Svod mládeže

Dnes jsme se s Hemym zúčast­ni­li svo­du choďác­ké psí mlá­de­že. Z domo­va jsme vyra­zi­li před půl osmou, abychom byli v auto­kem­pu Slu­neč­ni­ce, kde se svod konal, včas.

Otec a syn

Na výsta­vu bylo zapsá­no 82 psů, na svod 39. Boni­ta­ce se mělo účast­nit 13 jedin­ců. Celá akce pro­bí­ha­la totiž už sko­ro týden, ale my jsme se moh­li při­hlá­sit pou­ze na svod, pro­to­že s vět­ši­nou minu­lé­ho týd­ne koli­do­va­la naše dovo­le­ná. Původ­ně jsme s účas­tí na akci ani nepo­čí­ta­li, naše dovo­le­ná měla totiž původ­ně pro­běh­nout přes­ně v tom samém ter­mí­nu, ale nako­nec jsme ji muse­li o týden posu­nout a uká­za­la se šan­ce zúčast­nit se ale­spoň svo­du. Díky vel­ké vstříc­nos­ti orga­ni­zá­to­rek jsme se na posled­ní chví­li ješ­tě moh­li při­jet uká­zat. Tím­to tedy děku­ji paní Yvet­tě Kaňo­ko­vé a paní Moni­ce Javo­ro­vé za jejich vel­kou ocho­tu.

Po pří­jez­du do kem­pu se Hemy oci­tl v choďác­kém ráji.  Všu­de samý chod­ský pes, malí i vel­cí, hube­ní i “stat­ní ošet­řo­va­te­lé” jako je Hemy. Byl v sed­mém nebi. Už pěk­ných pár dní se s žád­ným psem neo­ču­chal, pro­to­že byv během naší dovo­le­né doma na zahra­dě s babič­kou, nedo­stal se ani na pro­cház­ku. Dora­zi­li jsme chvil­ku před devá­tou, což bylo “ako­rát”, abychom se stih­li troš­ku rozkou­kat a svod začal. Dosta­li jsme čís­lo 18, pro­to­že psi byli ke svo­du zapsá­ni pod­le ple­me­ní­ků, Orin Bry­vil­sár, otec naše­ho Hek­to­ra z Letín­ské kovár­ny, měl na svo­du tři své potom­ky. Kro­mě naše­ho Hek­to­ra ješ­tě Alex Dark Bark a jeho sest­ra ze stej­né­ho vrhu Arri­sa Dark Bark.

Synové a dcera Orina BryvilsáraSyno­vé a dce­ra Ori­na Bry­vil­sá­ra
Měření výškyMěře­ní výš­ky

Měl jsem oba­vu ze dvou věcí — měře­ní výš­ky (Hemy se mi zdá dost vel­ký) a z před­ve­de­ní zubů. Jako prv­ní nás čeka­lo měře­ní výš­ky. Bylo napí­na­vé, nevě­děl jsem pořád­ně, jak to udě­lat, aby pes správ­ně stál, ale paní roz­hod­čí byla vel­mi milá a trpě­li­vá a nako­nec jsme skon­či­li na 57 cm, což je maxi­mál­ní tole­ro­va­ná výš­ka, aby mohl být uznán chov­ným. Oprav­du se mi ule­vi­lo. Do měře­ní na boni­ta­ci to snad už pes nevy­ros­te. Byla by to oprav­du ško­da, kdy­by Hemy nemohl být uzná chov­ným. Sice mi pár lidí říka­lo, že těch 57 je pře­hna­ných, ale do boni­ta­ce se snad něja­ký ten fígl nau­čí­me. Sku­teč­nos­tí je, že Orin těch 57 má taky zapsa­ných a Hamy je v pří­mém porov­ná­ní jas­ně niž­ší.

Prohlídka zubůPro­hlíd­ka zubů

Z před­vá­dě­ní zubů jsem měl mno­hem vět­ší oba­vu, pro­to­že to jsme moc netré­no­va­li, vlast­ně jenom dva­krát nebo tři­krát, jeli­kož jsme s účas­tí na akci původ­ně nepo­čí­ta­li. Hemy se ale uká­zal jako obrov­ský kliďas a poho­dář. Sta­čí na něj klid­ně mlu­vit, hla­dit ho a zuby uká­že v kli­du a v poho­dě i cizí­mu člo­vě­ku. Všech­no dob­ře dopadlo a byli jsme pochvá­le­ni. Oba.

Ve svo­do­vé kar­tě máme tedy uve­de­no A5 K3 U3 W2, což je prý krás­ný výsle­dek. Sle­du­je se cel­kem 25 kri­té­rií, z nichž ve 21 Hemy napros­to odpo­ví­dá stan­dar­du, tedy sko­ro 95 %. Je to sebe­vě­do­mý nebo­jác­ný pes, pova­ho­vě napros­to vyrov­na­ný a klid­ný. K tomu vše­mu je úžas­ně odda­ný nejen páno­vi, ale celé jeho rodi­ně.

Asi drápem, ne, vole...Asi drá­pem, ne, vole…

Důkaz odda­nos­ti a odva­hy podal Hamy i dnes, když jsme po svo­du šli k ryb­ní­ku. Až do této chví­le oku­sil Hamy vodu pou­ze jed­nou, a to ve spr­še, když jsme ho někdy po Novém roce potře­bo­va­li umýt šam­po­nem pro­ti něja­kým bre­ber­kám, kte­rý dostal o vete­ri­ná­ře. Když jsem vle­zl do vody, stál Hamy na bře­hu a bed­li­vě mě pozo­ro­val. Lákal jsem ho za sebou, bylo vidět, jak v něm boju­je tou­ha jít za mnou a oba­va z nezná­mé­ho. Když jsem mu uká­zal míček, byl to posled­ní argu­ment potřeb­ný ke sko­ku do vody. Jakmi­le dopa­dl, začal máchat pac­ka­mi a hnal se ke mě, abych ho zachrá­nil. V tu chví­li jsem se nau­čil, že psi se učí­me pla­vat pou­ze máme-li na sobě trič­ko. Jakmi­le ale zjis­til, že se ve vodě udr­ží, vrhal se do vody nad­še­ně a bez jaké­ko­liv báz­ně. Pla­val se mou i s Matym, ská­kal pro míček a poz­dě­ji i pro kla­cík. Odteď bude voda jeho vel­ká vášeň. To je jas­né.

V nepo­sled­ní řadě jsme se sezná­mi­li s maji­tel­kou Ori­na a samo­zřej­mě i s Ori­nem samot­ným. Z toho­to setká­ní jsme všich­ni měli veli­kou radost, zvlášť poté, co se i paní Bří­zo­vé Hemy moc líbil.

 

Cel­ko­vě byla sobo­ta veli­ce vyda­ře­ným dnem, nasbí­ra­li jsme něja­ké zku­še­nos­ti, nau­či­li Hemy­ho pla­vat, vypi­li jsme půl­ku ryb­ní­ku a una­ve­ní a šťast­ni doje­li domů.

Všechny fotky

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!