Jedeme k moři aneb “Ozka cesta”

Ten­to člá­nek je “flešbek”, to zna­me­ná, že píšu o udá­los­ti, kte­rá se sta­la “long, long, long, long, long ago in a galla­xy far, far, far, far away”. Popi­so­va­né udá­los­ti pro­to mohou být již znač­ně zide­a­li­zo­va­né. Za pří­pad­né ško­dy se tudíž zří­kám veš­ke­ré odpo­věd­nos­ti.
Posled­ní den naší mini­do­vo­le­né jsme měli v plá­nu dojet si do ital­ské­ho Terstu a tro­chu se pová­let u moře. Doma jsme strá­vil pěk­ných pár hodin u Goo­gle Earth hle­da­je na pobře­ží vhod­né mís­to ke kou­pá­ní. Nako­nec jsem našel mís­to, kte­ré se pod­le fotek zdá­lo býti vhod­ným kan­di­dá­tem, aby pohos­ti­lo tři sucho­zem­ce ze stře­du Evro­py. Z kem­pu jsme zvlád­li vypad­nout doce­la brzy, v 9:45 jsme už byli v Mos­tu na Soči, kde jsme natan­ko­va­li a pro­hléd­li si most přes řeku a sko­kan­skou věž a odtam­tud vyra­zi­li směr Ter­st přes Gori­cii. Měl jsem naplá­no­va­nou krás­nou vyhlíd­ko­vou ces­tu kolem Soči až do Gori­ci, mělo nám to trvat asi hodin­ku a půl i s něko­li­ka krát­ký­mi zastáv­ka­mi. Moc jsem se těšil.
Ruská kapleMost na Soči

Navi­ga­ce nás táh­la zpět smě­rem k Tol­mi­nu, což jsem po pár kilo­me­t­rech vyhod­no­til jako totál­ní blbost a vyjá­d­řil poli­to­vá­ní nad soft­warem, kte­rý až do té chví­le navi­go­val doce­la sluš­ně. Na nej­bliž­ším mož­ném mís­tě jsem to oto­čil a vydal se smě­rem na Ljublaň, byv pře­svěd­čen, že je to dru­há, para­lel­ní sil­ni­ce, kte­rá měla vést do Terstu. Chvil­ku se zdá­lo, že jede­me dob­ře, podél sil­ni­ce tek­la řeka… jen­že potom jsem si uvě­do­mil, že teče… špat­ným smě­rem. Ne smě­rem do moře, tedy “naším” smě­rem, ale že teče pro­ti nám. Neby­la to Soča. Byla to Idrij­ca. Taky moc pěk­ná, ale to zna­me­na­lo, že jsme ve špat­ném údo­lí a musí­me odbo­čit vpra­vo a pře­jet hře­ben.

Za nedlou­ho už nás navi­ga­ce hna­la přes řeku a po úzké sil­ni­ci vzhů­ru do kop­ce a cíl byl vzdá­le­ný téměř dvě hodi­ny. Vyhod­no­til jsem situ­a­ci jako napros­tou kra­vi­nu a vrá­til se na původ­ní sil­ni­ci. Uklid­ni­lo mě, že nena­sta­lo žád­né až to bude mož­né, otoč­te se a pokra­čo­va­li jsme dál. Asi po půl hodi­ně jsme na radu navi­ga­ce opět pře­kro­či­li řeku, ten­to­krá­te se na uka­za­te­li obje­vi­lo jmé­no, kte­ré jsem si z mapy pama­to­val — na Čepo­van, paní Maje­ro­vá, na Čepo­van, a byl jsem náram­ně spo­ko­je­ný, že koneč­ně máme správ­ný směr a že jsem svůj sou­boj s tvr­do­hla­vou navi­ga­cí vyhrál. Navíc mělo mís­to, přes kte­ré jsme prá­vě jeli pro nás pří­jem­ný a rodin­ný nádech, Dole­n­ja Tre­bu­šá se to jme­no­va­lo, zně­lo to jako “Kubu­šá” a to mi doda­lo kli­du.

