Šestý den (25.12.2012)

Ham­mond dělá vel­ké pokro­ky. Tré­no­va­li jsme základ­ní pří­ka­zy — k noze, sed­ni, vpřed. Vedl si veli­ce dob­ře. Cho­di­li jsme kolem domu, vždy běžel za mnou, s nad­še­ním zale­těl do houš­tí před vel­kým oknem u dětí. Musím ho zvy­kat na povel “ke mně”, kte­rý bude pozi­tiv­ní a mož­ná zku­sit roz­li­šo­vat “pocem”, kte­rý dosta­ne v pří­pa­dě prů­švi­hu.

Pod stro­me­ček jsme dosta­li, já a Ham­mond, spo­leč­ný dárek od Kač­ky — žlu­tý teni­sák na šňůře — oba se s ním dost vyblb­ne­me, bude to dob­rý pro­stře­dek na nácvik apor­tů.

Při hře s Matýskem na zahra­dě dnes popr­vé ště­kal — Maty říkal, že to bylo ve chví­li, kdy po zahra­dě honil poměr­ně vel­ký míč na volej­bal a zřej­mě se po něm sve­zl. Byla to jen chvil­ka, ale napros­to zře­tel­ně něko­li­krát zaště­kal.

Ješ­tě jed­na věc byla dnes popr­vé, vlast­ně dvě věci — popr­vé šel za bran­ku vol­ně, bez vodít­ka, sice jen na krát­kou chvil­ku, když jsem dával před plot popel­ni­ci; a popr­vé jsme vyzkou­še­li, jak se bude cho­vat, když mě uvi­dí odchá­zet. Šel jsem k bran­ce, on běžel za mnou. Když jsem za sebou bran­ku zavřel a nechal ho na zahra­dě, zakňu­čel a při­běhk k plo­tu, kde jsem ho přes skrz plot pohla­dil a řekl “já při­jdu”, potom jsem ode­šel. Hamy chvil­ku kňu­čel a potom ode­šel zpět k domu. Když jsem se za pár minut vrá­til, našel jsem ho ležet na zápra­ží. Tak­že cel­kem dob­rý. Jen jsem čekal, že mě bude postrá­dat více :-).

A vlast­ně ješ­tě jed­no dneš­ní popr­vé — vypil celou mis­ku na vodu.

A ješ­tě jed­no popr­vé — ote­vře­li jsme dve­ře na tera­su, necha­li je doko­řán, sed­li si na gauč a psa si nevší­ma­li. S nejis­tým kňu­če­ním, váha­vě zku­sil dát před­ní pac­ky přes práh a stř­čil dovnitř i čumák. Jed­no dvě ost­rá “Hamon­de nesmíš” sta­či­la k tomu, aby zůstal ven­ku. Sice bylo vidět, že s tím tak úpl­ně nesou­hla­sí, ale posle­chl a zůstal ven­ku. Dve­ře jsme necha­li ote­vře­né asi 10 minut, ke kon­ci už klid­ně ležel na svém oblí­be­ném scho­du na zápra­ží. Tak­že může­me vět­rat.