Výšlap na Kamenec

Kame­nec (1072 m) je nej­vyš­ším vrchlo­lem čes­ké čás­ti Novo­hrad­ských hor. Leží asi tři kilo­me­t­ry od Poho­ří na Šuma­vě, ke stát­ní hra­ni­ci je to z něj asi 400 met­rů. Auto jsme necha­li na par­ko­viš­ti na kon­ci Poho­ří a vyda­li se po zele­né znač­ce. Po chví­li jsme opus­ti­li ves­ni­ci a kolem nově opra­ve­né­ho síd­la (ne pří­liš vkus­ně opra­ve­né­ho) se vyda­li po pol­ní ces­tě doprostřed luk, kte­ré jsou pra­me­niš­těm Poho­řel­ské­ho poto­ka. Ces­ta je vel­mi pří­jem­ná, na začát­ku květ­na zce­la pros­ta much a komá­rů. Po nece­lém kilo­me­t­ru a půl dojde­me na roz­ces­tí. Je prak­tic­ky jed­no, zda se vydá­me vpra­vo nebo vle­vo, neboť tou dru­hou ces­tou se vrá­tí­me. Odbo­čí­me tedy vpra­vo a po chví­li dojde­me na mís­to, kde stá­va­la ves­ni­ce Pavlí­na. Dnes ji při­po­mí­ná památ­ný strom — zerav, pár zpla­ně­lých ovoc­ných stro­mů, žlu­té nar­ci­sy na kra­ji lesa a neob­vyk­lá tří­pa­t­ro­vá boží muka.

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!

Krás­né a přes­to smut­né mís­to. Po ces­tě pokra­ču­je­me dál, až se na dru­hém roz­ces­tí dáme ten­to­krá­te vle­vo a po les­ní pěši­ně vystou­pá­me pozvol­na až na samot­ný vrchol Kamen­ce. Vstup na vrchol je půso­bi­vý, pro­chá­zí­me doslo­va ská­lou, aby se před námi obje­vi­lo mís­to jako stvo­ře­né k pik­ni­ku nebo dokon­ce k přespá­ní. Sou­dě pod­le pří­tom­né­ho ohniš­tě a impro­vi­zo­va­né­ho pří­střeš­ku nejsme jedi­ní, koho tato myš­len­ka napadla. A tak si naho­ře dáme sva­čin­ku, nechá­me Hemí­ka pro­běh­nout, pro­to­že celou ces­tu až sem šel na vodít­ku, tro­chu si odpo­či­ne­me a pro­zkou­má­me oko­lí. Zalo­gu­je­me keš­ku “Motýl” (GC2ZGJ7) a vydá­vá­me se hle­dat zří­ce­ni­nu hos­po­dy, kte­rá stá­va­la na mýtin­ce. V něm je ukry­ta dneš­ní dru­há keš­ka, “Kame­nec” (GCPMN2). Poté se vydá­vá­me hle­dat stát­ní hra­ni­ci, po níž máme v plá­nu jít asi dva a půl kilo­me­t­ru a při­tom ji strá­žit s naším chod­ským psem. Ces­tič­ka tam oprav­du je, vel­mi úzká, mís­ty vel­mi mokrá, avšak vel­mi pří­jem­ná. Chůze po stát­ní hra­ni­ci je pro mě ješ­tě stá­le něčím s jako­by náde­chem “nebez­pe­čí”, něco “co by se nemě­lo”. Nepo­tka­li jsme však žád­né pohra­nič­ní­ky, nevy­pla­ši­li jsme žád­nou zvěř ani paše­rá­ky a nako­nec došli na mís­to, kde hra­nič­ní pěšin­ka pře­tí­ná les­ní ces­tu, po níž jsme se vyda­li zpět do Poho­ří.

IMG_2069Celý okruh měřil sko­ro 10 kilo­me­t­rů, ces­ta nám trva­la cel­kem 5 hodin a 53 minut, z toho jsme strá­vi­li dvě a půl hodi­ny v pohy­bu, pro­měr­ná rych­lost pohy­bu byla sko­ro 4 km/h, cel­ko­vé pře­vý­še­ní něco kolem pěti set met­rů. Cel­ko­vě je to krás­ná vycház­ka, kde člo­věk nepo­tká ani nohu.

Pro­fil a záznam tra­sy

Foto­ga­le­rie

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!