Autor gorazdkosmac from Panoramio.com
Autor: gorazd­kosmac from Panoramio.com
Autor: bojan79m
Autor: bojan79m from Panoramio.com

Pře­je­li jsme ješ­tě jeden můs­tek, odbo­či­li vle­vo na sil­ni­ci 608 a pak to zača­lo… Asi po pěti stech met­rech zmi­zel asfalt a nahra­di­la ho šoto­li­na. A zača­lo se to krou­tit. A zača­lo to stou­pat… Sil­ni­ce stou­pa­la čím dál přík­ře­ji a obje­vo­va­lo se čím dál více zatá­ček, šoto­li­na nemi­ze­la a já začal tušit nej­hor­ší. V jed­nu chví­li se napro­ti nám vyří­til míst­ní kov­boj v něja­kém malém autíč­ku, ani jsem si v té rych­los­ti nesti­hl všim­nout znač­ky, vím jen, že bylo bílé a že při prud­kém brz­dě­ní typu, “co tu kur­va dělá to auto!”, dostal sluš­ný smyk, kte­rý však bra­vur­ně vybral, aby zmi­zel v obla­ku pra­chu.

Asi po dese­ti, pat­nác­ti minu­tách, oprav­du nevím, jak dlou­ho nám to trva­lo, jsme se na jed­nič­ku a dvoj­ku doplí­ži­li na ote­vře­ný úsek sil­ni­ce, kde nad námi byly vidět něja­ké budo­vy. Zasta­vil jsem, že se roz­hléd­nu kolem, tro­chu si oddech­nu a roz­hod­nu se, co dál. Výhled do kra­ji­ny mi vzal dech. Pros­tě nád­he­ra. Být tu pořád­ná sil­ni­ce, chá­pej­te “vyas­fal­to­va­ná”, byl bych bez­mezně nad­šen. Ale neby­la. Zato bylo jas­né, že zpát­ky už to nepů­jde. A tak jsem udě­lal pár fotek, nase­dl zpět do auta a ten­to­krá­te nerad nastar­to­val motor a vyra­zil vzhů­ru do oblak.

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!

 

Autor Rok Klanjšček from Panoramio.comAutor Rok Kla­n­j­š­ček from Panoramio.com
Autor slo_thiago from Panoramio.comAutor slo_thiago from Panoramio.com

Ces­ta dál neo­myl­ně stou­pa­la, sil­ni­ce byla užší a užší. Po pra­vé stra­ně ská­la, po levé pro­past a namís­to pořád­ných svo­di­del jen pro­vá­zek s něko­li­ka fábor­ky — jako v Hima­lá­jích. Nebyl to pří­jem­ný pocit, na ces­tě do nezná­ma, nevě­dě­li jsme, kolik toho máme před sebou, co při­jde za nej­bliž­ší zatáč­kou (a že jich bylo), kdo se pro­ti nám vyří­tí… Nej­víc jsme se bál, aby se na autě něco nevy­sy­pa­lo z té šíle­né ces­ty — jeli jsme totiž plně nalo­že­ni, neb jsme vlast­ně byli na ces­tě domů. Eva byla ráda, že sedí na stra­ně u ská­ly a Kač­ka se, jak se poz­dě­ji při­zna­la, radě­ji vůbec nedí­va­la a měla zavře­né oči.

 

Jak je vidět z map­ky, sil­ni­ce měří něja­kých 12 kilo­me­t­rů a jeli jsme asi půl hodi­ny při prů­měr­né rych­los­ti 20 km/h. To zna­me­ná, že ces­ta naho­ru nemoh­la trvat více než něja­kých dva­cet minut! Měli jsme ale pocit, že ces­ta trvá celou věč­nost. O to vět­ší bylo pře­kva­pe­ní, když jsme vyje­li na samý vrchol a tam… …tam začal asfalt.

