Můj malý bráška se oženil. Sice až po náctileté “známosti” a dvou dětech, ale stejně to byla svatba mého malého brášky. Dojalo mě to. Jsem prostě měkkota.
Tedy, já jsem mu říkal, proč se ženit, vždyť máš teprve dvě děti. Ale nedal si poradit, že prý potkal na dálnici nějakou srnu či co, a ta že mu jasně řekla, že je na čase, aby dal svůj dlouholetý vztah s Míšou zpečetěný dvěma dětmi, formálně do pořádku. Bylo mi to divné, ale už jsem si u Borise zvykl občas nechápat o čem vlastně mluví.
Že prostě sezve nejlepší kamarády své i Míši, sourozence a udělají si pěkný den, při němž si jen tam mimochodem řeknou své ANO. A jak ty kamarády sezvali?
Pro zahradní slavnost (čti svatbu) si vybrali statek Vletice, krásnou usedlost, příznačně, zhruba na půl cesty mezi Budějcemi a Prahou. Měli jsme celý areál pouze pro sebe, což bylo parádní vzhledem k počtu hostů a jejich dětí. Zejména přes den měl člověk pocit, že je někde na dětském dni s rodiči než na svatbě.[mapsmarker marker=”1″]
Děti si to ale ohromně užívaly. Bazén, balónky, ping pong, diskotéka, projížďky na koni, nanuky a zmrzlina, na stolech misky plné bonbonů, křupek, bramborových lupínků, hektolitry coly a dalších oblíbených nápojů. K tomu naprostá volnost pohybu po celém areálu, lhostejno jestli venku nebo uvnitř. Nikdo děti neokřikoval, nikdo jim neříkal to nesmíš, to se nedělá a podobné dospělácké nesmysly. Prostě dětský ráj na Zemi.
Ani rodiče a jejich přátelé nepřišli zkrátka. Tuny jídla, pivo, víno, mochito teklo proudem. K obědu vynikající svíčková nebo stejně skvělý gulášek, odpoledne hory řízečků, pečená krůta, spousta zeleniny, bramboráčky, halušky, kukuřice… No, nenudili jsme se, pořád bylo co jíst a pít. :-).
Slavnostní okamžik přišel ve dvě hodiny odpoledne, kdy zazněla ta dvě klíčová slůvka. Při průvodu bylo trochu obtížné odlišit od sebe nevěstu a ženicha, protože byli oba v bílem. Naštěstí se drželi zavedeného zvyku, kdy nejprve přišel ženich, vedený svým synkem a poté přicupitala nevěstinka vedená svou dcerkou a doprovázená houfem družiček. Ve slavnostním projevu pana starosty nezapomněli poděkovat svým rodičům, kteří se bohužel svatby účastnit nemohli. Reakci nevěstiny maminky zatím neznáme, ale ženichově mamince se oči zalily slzami, když poděkování slyšela na nahrávce, kterou jsme ji dnes pustili na videu.
Zde bude odkaz na video.
Odkaz na video s krájením dortu.
Odkaz na video s přípitkem.
Myslím, že jsme ten důležitý životní slib náležitě oslavili a zpečetili. Slavilo se až do rána, a to doslovně, končili jsme někdy kolem šesté, po noci plné tance, všeobecného veselí, koupání a mochita. Chudák paní “hostinská” měla druhý den ráno na pravé ruce slušný mozol od paličky, kterou připravovala jedno za druhým.
Miško, Kamile, Terezko, Ondíku, bylo to velkolepé a nezapomenutelné. Přejeme, ať vám štěstí přeje. Díky, bráško. A ještě jednou vše nejlepší.
Tento příspěvek bude průběžně upravován a aktualizován.
