U zubaře

Pod šest­kou vle­vo dole mám ložis­ko lokál­ní infek­ce — zadě­láv­ku na poten­ci­o­nál­ní prů­ser. Tak­že zub musí ven. Je to blbé, pro­to­že o sed­mič­ku a osmič­ku na téže stra­ně huby jsem při­šel ráno po sva­teb­ní noci. Šest­ky vle­vo je můj jedi­ný zla­tý zub — tedy korun­ka.

V pon­dě­lí 7. 10. 2013 jsem se ve 13:00 dosta­vil do čekár­ny mé zubař­ky. Hubu mi opích­li mezo­ka­i­nem a zatím­co jsem čekal v čekár­ně, až mi aneste­zie zabe­re, vtáh­li do ordi­na­ce asi osmi­le­té­ho klu­či­nu, kte­rý za dveř­mi před­ve­dl herec­ký výkon hod­ný Oska­ra. Řval a ječel na celé kolo, a to mu zub tepr­ve opí­chá­va­li. beanVymě­ni­li jsme se, zubař­ka vza­la kleš­tě a zatáh­la za mou šest­ku. Nebo­le­lo to, ale cítil jsem to. Tak mi vpích­la ješ­tě jed­nu dáv­ku. Na mě čeka­la čekár­na a na klu­či­nu křes­lo — naštěs­tí pro něj. Svůj výkon vylep­šil ješ­tě o Zla­té­ho med­vě­da a hlav­ní cenu kar­lo­var­ské­ho fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu. Zou­bek byl ven­ku. Uřva­ný a zpo­ce­ný se odva­lil z ordi­na­ce a já na něj kou­kal s pový­še­nec­ko-pohr­d­li­vým výra­zem Mr. Bea­na.

Vrá­til jsem se na křes­lo, v ruce se mih­ly kleš­tě a zarva­ly na šest­ku. Nic. Žád­ná bolest, ale ani žád­ný pohyb zubu. Zno­vu, zno­vu a zno­vu. Nic. Div­né je, že necí­tím levou polo­vi­nu krku. Špat­ně se mi dýchá. Dok­tor­ka bere do ruky jaký­si podiv­ný nástroj, prý sta­ho­vák na korun­ky. Nejdří­ve prý korun­ku a pak zby­tek zubu, kte­rý mož­ná bude nut­no roz­ře­zat. Není to ško­da trhat zub, kte­rý tak krás­ně pev­ně drží v hubě? Po chvil­ce nástroj odklá­dá. Takhle to nepů­jde. Že prý si vez­me kla­di­vo, nebo sbí­ječ­ku? Už nevím, jak tomu říka­la. Kaž­do­pád­ně mi do zubu zača­la inten­ziv­ně bušit masa něja­ké­ho kovu. Leh­lý pohyb kleš­tě­mi  a korun­ka už je ze zubu dole. Málem jsem ji spol­kl.

Najed­nou je ale něco špat­ně. Sví­ra­vý pocit v krku se stup­ňu­je, ozna­mu­ji, ješ­tě s jas­nou mys­lí, že se mi dělá špat­ně. Poklá­da­jí mě na křes­le do vodo­rov­né polo­hy, nohy si pokr­ču­ji, ote­ví­rá se okno, na čele mi při­stá­vá stu­de­ný obklad. Za chvil­ku se to na chvil­ku lep­ší. Poma­lič­ku se zve­dám a potře­bu­ji se napít. Pak se mi rych­le dělá hůř a hůř, chci jim říci, že nemůžu pořád­ně mlu­vit, ale cítím a sly­ším, že nedo­ká­žu arti­ku­lo­vat. Pro­pa­dám se. Posled­ní, co vní­mám je Han­ka, jak někam volá, že paci­en­to­vi nemů­že nahma­tat puls.

Pro­bou­zí mě jem­ná masáž mých tvá­ří… ne, to mě zubař­ka fac­ku­je, abych se pro­bral. Nade mnou sto­jí chlap a něco říká, ale pořád­ně ho nevní­mám. Za pár minut se do ordi­na­ce nahr­nou dal­ší tři lidi. Za chvil­ku mi dojde, že je to záchran­ka. Dok­tor se mě vyptá­vá, odpo­ví­dám. Detai­ly si nepa­ma­tu­ji. Nako­nec mi měří tlak, hod­ně níz­ký, napí­chá­va­jí mi kapač­ku, naklá­da­jí na nosít­ka. Střih, jsem ve fil­mu, kame­ra leží na nosít­kách a zabí­rá rych­le se pohy­bu­jí­cí svět­la na stro­pě. Hnus­ný záběr. Výtah z hori­zon­tál­ní polo­hy taky nic moc. Ten kame­ra­man je snad na mol. Při­chá­zí vrchol­ný záběr — sjíž­dě­ní scho­dů a naklá­dá­ní do sanit­ky. Reži­sér je debil. Z tako­vých zábě­rů se divá­ko­vi dělá ako­rát tak BLBĚ.

Něco je oprav­du blbě, sly­ším sám sebe, jak komu­ni­ku­ji (!!!) se sestrou v sanit­ce. Nejsem scho­pen posou­dit, jak dlou­ho nám ces­ta trva­la. Netu­ším, kam mě při­vez­li. Vtáh­li mě do chod­by a za chvil­ku sly­ším dok­to­ra ze záchran­ky, jak něko­ho sezna­mu­je s mou anamné­zou. …kolaps v ordi­na­ci sto­ma­to­lo­ga… “No jó, chlap!” smě­je se dok­tor­ka ve špi­tá­le. Dál už jen struč­ně. Tlak (níz­ký), ekg (nor­mál­ní), dvě kapač­ky fízá­ku, hoď­ka a půl na chod­bě ve špi­tá­le na lůžá­ku. Fak­tu­ra na 30 CZK. Zapla­ce­no vče­ra.