Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel by Jonas Jonasson
My rating: 5 of 5 stars
Skvělá knížka, která mě ani na chvilku nenudila. Ebook jsem koupil v akci za pár korun a byly to vskutku dobře investované peníze. Spousta čtenářů přirovnává hlavního hrdinu k Forrestu Gampovi, podle mě je to spíše kombinace Švejka a Járy Cimrmana. Jediné, co mi na knize trochu vadilo byl až příliš rychlý a překotný závěr. Celý příběh se totiž nese velmi rozvláčně, autor nikam nespěchá, dopřeje čtenáři četné odbočky a vysvětlivky, přitom ale nenudí, naopak. Celé mi to připomíná vyprávění bodrého žoviálního pána v čekárně na nádraží, který, když je v nejlepším, najednou zjistí, že jeho vlak právě výpravčí poslal na trať. Přesto je to knížka, kterou si po čase přečtu znovu a rád, abych si doplnil a osvěžil znalosti světové historie 🙂
Oblíbené citáty:[row][column size=”1/2″][list icon=”icon: thumbs-up”]
- „Představ si například, že sedm z deseti bolševiků neumí číst,“ posmíval se Fabbe. „Přece nemůžeme předat moc davu analfabetů.“
- Julius zatáhl za brzdu a včas stroj zastavil. Nebožtík přepadl dopředu a uhodil se čelem o železné držadlo. „Za trošku jinejch okolností by ho to mohlo bolet,“ prohodil Alan. „Bejt mrtvej má svoje výhody,“ kontroval Julius.
- „Auťák jste koupili, řidiče jste si pronajali,“ odpověděl Benny. „Prozatím na deset dní, pak budeme znovu jednat. V ceně je i jeden párek. Co takhle vídeňskej?“ To ne. Alan chtěl pokud možno nějaký obyčejný. Dále poznamenal, že sto tisíc za tak staré auto je, ačkoli je to i s řidičem, poměrně dost, takže by měl dostat ještě kakao.
- Estebán vysvětlil, že ministerský předseda je laskavý opis pro diktátora.
- Na straně druhé se Španělsko – stejně jako všechny ostatní země s výjimkou Švédska – nacházelo v cizině, a když už celý život četl o cizině, neškodilo by si ji někdy doopravdy zažít. Třeba se jim cestou poštěstí narazit na jednoho nebo dva černochy…
- „Se mstou se to má jako s politikou, jedno pořád plodí druhý, až se nakonec špatný stane horším a horší se stane nejhorším.“
- Na straně jedné se nemá lhát. Na straně druhé nemělo smysl generálovi prozrazovat, že tu nálož pod mostem nainstaloval on sám a že tři roky pracoval jako civil v republikánské armádě. Ne že by se Alan bál mluvit, ale v tomhle případě byla v sázce večeře a opojení alkoholem. Když se blíží jídlo a kořalka, může jít pravda dočasně stranou, rozhodl se Alan a generála obelhal.
- Ze samého přemýšlení rozbolela Kýbla hlava, takže toho nechal a radši zavolal Šéfovi a sdělil mu, že mu nemá co sdělit.
- Ta přítelkyně se jmenovala Izabela a nikdy se ve škole pořádně nenaučila pravopis, ani švédský, natož anglický. Proto to dopadlo tak, že jim Izabela na bundy našila nápis The Violins – Housle. Jelikož ostatní členové klubu ve škole slavili podobné úspěchy jako ona a všem autoritám mimo školu to bylo jedno, nikdo z jejich skupiny si té boty nevšiml.
- „Nic nevylepší auťák víc, než když má najednou najeto jen polovinu kilometrů.“
- Švédsky uměl sotva psát, počty mu nešly, anglicky nerozuměl ani slovo a jen taktak dokázal říct, že se hlavní město Norska jmenuje Oslo, když si někdo vzal do hlavy, že se ho na to zeptá. To jediné, v čem se strýček Francek vyznal, byly – obchody. Z těch pohádkově zbohatl.
