Vršička cesta


Warning: Invalid argument supplied for foreach() in /data/web/virtuals/24611/virtual/www/wp-content/plugins/wp-gpx-maps/wp-gpx-maps.php on line 602
Ten­to člá­nek je “flešbek”, to zna­me­ná, že píšu o udá­los­ti, kte­rá se sta­la “long, long, long, long, long ago in a galla­xy far, far, far, far away”. Popi­so­va­né udá­los­ti pro­to mohou být již znač­ně zide­a­li­zo­va­né. Za pří­pad­né ško­dy se tudíž zří­kám veš­ke­ré odpovědnosti.

Po návra­tu ze sou­těs­ky Vint­gar jsme se vyda­li na ces­tu zpět smě­rem Kra­nj­ska Gora, kde jsme zahnu­li vle­vo na sil­ni­ci čís­lo 206, což je Ces­ta na Vršič, nebo­li Vršič­ka ces­ta, nebo­li také Rus­ka ces­ta. Nebu­du popi­so­vat his­to­rii téhle sil­ni­ce, dá se snad­no vygů­g­lit, nicmé­ně his­to­rie je to hod­ně zají­ma­vá a pohnu­tá. Celý úsek z Kra­nj­ske Gory do Bove­če měří asi 43 km, dá se tedy v let­ních pod­mín­kách ujet za nece­lou hodin­ku. To by ovšem byla obrov­ská chy­ba. Nám tahle úžas­ná, neza­po­me­nu­tel­ná a krás­ná ces­ta zabra­la více než tři hodi­ny, ani minut­ku jsme se při tom nenu­di­li, nao­pak jsme lito­va­li, že musí­me pár míst pros­tě jen pře­jet a ani na chví­li nezastavit.

Ruská kapleRus­ká kaple

Popr­vé jsme zasta­vi­li u Rus­ké kap­le. Stav­ba je opravena,okolí v doko­na­lém pořád­ku. Na blíz­ké pla­ni­ně byl za vál­ky laza­ret, v němž při stav­bě sil­ni­ce zemře­la spous­ta rus­kých zajat­ců. Keš­ka, kte­rá je u kap­le scho­va­ná je ale bohu­žel mimo pro­voz, a upřím­ně, na tako­vém mís­tě by se nám ani nechtě­lo někde něco hle­dat. Potom už to bylo se zastáv­ka­mi pří­mo hroz­né. Prak­tic­ky tam není zatáč­ka, u níž by se nevy­pla­ti­lo zasta­vit poroz­hléd­nout se po oko­lí. Napadlo mě, že si tuhle sil­ni­ci příš­tě dáme z dru­hé stra­ny, z Bove­če, cou­rač­kou na čumen­du, a na zpá­teč­ní ces­tu roz­dám posád­ce pyt­lí­ky a žiji si s naším rodin­ným kom­bí­kem s moto­rem o obsa­hu 1,6 lit­ru a výko­nu 107 papí­ro­vých koní, pořád­nou adre­na­li­no­vou jízdu zatáčkami.

Ruská kapleKapi­tál­ní fotoúlovek

Ces­tou naho­ru jsme sta­vě­li ješ­tě mno­ho­krát a na jed­né zastáv­ce se mi poda­řil sku­teč­ně kapi­tál­ní foto­úlo­vek. Vyfo­til jsem Ita­la, čer­no­cha, v Jul­ských alpách, jak se sezna­mu­je s krá­vou. Klu­či­na z ní byl pěk­ně vyve­de­ný z míry, vypa­da­lo to, že dosud žád­nou krá­vu na živo nevi­děl. Nako­nec se dokon­ce odvá­žil na ni sáh­nout a, považ­te, chy­tit ji za roh. Měl veli­ké štěs­tí, že je Ital a ne Špa­něl a že ta krá­va neby­la býk.

Ruská kapleNa vrcho­lu Vršiče

Než jsme dora­zi­li na vrchol, měli jsme v plá­nu udě­lat si tam ale­spoň malý trek. Na vrcho­lu nás při­ví­ta­lo stá­do ovcí a také pěk­ně dra­hé pla­ce­né par­ko­viš­tě. Trek jsme nemě­li naplá­no­va­ný, nevě­dě­li jsme jak dale­ko půjde­me a jak dlou­ho nám to bude trvat. Tak­že jsme se nako­nec roz­hod­li, že vzhle­dem k časo­vým mož­nos­tem, poměr­ně oblač­né oblo­ze, kte­rá hro­zi­la deš­těm a dva­ce­ti euro par­kov­né­ho, kte­ré bylo mož­né pou­ze na celý den, že dneš­ní tůru po vrcho­lu odpískáme,jen se roz­hléd­ne­me kolem a scho­vá­me si ji na příště.

Ces­ta dolů už neby­la tak zábav­ná jako naho­ru, ale taky to šlo. Zasta­vi­li jsme ješ­tě na jed­nom mís­tě pod vrcho­lem, abychom se na Vršič podí­va­li z dru­hé stra­ny a jeli jsme dál. Kro­mě pra­me­ne  řeky Soči, o němž se píše na jiném mís­tě naší kro­ni­ky, nás totiž na ces­tě čeka­lo ješ­tě poměr­ně hod­ně sil­ných zážitků.

Pro­fil a záznam tra­sy

[simnor_button url=“http://kuzbici.eu/subdom/fotky/galleries/2012–07-25_vrsiska_cesta” icon=“camera” label=“Všechny fot­ky” colour=“blue” colour_custom=”” undefined=“Odstranit” size=“large” edge=“rounded” target=“_self”]