V praktických cvičeních něco přeřízl, soudruhu profesore…

Už v pon­dě­lí večer po rodi­čá­ku, když jsme při­šli domů a celý prů­běh ono­ho pozd­ní­ho odpo­led­ne se nám roz­le­žel v hla­vě, došli jsme  s Evou, nezá­vis­le na sobě, k závě­ru, že ona nešťast­ná chvil­ka, kdy Matý­sek odmí­tl dát paní uči­tel­ce žákov­skou, se s ním potáh­ne mini­mál­ně celý prv­ní stu­peň, a že už “navždy” bude mít cejch žáč­ka, kte­rý je na paní uči­tel­ku “ZLEJ”. Kdo Maty­ho zná, ten ví, že je to nepo­se­da, že tu svo­ji pusu neza­vře dokud je vzhů­ru, že občas nepo­slech­ne. Ostat­ně asi jako vět­ši­na klu­ků v jeho věku.

Zača­li jsme tedy pře­mýš­let na tím, že ho dáme na jinou ško­lu dří­ve než ho jeho pote­to­va­ná paní uči­tel­ka stih­ne zce­la zni­čit. V úva­hu při­chá­ze­la “Mati­ce”, pro­to­že je blíz­ko nebo Wal­dorfská ško­la, kte­rá by pro něj byla mimo­řád­ně vhod­ná. Nako­nec se jako nej­lep­ší řeše­ní uká­za­la vari­an­ta C). Mati­ci jsme zavrh­li, kvů­li ne zrov­na nej­lep­ším refe­ren­cím, wal­dorf je jed­nak dost dale­ko a hlav­ně jeho umís­tě­ní na Máji nám moc rados­ti neu­dě­la­lo. Naštěs­tí si Eva vzpo­mně­la, že  kdy­si byla slu­žeb­ně na základ­ní ško­le v Bor­šo­vě a že se jí tam moc líbi­lo. Strán­ky ško­ly její domněn­ku potvr­di­ly. Eva ve stře­du ráno zavo­la­la paní ředi­tel­ce, paní ředi­tel­ka byla veli­ce milá a vstříc­ná a Matý­sek může po prázd­ni­nách v pon­dě­lí 29.10.2012 nastou­pit.

Zbý­va­lo Maty­mu tu novi­nu sdě­lit a při­pra­vit ho na nové pro­stře­dí. Jak jsme čeka­li, zpo­čát­ku moc nechá­pal, proč by měl jít do jiné ško­ly. Postup­ně z něj vypadlo, že ho klu­ci ve tří­dě bijí a že nemá žád­né kama­rá­dy. V čis­to­tě svých sed­mi let nemohl pocho­pit a uvě­řit, že o něm jeho paní uči­tel­ka řek­la, že je zlý. Když jsme mu uká­za­li fot­ky z nové ško­ly, líbi­ly se mu a poma­louč­ku se začí­ná na novou ško­lu těšit. Pro nás je důle­ži­té, že ho v nové ško­le čeká přá­tel­ské pro­stře­dí a že ve tří­dě je 22 dětí, o celých šest méně, než ve stá­va­jí­cí tří­dě.

Tak­že zít­ra bude ten den, kdy Zít­ra Matý­sek nastou­pí do nové ško­ly.… Syn­ku, mys­lím na Tebe, pře­ji Ti, aby se Ti nová ško­la líbi­la, abys v ní byl šťast­ný a rád tam cho­dil. Mám tě rád.

 

Žen­ský dopl­něk:

Bor­šov­ská ško­la byla prv­ní na sezna­mu, kte­rý začnu obvo­lá­vat abychom našli Maty­mu novou ško­lou. Má milá kole­gy­ně Míša v prá­ci mě varo­va­la, že Mati­ce nebu­de pro Maty­ho to nej­lep­ší a že jed­na mamin­ka kli­ent­ka odtud prá­vě dáva­la nepo­sed­né­ho chla­peč­ka pryč a prá­vě do Bor­šo­va. Chla­pe­ček je oprav­du zlo­bil, nepo­se­da a dítě s ADHD, tak­že dítě “nároč­né”, kte­ré­ho paní uči­tel­ka z Mati­ce nepo­cho­pi­la a vadil jí nato­lik, že málem skon­čil v ústa­vu… Paní ředi­tel­ka z Bor­šo­va byla nato­lik vstříc­ná, že si tako­vé­ho chlap­ce do tří­dy vez­me a nako­nec udě­la­la to, že na kon­ci minu­lé­ho škol­ní­ho roku si toho­to chlap­ce vza­la na škol­ní výlet s jeho budou­cí tří­dou. To samo o sobě bylo pro mě vel­ké vysvěd­če­ní pro to, že jsem ochot­na svě­řit jí do výcho­vy a vzdě­lá­vá­ní “své” dítě.

Navíc jsem se jed­nou slu­žeb­ně v této ško­le ocit­la a vlast­ně jsem tam byla “náho­dou” s jed­nou kole­gy­ní. Mat­ně jsem vzpo­mí­na­la na to, kde ško­la je, kudy se tam jede a jak vypa­dá z ven­ku. Nesma­za­tel­ně se ale ško­la zapsa­la svým vyza­řo­vá­ním a poci­tem. Když mi to Míša v prá­ci při­po­mně­la, hned jsem se mi vyba­vi­ly zasu­nu­té poci­ty. Vidě­la jsem před sebou ty poma­lo­va­né stě­ny, vstříc­nost, milost a oprav­du, nesty­dím se napsat, rodin­né pro­stře­dí a “lid­skost”. Tam bylo pros­tě znát, že tam mají děti rádi a že jim neva­dí a neob­tě­žu­jí je.  A vyba­vi­la jsem si větu, kte­rou jsem ten­krát řek­la, že by se mi líbi­lo, kdy­by moje děti moh­ly do tako­vé ško­ly cho­dit. Ani jsem netu­ši­la, že to jsou slo­va pro­roc­ká 🙂

Při našem prv­ním kon­tak­tu byla paní ředi­tel­ka milá,k i přes to, že jsem jí Maty­ho popsa­la tak, jak ho vidí nyněj­ší paní uči­tel­ka. Mile mě poprosi­la, abych zavo­la­la za hodi­nu a že mi řek­ne, zda Maty­ho může při­jmout. Neby­lo v tom nic jiné­ho, než to, že se šla podí­vat do tří­dy, zda se jí tam vejde ješ­tě jed­na lavi­ce navíc, aby měla Maty­ho kam posa­dit. Klo­bouk dolů za vstříc­ný pří­stup! Za hodi­nu mě paní ředi­tel­ka ubez­pe­či­la, že to půjde a že Maty může nastou­pit, kdy bude­me chtít. Neby­lo na co čekat, tak­že hned prv­ní den po prázd­ni­nách..

Dou­fám, že moje poci­ty nezkla­mou a že Maty bude mít nyní oprav­du tu ško­lu, kte­rou jsme mu při vstu­pu do “vzdě­lá­va­cí­ho pro­ce­su” sli­bo­va­li a že tam bude cho­dit rád.

O tom, jak dopa­dl náš prv­ní škol­ní den, resp. vstup, je dal­ší člá­nek 🙂 a sto­jí za to 🙂