- “Vidím, pane hlavní fyziku, že už jste si všechno spočítal. Mimochodem, nechce někdo ještě kafe?“
- Alan si pomyslel, že společným rysem všech světových vůdců zřejmě je, že jakmile jsou s něčím spokojení, pozvou člověka na večeři, ale nahlas to neřekl.
- Soňa si tedy sedla. Zadek jí měkce a teple přistál za doprovodu chroustavého zvuku a čehosi, co znělo jako krátké pípnutí, načež se rozhostilo hrobové ticho. Soňa seděla. Třeba ji teď čekají další jablka? „Číslo dvě vzalo za svý,“ konstatoval Julius. „Hergot, do prdele, do píči,“ řekla Kráska. „Fuj,“ řekl Benny. „Tu máš jabko, Soňo,“ řekl Alan. Henrik „Kýbl“ Hultén neřekl nic.
- Slyšeli už někdy pan Karlsson a pan kapitán takovou pitomost? Vyjednávat s komunistou! Kam jinam to může vést než nikam?
- Alan se jako dítě naučil podezřívavosti vůči lidem, kteří si nedají panáka, ačkoli k tomu mají příležitost.
- „Nikdy nezávoď v pití se Švédem, pokud zrovna nejsi Fin nebo aspoň Rus.“
- Na tom, že Tibeťané byli vysoké představitelce lidové osvobozenecké armády přátelsky nakloněni, nebylo nic zvláštního. Všeobecně se vědělo, že pokud komunisti vyhrají boj o Čínu, ihned Tibetu potvrdí nezávislost.
- I pro sociálního demokrata musí přece existovat nějaká hranice toho, kam až lze prosazovat prostoduchou tezi, že si jsou všichni rovni?
- Bosse jim prozradil, že dováží čerstvá kuřata z Polska („žádnej póvl, poctivý zboží“). Do každého kuřete injekční stříkačkou ručně vpraví až litr vlastní speciální kořeněné vodní směsi a potom to celé zabalíčkuje. Benny dodal, že když se na Västgötalandské rovině vyvíjí tak intenzivní činnost, může se kuřatům klidně říkat „švédská“. „Díky kořeněný směsi jsou dvakrát tak dobrý, díky vodě dvakrát tak těžký a díky vyznačenýmu původu je po nich dvakrát tak velká poptávka,“ shrnul.
- Načež se Alan otázal, jestli by mu někdo z pánů mohl poradit, kde si komunismus podle jejich názoru dá se svým vítězným tažením nejvíc načas. Zároveň by to mělo být místo, kde svítí slunce, kde jsou bílé pláže a kde člověku do skleničky nalejou něco jiného než indonéský zelený banánový likér. „Vím jistě, že toužím po dovolený,“ dodal Alan. „Nikdy jsem totiž žádnou neměl.“ Mao Ce-tung, Kim Ir-sen a maršál Mereckov dali hlavy dohromady a celou věc mezi sebou probrali. Padl návrh na karibský ostrov Kubu, něco kapitalističtějšího než právě ten si pánové těžko dokázali představit. Alan poděkoval za tip, ale namítl, že Karibik je strašně daleko.
- Život přece funguje tak, že správné nemusí být nutně to, co správné je, ale to, co za správné prohlásí ten, kdo rozhoduje.
- „Liberální, demokratická, komunistická strana svobody,“ pronesla Amanda, vychutnávajíc si ten název. „Trošku dlouhé, ale mohlo by to fungovat.“
- Alan si povzdechl při představě, že osoba, která nedokáže rozlišit banánový likér a vodku s kolou, si teď myslí, že se může stát guvernérkou Bali
- „Drahý, milovaný Juriji. Nejdřív spolu s Alanem Emanuelem trošku přispějeme ke světovému míru a potom se přestěhujeme do New Yorku. Tvoje medaile dostane Brežněv zpátky a může si je strčit do prdele.“
- K pětaosmdesátým narozeninám dostala Amanda od svého muže notebook s připojením na internet. Alan se totiž doslechl, že se internetem baví mládež.
