Vídeňská kavárna

VídeňskákavárnaVídeň­ská kavár­na v Čes­kých Budě­jo­vi­cích. Hra­je tu rádio, poti­chu sice, ale hra­je. Ale což, doba to žádá. Stol jsou zašlé, pro­stí­rá­ní a vůbec celé vyba­ve­ní vypa­dá, že dob­ré časy zaži­ly už kdy­si hod­ně, hod­ně dáv­no. Vzduch je cítit jako mís­to, kde se dlou­há léta kou­ři­lo, ale v duchu doby se tam už nekou­ří. Bohu­žel, všech­no to sta­ré vyba­ve­ní je těmi desít­ka­mi let kou­ře­ní tak načách­lé, že se jen tak nevy­tra­tí.

Nicmé­ně, obslu­ha je pří­jem­ná, rych­lá (je tu jen pár hos­tů), objed­na­ný Sachr je boha­tě ozdo­ben pra­vou šle­hač­kou, i když sám pra­vý není. Káva Machi­a­to byla nahra­ze­na latem, nicmé­ně je ser­ví­ro­vá­na s malou skle­nič­kou vody a bale­nou sušen­kou, voda do vel­ké skle­ni­ce z IKEA sto­jí pět korun. Je to Piaz­za, chu­ťo­vě bohu­žel spíš nic než moc. Čepi­ce z napě­ně­né­ho mlé­ka se po chvil­ce začí­ná pro­pa­dat.

Shr­nu­to, pod­tr­že­no a sečte­no, pro jed­nu návště­vu ok, ale jako mís­to pro návra­ty urči­tě ne. A neza­chrá­ní to ani wifi a nabí­ze­ný den­ní tisk.

EDIT: Těs­ně před mým odcho­dem se u ved­lej­ší­ho stol­ku usa­dil pár ve střed­ních letech, oba vytáh­li ciga­re­ty a zača­li kou­řit. Na dve­řích je při­tom cedul­ka se záka­zem kou­ře­ní. No nic, stej­ně se tam už nevrá­tím…

Powered by Jour­ney.

via IFTTT