Tři měsíce

V úte­rý minu­lé­ho týd­ne, 22.1.2013 byly Ham­mon­do­vi tři měsí­ce. Od 20.12.2012 jsme jeho novou smeč­kou. Jeho pří­cho­dem se život v naší domác­nos­ti doce­la pro­mě­nil. K lep­ší­mu. Co jsme se o štěn­do­vi za ten měsíc dozvě­dě­li? A co jsme se dozvě­dě­li sami o sobě?

Tak nej­pr­ve musím říci, že jsme vděč­ní a nevý­slov­ně šťast­ní, že se to celé kolem Ham­mon­do­va pří­cho­du do naší rodi­ny seběh­lo prá­vě tak, jak se to seběh­lo. Že jsme dali na svůj vnitř­ní hlas a vybra­li si choďáč­ka. Že jsme s poří­ze­ním ště­ně­te nako­nec neče­ka­li až do jara. Že jsme se jeli do Besed­ni­ce podí­vat na chod­ské­ho psa, že nám pan Císař dopo­ru­čil chov­nou sta­ni­ci Z letín­ské kovár­ny. Že tam na nás čekal jeden chlu­pa­tý uzlí­ček.  Ham­mond, vlast­ně sir Hek­tor z Letín­ské kovár­ny. To všech­no, ta úžas­ná sho­da šťast­ných okol­nos­tí, kte­rá nás sved­la dohro­ma­dy. Asi to nemoh­la být jen pou­há sho­da okol­nos­tí. A pro­to děku­je­me. Děku­je­me z celé­ho srd­ce. Díky, pane.

Z té malé chlu­pa­té kulič­ky nám ros­te oprav­du nád­her­ný pes. Už teď si trouf­nu tvr­dit, že Hammy bude oprav­du fešák. Je chyt­rý, učí se, mys­lím si, cel­kem rych­le. Co jsme se tedy nau­či­li?

Hammy se nau­čil spát ale­spoň v pří­s­těn­ku na tera­se, když už si nevle­ze do bou­dy. Na jaře bou­du pře­stě­hu­je­me na tera­su, aby na nás viděl. Ješ­tě bude zapo­tře­bí nějak vymys­let kotec.

Taky se nau­čil, že v před­sí­ni se spí ješ­tě lépe než v pří­s­těn­ku. A na křes­le úpl­ně nej­lé­pe.

A že když bude s křes­lem zlo­bit a tahat ho z rohu, kde má stát do pro­střed­ka před­sí­ně, že o křes­lo při­jde, mě naštve a bude spát na zemi, pro­to­že o křes­lo při­jde :-).

Ham­mon­da teď bere­me čas­tě­ji i domů, do naší bou­dy. Našel si své mís­to, asi po dvou až třech návště­vách se nau­čil, že nesmí trhat pře­hoz na křes­le ani kože­ši­nu, na kte­ré leží.

Že nesmí oku­so­vat nohu u sto­lu ani žád­ný jiný náby­tek.

Že smí do kuchy­ně a na chod­bu, ale do lož­ni­ce a poko­je dětí jen na výslov­né pozvá­ní.

Že když je u nás, může se jít v kli­du vyčů­rat ven, pro­to­že má jis­to­tu, že ho pus­tí­me zpět dovnitř.

Že spát jde do před­sí­ně.

Že když jde­me ven, dosta­ne nej­pr­ve vodít­ko  a potom jde na vol­no.

Že ostat­ní psi a lidi nejsou nic zlé­ho a nemu­sí se jich nut­ně bát.

Že Lipá­nek je úžas­ná dob­ro­ta a vylí­zat posled­ní zby­teč­ky z kelím­ku není sran­da.

Že mu paní piš­ko­to­vá dá piš­kot jen tak a ne za odmě­nu.

Dnes byl u nás doma už od rána. Přes oběd zůstal v obý­vá­ku, zatím­co my jsme ved­le v kuchy­ni obědva­li. Čekal jsem, že při­jde a bude lou­dit, ale nesta­lo se. Celou dobu klid­ně ležel na své ovčí kože­ši­ně a čekal, až se k němu vrá­tí­me. Fak­tem je, že jíd­lo zatím nikdy nežeb­ral. Po obě­dě šel ven a kolem půl čtvr­té jsme šli všich­ni spo­leč­ně na pro­cház­ku. Cho­dí­me naší “pěší zónou” smě­rem ke škol­ce. Postup­ně jsme tra­su pro­dlu­žo­va­li a vždy se vra­ce­li stej­nou ces­tou zpět. Hammy se ces­tu veli­ce rych­le nau­čil. Pobí­há kolem nás a šmejdí v oko­lí. Dnes jsme to vza­li až ke skle­ní­kům a potom kolem Mal­še zpět, vlast­ně jsme si zašli až k jezu a potom domů. Na nezná­mém teré­nu se Hammy vždy drží za námi, tak­že ten­to­krát mě šla­pal na paty a Kač­ce, kte­rá šla za mnou se ple­tl pod nohy. Po vycház­ce se vděč­ně nažral a usnul. Kolem sed­mé jsem ho opět vzal domů. Stří­da­vě ležel u Evy, Kač­ky a mě a nechal se drbat a hla­dit a naše ruce pou­ží­val tu jako dud­lík a tu jako hrač­ku. Před desá­tou usnul pod sto­lem a když se asi o hodi­nu poz­dě­ji vzbu­dil, pře­su­nul se bez výhrad na své křes­lo v před­sí­ni.