaný nejen pánovi, ale celé jeho rodině.

Důkaz oddanosti a odvahy podal Hamy i dnes, když jsme po svodu šli k rybníku. Až do této chvíle okusil Hamy vodu pouze jednou, a to ve sprše, když jsme ho někdy po Novém roce potřebovali umýt šamponem proti nějakým breberkám, který dostal o veterináře. Když jsem vlezl do vody, stál Hamy na břehu a bedlivě mě pozoroval. Lákal jsem ho za sebou, bylo vidět, jak v něm bojuje touha jít za mnou a obava z neznámého. Když jsem mu ukázal míček, byl to poslední argument potřebný ke skoku do vody. Jakmile dopadl, začal máchat packami a hnal se ke mě, abych ho zachránil. V tu chvíli jsem se naučil, že psi se učíme plavat pouze máme-li na sobě tričko. Jakmile ale zjistil, že se ve vodě udrží, vrhal se do vody nadšeně a bez jakékoliv bázně. Plaval se mou i s Matym, skákal pro míček a později i pro klacík. Odteď bude voda jeho velká vášeň. To je jasné.

V neposlední řadě jsme se seznámili s majitelkou Orina a samozřejmě i s Orinem samotným. Z tohoto setkání jsme všichni měli velikou radost, zvlášť poté, co se i paní Břízové Hemy moc líbil.

 

Celkově byla sobota velice vydařeným dnem, nasbírali jsme nějaké zkušenosti, naučili Hemyho plavat, vypili jsme půlku rybníku a unavení a šťastni dojeli domů.

Všechny fotky