Když to teď a tady sepi­su­ji a vzpo­mí­nám, uvě­do­mu­ji si, že tenhle pří­spě­vek je typic­ký “flešbek”. Celá si to začí­nám ide­a­li­zo­vat a při pohle­du na fot­ky mám sto chu­tí si to letos zopa­ko­vat. Ale asi mi to nepro­jde, jedi­ně že bych čirou náho­dou zase zablou­dil…

Ruská kapleVýhled na pláž
Bleší trhBle­ší trh

Kaž­do­pád­ně, k moři jsme nako­nec doje­li živi a zdrá­vi, našli jsme báječ­né mís­to na kou­pá­ní — samo­zřej­mě úpl­ně jiné, než jaké jsem našel doma na mapách. Skon­či­li jsme v Sis­ti­a­ně, pří­jem­ná obláz­ko­vá pláž, kam cho­dí pře­de­vším míst­ní. Vstup na pláž zdar­ma, jen se pla­ti­lo par­ko­vá­ní na zdej­ším vel­kém par­k­pla­cu, asi 10 euro za den, tak­že poho­da, auto ve stí­nu pod stro­my. Zde musím při­znat, že i mě, zary­té­mu odpůr­ci celo­den­ní­ho poby­tu a vále­ní se u moře, při­šel ten den doce­la fajn a vůbec nebyl dlou­hý a nud­ný. Konec­kon­ců, byl to náš prv­ní a zatím posled­ní spo­leč­ný den u moře. Po sedm­nác­ti letech man­žel­ství. Kolem čtvr­té hodi­ny odpo­led­ní se na plá­ži zača­lo dít něco vel­mi podiv­né­ho. Najed­nou tam zača­lo jez­dit nějak mno­hem více těch pidi ital­ských autí­ček, obje­vi­ly se podiv­né stol­ky, kra­bi­ce a celé to zača­lo při­po­mí­nat tržiš­tě. A taky že jo. Doce­la pří­jem­né pře­kva­pe­ní, musím říci. Samo­zřej­mě, něja­ký ten drob­ný nákup si hol­ky nemoh­ly nechat ujít.

Ruská kaple

Nave­čer jsme se poba­li­li a vyda­li se na posled­ní šta­ci naší ces­ty — do Terstu, kde jsme chtě­li hlav­ně nakou­pit něja­ké typic­ké ital­ské potra­vi­ny, sýry a tak podob­ně. Jis­til to super­rych­lý útok na nej­bliž­ší Eurospin. Po náku­pu jsme zapar­ko­va­li kou­sek od pří­sta­vu a vyda­li se na pro­hlíd­ku měs­ta. Na molu jsme se nave­če­ře­li, zákuskem nám pak byl úžas­ný západ slun­ce nad mořem, Popříč­ku, jeden samý kýč!

Ruská kaple

Gelat­to ze stán­ku a krát­ká pro­cház­ka smě­rem k náměs­tí, odlo­vit míst­ní mik­ro­keš­ku a potom už jenom poslou­chat, odkud se valí ten hukot — teda, rocko­vá muzi­ka jak vyši­tá. Na náměs­tí se poma­lu sná­ší tma, my si uží­vá­me nád­her­nou atmo­sfé­ru mís­ta a posled­ní­ho dne naší úžas­né dovo­le­né. Skon­či­li jsme na kon­cer­tě, skvě­lá muzi­ka nezná­mé kape­ly, doko­na­lá poho­da. A nako­nec, když při­chá­zí­me zpět k autu, kdo to par­ku­je před námi a sym­bo­lic­ky se s námi lou­čí… Lui­gi

A pres­to, Ita­lia. Vi ami­a­mo.

[simnor_button url=“http://www.kuzbici.eu/fotogalerie/dovolene/2012–07-27_terst” icon=“camera” label=“Všechny fot­ky” colour=“blue” colour_custom=”” undefined=“Odstranit” size=“large” edge=“rounded” target=“_self”]