Švéd Jára da Švejk

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelSto­le­tý sta­řík, kte­rý vyle­zl z okna a zmi­zel by Jonas Jonasson

My rating: 5 of 5 stars

Skvě­lá kníž­ka, kte­rá mě ani na chvil­ku nenu­di­la. Ebook jsem kou­pil v akci za pár korun a byly to vskut­ku dob­ře inves­to­va­né pení­ze. Spous­ta čte­ná­řů při­rov­ná­vá hlav­ní­ho hrdi­nu k Forres­tu Gam­po­vi, pod­le mě je to spí­še kom­bi­na­ce Švej­ka a Járy Cimr­ma­na. Jedi­né, co mi na kni­ze tro­chu vadi­lo byl až pří­liš rych­lý a pře­kot­ný závěr. Celý pří­běh se totiž nese vel­mi roz­vláč­ně, autor nikam nespě­chá, dopře­je čte­ná­ři čet­né odboč­ky a vysvět­liv­ky, při­tom ale nenu­dí, nao­pak. Celé mi to při­po­mí­ná vyprá­vě­ní bod­ré­ho žovi­ál­ní­ho pána v čekár­ně na nádra­ží, kte­rý, když je v nej­lep­ším, najed­nou zjis­tí, že jeho vlak prá­vě výprav­čí poslal na trať. Přes­to je to kníž­ka, kte­rou si po čase pře­čtu zno­vu a rád, abych si dopl­nil a osvě­žil zna­los­ti svě­to­vé his­to­rie 🙂

Oblí­be­né citáty:[row][column size=“1/2”][list icon=“icon: thumbs-up”]

