Sedmiměsíční

Dny a měsí­ce běží a naše­mu Hemouš­ko­vi, jak mu říka­jí hol­ky, je už sedm měsí­ců. Ros­te z něj stat­ný a sebe­vě­do­mý pes, kte­rý se jen tak něče­ho nebo­jí. Je vel­mi hra­vý, zví­da­vý, chyt­rý a vel­mi pří­tul­ný. Čím dál tím méně je to “Hemou­šek” a tím více se z něj stá­vá sku­teč­ný Hek­tor.

Pokra­ču­je­me v krme­ní Bar­do­gem, krmi­vo za hod­ně sluš­nou cenu, pso­vi evi­dent­ně pro­spí­vá. Samo­zřej­mě, že někte­ré zbyt­ky z kuchy­ně nevy­ha­zu­je­me, jako tře­ba kůže, chru­pav­ky, těs­to­vi­ny nebo rýži :-). Od Bar­do­gu máme prá­vě tře­tí pytel, před tím jsme měli jeden pytel Puri­ny. Ve srov­ná­ní s ní není Bar­dog o nic hor­ší, ceno­vě je mini­mál­ně o 13 lev­něj­ší. Hemmy ovšem obje­vil i sámoš­ku na kom­postu, tak­že musí­me vymys­let, jak mu v návště­vách zabrá­nit.

Dál cho­dí­me na del­ší pro­cház­ky, vět­ši­nou mini­mál­ně hodi­nu, to zna­me­ná těch 5 — 7 km si dáme ale­spoň 4x týd­ně. Minu­lou nedě­li jsme byli popr­vé spo­lu ve Stro­mov­ce, ráno po osmé jsme vyra­zi­li, po desá­té se vrá­ti­li. Vše pro­běh­lo v kli­du a poho­dě, cvi­čit se mu nechtě­lo, pří­liš mno­ho nových věcí kolem — viz níže. Na zpá­teč­ní ces­tě nám přes ces­tu, asi dva met­ry od nás pře­běh­lo stá­deč­ko tří kusů vyso­ké. Ve Stro­mov­ce! Naštěs­tí byl pes zrov­na na vodít­ku, pro­to­že chvi­lič­ku před tím jsme potká­va­li něja­ké­ho roz­jan­če­né­ho oha­ře. Trva­lo pěk­nou chvil­ku, než se zklid­nil a moh­li jsme pokra­čo­vat dál.

Ve výcvi­ku posluš­nos­ti jsme za posled­ní měsíc moc nepo­kro­či­li, stá­le se učí­me chůzi u nohy na vodít­ku a základ­ní pove­ly sed­ni, leh­ni, vstaň. Na zahra­dě to doce­la jde, ale na cvi­čá­ku má vět­ši­nou spous­tu dal­ších pod­ně­tů, kte­ré jeho pozor­nost roz­pty­lu­jí, čmu­chá všu­de kolem sebe, o pamlsky v podo­bě piš­ko­tu neje­ví zájem. Zájem by byl o buř­ta nebo kaba­nos, ale také ne vždy. Tak­že buď čmu­chá všu­de kolem sebe nebo si to ved­le nohy odcho­dí jako zmok­lá ovce — tako­vý ten vese­lý a lač­ný pohled na pso­vo­da při chůzi u nohy, kte­rý se vidí tře­ba u němec­kých ovčá­ků, to tam zatím pros­tě není. Dou­fám, že jen zatím. Nějak začí­nám ztrá­cet víru, že to doká­že­me dotáh­nout ke zkouš­ce.

Ale abych nekon­čil pesi­mis­tic­ky, to zvlád­nem! 🙂

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!