Vltava u Záluží

Po del­ší době jsme se při jed­né z našich pra­vi­del­ných odpo­led­ních vychá­zek s Hemim vypra­vi­li do námi dosud nepro­bá­da­ných kon­čin. V Zálu­ží už jsme kdy­si byli při odlo­vu něko­li­ka kešek v oko­lí, ale k Vlta­vě jsme odtud ješ­tě nikdy nespus­ti­li :-).

Ces­tič­ku, kte­rá byla vyzna­če­na na mapě bohu­žel pře­ru­ši­la čer­stvá ora­ni­ce, ale i tak se nám poved­lo najít les­ní ces­tu sle­du­jí­cí vrs­tev­ni­ci a nako­nec sejít k řece. Po krát­ké chví­li jsme opět zača­li poma­lin­ku stou­pat, abychom se asi po dese­ti až pat­nác­ti minu­tách dosta­li na úžas­nou vyhlíd­ku na mean­dr řeky. Tam jsme si dali svá­ču a pokra­čo­va­li v ces­tě už vlast­ně zpět do výcho­zí­ho bodu. Z jed­no­ho mís­ta se nám ješ­tě nasky­tl výhled na Dív­čí kámen, chvil­ku potom jsme natre­fi­li na úzkou asfalt­ku, kte­rá nás doved­la až zpět do Zálu­ží. Pěk­né to bylo…

 

Pro­fil a záznam tra­sy

Hemík byl samo­zřej­mě s námi, nad vyhlíd­kou jsme si udě­la­li něja­kou tu turis­tic­kou fot­ku 🙂

Všech­ny foto­gra­fie