Umět číst je fajn

Vče­ra si Maý­sek začal sám číst. Kač­ka zača­la uklí­zet (!) skla­diš­tě pod svou poste­lí a našla tam star­ší Čtyř­líst­ky. Matýska časo­pi­sy zau­ja­ly, vzal si je do poste­le a začal si číst — navzdo­ry puš­tě­né­mu počí­ta­či s Majn­klaf­tem. Večer před spa­ním, když jsme dočet­li naší kaž­do­den­ní pohád­ku před spa­ním, si chtěl ješ­tě číst. Nemu­sím říkat, že jsme mu to rádi dovo­li­li.

Dnes jsme vymě­ni­li noč­ní světýl­ko (mod­rá hvězda z Ikea) za lam­pič­ku na čte­ní a Maty opět lous­ká komiksy ze Čtyř­líst­ku :-). Ješ­tě při­dá­me polič­ku, aby si měl časo­pi­sy a poz­dě­ji kníž­ky kam odklá­dat.

Je na něm znát, že čte­ní tré­nu­je, čte čím dál čas­tě­ji a koli­krát už stí­há i titul­ky, tak­že jak sám nedáv­no pro­hlá­sil, už se bude­me moci “dívat na emej­zink lejs s titul­ka­ma”.