Cyklistický výlet
z Písku až na Zvíkovské podhradí a zpět

V rámci cyklistického zahájení letošních prázdnin jsme pojali velmi odvážný plán. Jet se podívat na hrad Zvíkov. Originátorem této ideje byla naše dcéra Kateřina. Když jsme se totiž v sobotu vraceli z raftů, pravila zde

že “vlastně ještě nikdy nebyla na Zvíkově”. A bylo jasno. Ještě jasněji bylo, když Eva nadšeně souhlasila s nápadem jet na Zvíkov na kolech po stezce kolem Otavy. Je jasné, že před desátou se nám z baráku vypadnout nepodařilo, a tak není divu, že jsme měřiče výkonu zapínali až těsně před dvanáctou hodinou. Cesta z Písku kolem řeky svižně ubíhala po perfektně upravené makadam cyklostezce. První drobnější zádrhel přišel asi po pěti kilometrech, když jsme přijeli k plynové lávce přes Otavu. Lávka totiž měla chodníky udělané z kovových roštů, takže pod nimi bylo vidět úplně vše. Ale Eva se překonala a lávku statečně překonala. Celou cestu se velice statečně držela, byť místy to na jejím letitém treku muselo být docela utrpení.

Na druhé straně řeky se terén začal klikatit nahoru a dolů. Hned za lávkou jsme na čtyřech a půl kilometrech vystoupali o závratných 100 výškových metrů a mělo být ještě hůře.

Asi nejkrásnější úsek celé cesty byl mezi Dědovicemi a Varvažovem, zhruba na 15 až 21 kilometru.

Cesta tady vede krásným lesem a dvakrát překračuje místní vodní toky, říčky Lomnici a Skalici. Za pár set metrů přišel pěkně prudký úsek s 22% sklonem. Kdo by se chtěl podívat a uznale pokývat hlavou nad jediným členem výpravy, který ho na jeden zátah vyjel (myslím, že jsem to byl zrovna já), tak je to na mapě na 18,6 km.