Dnes bylo,stejně jako včera, krásné počasí, a proto jsme vyrazili na výlet. Kačka s námi bohužel nemohla jet, protože si kamarádkami domluvila bowling. A tak jsme vyrazili pouze s oběma štěňaty (Matym a Hammym). Cílem dnešní výpravy byla vesnička Slavče, odkud jsme vyrazili na okružní cestu spojenou s odlovem osmi kešek ze série Abeceda.
Auto jsme zaparkovali na návsi ve Slavči, u Kulturního centra (tak se to opravdu jmenuje), zkalibrovali “džípíjejesku” a vyrazili. Ač se u nás v Roudném zdálo, že bylo krásně teplo, tady teplota o pár stupínků klesla. Pocit chladu se ještě zesílil, když jsme vyšli na otevřené lány kousek za vesnicí. Pěkně a studeně to foukalo. Polní cesta, po které jsme šli byla už trochu rozbahněná, ale štěňatům to nevadilo a vesele si to mastila zkrze louže a blátíčko. První polovina cesty byla keškami doslova zasypaná, takže Maty kráčel celkem rychle a zvesela (“Dneska tu není Kačka, tak mi nebude krást kešky.”) První z dnešní osmičky (GC3WRYY) na nás čekala kousek za vesnicí a potom to šlo celkem rychle. Cestou nás doběhl konkurenční tým, který jsme nakonec nechali, aby šel před námi, protože s Matym to přece jen nebylo nejrychlejší. Na jednom místě (na mapě mezi druhou a třetí keškou, u statku, který je tam vidět) se za námi najednou ozvalo: “Hele, ten led mě unese!” a když jsme se otočili, spatřili jsme Matýskův bezelstný výraz na tajícím ledu pár metrů od břehu malého rybníčku. Naštěstí se neprobořil.
Ve dvou keškách jsme našli poukázky na geozmrzlinu a od té doby nemluvil Maty o ničem jiném. Zpočátku se domníval, že si na tu zmrzku dojdeme hned, jak se vrátíme z vycházky a že za jeden kupón bude dostávat zmrzku už navždy. Jo, také nevěděl, co je to “poukázka”, definice, že je to “zlatý kupón” mu naprosto stačila.
Hamy celou cestu pobíhal kolem nás a náramně si užíval. Potkali jsme jen dva nebo tři psy, takže i po této stránce byl naprostý klid.
