Vybíráme pejska

Už večer toho dne, kdy jsme našli Ari­nu bez­vlád­ně ležet v pele­chu, bylo jas­né, že bude­me muset poří­dit něja­kou náhra­du. S Evou jsme se shod­li, že dal­ší­ho psa zatím nechce­me. Až na jaře a bude to plemeno/zvíře, kte­ré může být celo­roč­ně ven­ku.

MEMBERS ONLY — Ple­a­se regis­ter or login to view.

Na dětech a hlav­ně na Matym bylo vidět, že jim pes chy­bí čím dál více. Když Maty uvi­děl někde něja­ké­ho pej­ska, začal smut­nit. Akut­ní  potře­bu živé­ho zví­ře­cí­ho kama­rá­da se nám poda­ři­lo zažeh­nat, když se nám doslo­va “z nebe” sne­sl zakrs­lý krá­lík, dnes zná­mý pod jmé­nem Lui­gi Vever­ka. Děti se mají  o koho sta­rat, Kač­ka se s Lui­gim ráda pomaz­lí, ale na Matýs­ko­vi je vidět, že krá­lík není to pra­vé oře­cho­vé, čás­teč­ně také pro­to, že sám si ho z kle­ce vyn­dat nesmí a když ho má  ven­ku, co si bude­me říkat, s krá­lí­kem se rados­ti a pohy­bu neu­ži­je tolik jako s pej­skem. A tak jsme zača­li vybí­rat vhod­né ple­me­no.

Fáze první — malý nebo velký, chlupatý nebo nechlupatý, papírový nebo ne?

IMG_7674Někde jsme tu měli ency­klo­pe­dii psů. Kde je? Kač­ka tou­ží po zla­tém retrí­ve­ro­vi, já bych radě­ji dlou­ho­srs­té­ho němec­ké­ho ovčá­ka nebo úpl­ně nej­ra­dě­ji chod­ské­ho psa. Eva chce spí­še něco men­ší­ho a Matý­sek hlav­ně pej­ska. A pro­to­že u nás doma jsem to já, kdo roz­ho­du­je o vel­kých věcech, jako napří­klad jaký je postoj naší rodi­ny ke glo­bál­ní­mu otep­lo­vá­ní nebo zda uklá­dat jader­ný odpad na Měsí­ci a na Evě nechá­vám tako­vé ty pří­zem­nos­ti, jako tře­ba kdy půjdu ven a kdy se vrá­tím, nebo co se kou­pí za pení­ze, kte­ré vydě­lá­me, dosta­li vel­cí psi jako retrí­vr a vlčák stop. Z poža­dav­ků Matýska a mamin­ky nám tedy vyšlo, že to musí být spí­še malé ple­me­no, pokud mož­no hru­bo­srs­té, samo­zřej­mě přá­tel­ské, pří­tul­né a živé, aby se měl Maty s kým vyblb­nout na zahra­dě. Také bychom rádi s pej­skem děla­li něja­kou sou­stav­nou čin­nost, jako tře­ba agi­li­ty nebo fly­ball. Ve hře tedy byla malá a roz­to­mi­lá ple­me­na jako bišo­nek, yor­k­šír, Jack Rus­sel / Par­son Terrier nebo Beagle. Stvo­ře­ná jako čiva­va nebo “šicu” vůbec nepři­chá­ze­la v úva­hu, stej­ně jako pudl nebo špic. Yor­k­ší­ra a bišon­ka jsme zavrh­li — Kač­ka odmít­la Yorkshi­ra a já bišon­ka. Beagle je pěk­ný, ale těž­ko vycho­va­tel­ný. Jack Rus­sel Terri­ér se v tu chví­li zdál být ide­ál­ní vol­bou. Kole­gy­ně v prá­ci ho má, líči­la mi ho tak nad­še­ně, že jsem o něm začal uva­žo­vat. Matý­sek byl z fotek Jacka nad­še­ný, Eva cel­kem spo­ko­je­ná. Kač­ka ale JRT zavi­le odmí­ta­la. Nelí­bí se jí veli­kost, chce vel­ké­ho psa, aby ho prý moh­la pořád­ně obe­jmout a při­tisk­nout se k němu.

Fáze druhá — bude to “choďák”?

Nená­pad­ně jsem začal čím dál více zmi­ňo­vat choďá­ka, pře­svěd­čit děti neby­lo těž­ké, Eva odo­lá­va­la s tím, že je to dost vel­ké ple­me­no. U fotek ště­nat už začí­na­lo být jas­no. Posled­ní fází bude návště­va u cho­va­te­lů v blíz­ké Besed­ni­ci. Pan Jiří Císař byl tak las­ka­vý, že nám umož­nil při­jet se podí­vat na jejich krás­né pej­sky. Když jsme dnes v pod­ve­čer v Besed­ni­ci našli tu správ­nou adre­su, bylo za nedlou­ho jas­né, že to bude “choďá­ček”. To zví­ře je pros­tě nád­her­né — viz fot­ky.

[nggalle­ry id=36]

Fot­ky v plné veli­kos­ti jsou k vidě­ní v naší gale­rii.