  • „Před­stav si napří­klad, že sedm z dese­ti bol­še­vi­ků neu­mí číst,“ posmí­val se Fabbe. „Pře­ce nemů­že­me pře­dat moc davu anal­fa­be­tů.“
  • Julius zatá­hl za brz­du a včas stroj zasta­vil. Nebož­tík pře­pa­dl dopře­du a uho­dil se čelem o želez­né drža­dlo. „Za troš­ku jinejch okol­nos­tí by ho to moh­lo bolet,“ pro­ho­dil Alan. „Bejt mrt­vej má svo­je výho­dy,“ kon­tro­val Julius.
  • „Auťák jste kou­pi­li, řidi­če jste si pro­na­ja­li,“ odpo­vě­děl Ben­ny. „Pro­za­tím na deset dní, pak bude­me zno­vu jed­nat. V ceně je i jeden párek. Co takhle vídeň­skej?“ To ne. Alan chtěl pokud mož­no něja­ký oby­čej­ný. Dále pozna­me­nal, že sto tisíc za tak sta­ré auto je, ačko­li je to i s řidi­čem, poměr­ně dost, tak­že by měl dostat ješ­tě kakao.
  • Este­bán vysvět­lil, že minis­ter­ský před­se­da je las­ka­vý opis pro dik­tá­to­ra.
  • Na stra­ně dru­hé se Špa­něl­sko – stej­ně jako všech­ny ostat­ní země s výjim­kou Švéd­ska – nachá­ze­lo v cizi­ně, a když už celý život četl o cizi­ně, neško­di­lo by si ji někdy doo­prav­dy zažít. Tře­ba se jim ces­tou poštěs­tí nara­zit na jed­no­ho nebo dva čer­no­chy…
  • „Se mstou se to má jako s poli­ti­kou, jed­no pořád plo­dí dru­hý, až se nako­nec špat­ný sta­ne hor­ším a hor­ší se sta­ne nej­hor­ším.“
  • Na stra­ně jed­né se nemá lhát. Na stra­ně dru­hé nemě­lo smy­sl gene­rá­lo­vi pro­zra­zo­vat, že tu nálož pod mos­tem nain­sta­lo­val on sám a že tři roky pra­co­val jako civil v repub­li­kán­ské armá­dě. Ne že by se Alan bál mlu­vit, ale v tomhle pří­pa­dě byla v sáz­ce veče­ře a opo­je­ní alko­ho­lem. Když se blí­ží jíd­lo a kořal­ka, může jít prav­da dočas­ně stra­nou, roz­ho­dl se Alan a gene­rá­la obelhal.
  • Ze samé­ho pře­mýš­le­ní roz­bo­le­la Kýb­la hla­va, tak­že toho nechal a rad­ši zavo­lal Šéfo­vi a sdě­lil mu, že mu nemá co sdě­lit.
  • Ta pří­tel­ky­ně se jme­no­va­la Iza­be­la a nikdy se ve ško­le pořád­ně nena­u­či­la pra­vo­pis, ani švéd­ský, natož ang­lic­ký. Pro­to to dopadlo tak, že jim Iza­be­la na bun­dy naši­la nápis The Vio­lins – Hous­le. Jeli­kož ostat­ní čle­no­vé klu­bu ve ško­le sla­vi­li podob­né úspě­chy jako ona a všem auto­ri­tám mimo ško­lu to bylo jed­no, nikdo z jejich sku­pi­ny si té boty nevši­ml.
  • „Nic nevy­lep­ší auťák víc, než když má najed­nou naje­to jen polo­vi­nu kilo­me­t­rů.“
  • Švéd­sky uměl sotva psát, počty mu nešly, ang­lic­ky nero­zu­měl ani slo­vo a jen tak­tak doká­zal říct, že se hlav­ní měs­to Nor­ska jme­nu­je Oslo, když si někdo vzal do hla­vy, že se ho na to zeptá. To jedi­né, v čem se strý­ček Fran­cek vyznal, byly – obcho­dy. Z těch pohád­ko­vě zbo­ha­tl.
  • “Vidím, pane hlav­ní fyzi­ku, že už jste si všech­no spo­čí­tal. Mimo­cho­dem, nechce někdo ješ­tě kafe?“
  • Alan si pomys­lel, že spo­leč­ným rysem všech svě­to­vých vůd­ců zřej­mě je, že jakmi­le jsou s něčím spo­ko­je­ní, pozvou člo­vě­ka na veče­ři, ale nahlas to neřekl.
  • Soňa si tedy sed­la. Zadek jí měk­ce a tep­le při­stál za dopro­vo­du chrousta­vé­ho zvu­ku a čeho­si, co zně­lo jako krát­ké pípnu­tí, načež se roz­hos­ti­lo hro­bo­vé ticho. Soňa sedě­la. Tře­ba ji teď čeka­jí dal­ší jabl­ka? „Čís­lo dvě vza­lo za svý,“ kon­sta­to­val Julius. „Her­got, do prde­le, do píči,“ řek­la Krás­ka. „Fuj,“ řekl Ben­ny. „Tu máš jabko, Soňo,“ řekl Alan. Henrik „Kýbl“ Hul­tén neřekl nic.
  • Sly­še­li už někdy pan Karlsson a pan kapi­tán tako­vou pito­most? Vyjed­ná­vat s komu­nis­tou! Kam jinam to může vést než nikam?
  • Alan se jako dítě nau­čil pode­zří­va­vos­ti vůči lidem, kte­ří si neda­jí paná­ka, ačko­li k tomu mají pří­le­ži­tost.
[/list] [/column] [column size=“1/2”] [list icon=“icon: thumbs-up”]
  • „Nikdy nezá­voď v pití se Švédem, pokud zrov­na nejsi Fin nebo aspoň Rus.“
  • Na tom, že Tibe­ťa­né byli vyso­ké před­sta­vi­tel­ce lido­vé osvo­bo­ze­nec­ké armá­dy přá­tel­sky naklo­ně­ni, neby­lo nic zvlášt­ní­ho. Vše­o­bec­ně se vědě­lo, že pokud komu­nis­ti vyhra­jí boj o Čínu, ihned Tibe­tu potvr­dí nezá­vis­lost.
  • I pro soci­ál­ní­ho demo­kra­ta musí pře­ce exis­to­vat něja­ká hra­ni­ce toho, kam až lze pro­sa­zo­vat pro­s­to­du­chou tezi, že si jsou všich­ni rov­ni?
  • Bos­se jim pro­zra­dil, že dová­ží čer­stvá kuřa­ta z Pol­ska („žád­nej póvl, pocti­vý zbo­ží“). Do kaž­dé­ho kuře­te injekč­ní stří­kač­kou ruč­ně vpra­ví až litr vlast­ní spe­ci­ál­ní koře­ně­né vod­ní smě­si a potom to celé zaba­líč­ku­je. Ben­ny dodal, že když se na Väst­göta­land­ské rovi­ně vyví­jí tak inten­ziv­ní čin­nost, může se kuřa­tům klid­ně říkat „švéd­ská“. „Díky koře­ně­ný smě­si jsou dva­krát tak dob­rý, díky vodě dva­krát tak těž­ký a díky vyzna­če­ný­mu půvo­du je po nich dva­krát tak vel­ká poptáv­ka,“ shr­nul.
  • Načež se Alan otá­zal, jest­li by mu někdo z pánů mohl pora­dit, kde si komu­nis­mus pod­le jejich názo­ru dá se svým vítěz­ným taže­ním nej­víc načas. Záro­veň by to mělo být mís­to, kde sví­tí slun­ce, kde jsou bílé plá­že a kde člo­vě­ku do skle­nič­ky nale­j­ou něco jiné­ho než indonéský zele­ný baná­no­vý likér. „Vím jis­tě, že tou­žím po dovo­le­ný,“ dodal Alan. „Nikdy jsem totiž žád­nou neměl.“ Mao Ce-tung, Kim Ir-sen a mar­šál Merec­kov dali hla­vy dohro­ma­dy a celou věc mezi sebou pro­bra­li. Padl návrh na karib­ský ost­rov Kubu, něco kapi­ta­lis­tič­těj­ší­ho než prá­vě ten si páno­vé těž­ko doká­za­li před­sta­vit. Alan podě­ko­val za tip, ale namí­tl, že Kari­bik je straš­ně dale­ko.
  • Život pře­ce fun­gu­je tak, že správ­né nemu­sí být nut­ně to, co správ­né je, ale to, co za správ­né pro­hlá­sí ten, kdo roz­ho­du­je.
  • „Libe­rál­ní, demo­kra­tic­ká, komu­nis­tic­ká stra­na svo­bo­dy,“ pro­nes­la Aman­da, vychut­ná­va­jíc si ten název. „Troš­ku dlou­hé, ale moh­lo by to fun­go­vat.“
  • Alan si povzde­chl při před­sta­vě, že oso­ba, kte­rá nedo­ká­že roz­li­šit baná­no­vý likér a vod­ku s kolou, si teď mys­lí, že se může stát guver­nér­kou Bali
  • „Dra­hý, milo­va­ný Juri­ji. Nejdřív spo­lu s Ala­nem Ema­nu­e­lem troš­ku při­spě­je­me ke svě­to­vé­mu míru a potom se pře­stě­hu­je­me do New Yor­ku. Tvo­je medai­le dosta­ne Brež­něv zpát­ky a může si je str­čit do prde­le.“
  • K pět­a­osm­de­sá­tým naro­ze­ni­nám dosta­la Aman­da od své­ho muže note­book s při­po­je­ním na inter­net. Alan se totiž dosle­chl, že se inter­ne­tem baví mlá­dež.
[/list] [/column] [/row]

View all my reviews