Jak se bráška ženil

NovomanželéMůj malý bráš­ka se ože­nil. Sice až po nác­ti­le­té “zná­mos­ti” a dvou dětech, ale stej­ně to byla svat­ba mého malé­ho bráš­ky. Doja­lo mě to. Jsem pros­tě měkkota.

Tedy, já jsem mu říkal, proč se ženit, vždyť máš tepr­ve dvě děti. Ale nedal si pora­dit, že prý potkal na dál­ni­ci něja­kou srnu či co, a ta že mu jas­ně řek­la, že je na čase, aby dal svůj dlou­ho­le­tý vztah s Míšou zpe­če­tě­ný dvě­ma dět­mi, for­mál­ně do pořád­ku. Bylo mi to div­né, ale už jsem si u  Bori­se zvy­kl občas nechá­pat o čem vlast­ně mluví.

Že pros­tě sezve nej­lep­ší kama­rá­dy své i Míši, sou­ro­zen­ce a udě­la­jí si pěk­ný den, při němž si jen tam mimo­cho­dem řek­nou své ANO. A jak ty kama­rá­dy sezvali?

Pro zahrad­ní slav­nost (čti svat­bu) si vybra­li sta­tek Vle­ti­ce, krás­nou used­lost, pří­znač­ně,  zhru­ba na půl ces­ty mezi Buděj­ce­mi a Pra­hou. Měli jsme celý are­ál pou­ze pro sebe, což bylo parád­ní vzhle­dem k počtu hos­tů a jejich dětí. Zejmé­na přes den měl člo­věk pocit, že je někde na dět­ském dni s rodi­či než na svatbě.[mapsmarker marker=“1”]

Děti si to ale ohrom­ně uží­va­ly. Bazén, balón­ky, ping pong, dis­ko­té­ka, pro­jížď­ky na koni, nanu­ky a zmrz­li­na, na sto­lech mis­ky plné bon­bo­nů, křu­pek, bram­bo­ro­vých lupín­ků, hek­to­li­t­ry coly a dal­ších oblí­be­ných nápo­jů. K tomu napros­tá vol­nost pohy­bu po celém are­á­lu, lhos­tej­no jest­li ven­ku nebo uvnitř. Nikdo děti neo­kři­ko­val, nikdo jim neří­kal to nesmíš, to se nedě­lá a podob­né dospě­lác­ké nesmys­ly. Pros­tě dět­ský ráj na Zemi.

Ani rodi­če a jejich přá­te­lé nepři­šli zkrát­ka. Tuny jíd­la, pivo, víno, mochi­to teklo prou­dem. K obě­du vyni­ka­jí­cí svíč­ko­vá nebo stej­ně skvě­lý gulá­šek, odpo­led­ne hory řízeč­ků, peče­ná krů­ta, spous­ta zele­ni­ny, bram­bo­ráč­ky, haluš­ky, kuku­ři­ce… No, nenu­di­li jsme se, pořád bylo co jíst a pít. :-).

Slav­nost­ní oka­mžik při­šel ve dvě hodi­ny odpo­led­ne, kdy zazně­la ta dvě klí­čo­vá slův­ka. Při prů­vo­du bylo tro­chu obtíž­né odli­šit od sebe nevěs­tu a ženi­cha, pro­to­že byli oba v bílem. Naštěs­tí se drže­li zave­de­né­ho zvy­ku, kdy nej­pr­ve při­šel ženich, vede­ný svým syn­kem a poté při­cu­pi­ta­la nevěstin­ka vede­ná svou dcer­kou a dopro­vá­ze­ná hou­fem dru­ži­ček. Ve slav­nost­ním pro­je­vu pana sta­ros­ty neza­po­mně­li podě­ko­vat svým rodi­čům, kte­ří se bohu­žel svat­by účast­nit nemoh­li. Reak­ci nevěs­ti­ny mamin­ky zatím nezná­me, ale ženi­cho­vě mamin­ce se oči zali­ly slza­mi, když podě­ko­vá­ní sly­še­la na nahráv­ce, kte­rou jsme ji dnes pus­ti­li na videu.

Zde bude odkaz na video.

Odkaz na video s krá­je­ním dortu.

Odkaz na video s přípitkem.

Mys­lím, že jsme ten důle­ži­tý život­ní slib nále­ži­tě osla­vi­li a zpe­če­ti­li. Sla­vi­lo se až do rána, a to doslov­ně, kon­či­li jsme někdy kolem šes­té, po noci plné tan­ce, vše­o­bec­né­ho vese­lí, kou­pá­ní a mochi­ta. Chudák paní “hos­tin­ská” měla dru­hý den ráno na pra­vé ruce sluš­ný mozol od palič­ky, kte­rou při­pra­vo­va­la jed­no za druhým.

Miš­ko, Kami­le, Terezko, Ondí­ku, bylo to vel­ko­le­pé a neza­po­me­nu­tel­né. Pře­je­me, ať vám štěs­tí pře­je. Díky, bráško. A ješ­tě jed­nou vše nejlepší.

Ten­to pří­spě­vek bude prů­běž­ně upra­vo­ván a aktualizován.

Fotky ze svatby

[nggalle­ry id=5]