Zánět středního ucha

Tak Maty má zánět střed­ní­ho ucha. Vče­ra večer při­šel z poko­je s bre­kem, že ho bolí ucho. Levé. Že ho v něm tla­čí. Vidět v něm nic neby­lo, zata­há­ní za bolet ho nebo­le­lo, tak jsme usou­di­li, že to bude od zubů, k jejichž boles­ti se při­znal. Bez muče­ní. Asi mu sta­či­la bolest toho ucha, šmudlo­vi. Pak jsem při­šel s nápa­dem, že to bude od těch slu­chá­tek, co má stá­le na uších u počí­ta­če a řve mu do nich majn­klaft, muzi­ka a klu­ci na sky­pu. A toho jsem se držel. Ale dohod­li jsme se s Evou, že ona ráno zavo­lá na ORL a já tam s ním doje­du. Maty dostal bru­fen a tep­lý zábal na ucho a šel spát. Než jsem ode­šel do pele­chu já, ješ­tě jsem chvil­ku smi­ro­val za dveř­mi, jest­li ho usly­ším bre­čet. Nesly­šel jsem. Spal.

Ráno Eva vola­la, že se nemů­že dovo­lat. Tak jsem volal já a hádej­te. Dovo­lal jsem se. Na popr­vé. Paní dok­tor­ka už ve své ordi­na­ci není, má ordi­na­ci novou s nový­mi kli­en­ty. No pros­tě sest­ra byla pří­jem­ná jak osi­na v prde­li. Ale dala mi jmé­no nové­ho dok­to­ra. Volal jsem, Dovo­lal jsem se, objed­nal, zavo­lal Maty­mu, aby jel po ško­le domů, že ho tam v, zved­nu. Pak volá Eva, že B, tam s ním došla. Volám Maty­mu, aby nejez­dil domu, ale ke mně do prá­ce. Maty nebe­re tele­fon. Opět.

Hm. Minu­lý pro­dlou­že­ný víkend jsme nikam neje­li, pro­to­že poča­sí byli na draka. Tenhle víkend nám pře­ka­zí nemoc. Ale snad si vyje­de­me ale­spoň zít­ra, shod­li jsme se s Evou, že to oba potře­bu­je­me. Poku­sí­me se tedy vypad­nout na Vyso­kou. Moh­lo by to být fajn.