Třináct měsíců

Tak se nám s Hemí­kem pře­ku­lil tři­nác­tý měsíc.

Na cvi­čá­ku stá­le tré­nu­je­me hlav­ně chůzi na vodít­ku, při­vo­lá­ní a apor­ty nám jdou skvě­le, tedy ne, že by to bylo doko­na­lé, ale o zkouš­ky nám (zatím) nejde… Aport nebo při­vo­lá­ní zvlád­ne Hemi i přes kruh psů, a to i v pří­pa­dě, že jsou pří­tom­ny nové nebo hez­ké hol­ky, psí samo­zřej­mě. Aport postup­ně pilu­je­me, Hemi při­ná­ší bez při­vo­lá­ní, učí se míček držet, dokud si o něj neřek­nu. Nej­těž­ší je pro mě chvá­lit ho až po kom­plet­ním dokon­če­ní cvi­ku. Vždyc­ky mám ten­den­ci ho chvá­lit za kaž­dý jed­not­li­vý krok.

Začí­ná­me s osob­ní obra­nou. Rád bych, aby Hemi byl oprav­du dob­rým hlí­da­čem a to nejen nemo­vi­tos­ti, ale i své smeč­ky. Napo­sle­dy se mu to nechtě­ně poved­lo :-). Tré­no­va­li jsme odlo­že­ní. Na lou­ce bylo něja­kých sedm, osm psů ulo­že­ných v kru­hu a my jsme mezi nimi měli cho­dit. Hemi ležel, já stál o kou­sek dál a při­blí­žil se ke mně Jir­ka Císař. Hemi chvil­ku kou­ká a najed­nou po něm vystar­tu­je, že jsme se všich­ni tři lek­li. V tu chví­li jsem nevě­děl, jest­li ho mám pochvá­lit za hlí­dá­ní nebo ho sjet za to, že nezů­stal na mís­tě jak měl.

Potka­ly nás také něja­ké zdra­vot­ní lapá­lie. Na zádech se mu udě­la­ly dva bolá­ky, všimli jsme si jich v pátek večer, když si je stá­le oli­zo­val. V nedě­li je už měl roz­drá­pa­né a v pon­dě­lí jsme jeli k vete­ri­ná­ři. Hni­sa­vý zánět kůže. Dosta­li jsme anti­bi­o­ti­ka, injek­ci, mís­to bylo vyho­le­no a měli jsme ho potí­rat doda­nou mas­tič­kou. Zánět ustou­pil, mís­to ale ješ­tě neza­rost­lo.

Na vycház­kách se nám neroz­luč­nou pomůc­kou sta­la házeč­ka — Hemi si běhá­ní pro teni­sák ohrom­ně uží­vá.

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!