Dnes, 15:58[/stickyleft]
Dnes Matýsek zahájil čtvrtý týden své školní docházky. Takže než dokončí střední školu, zbývá mu jich už jenom zhruba 560. Jak jsme zjistili, nebude to mít synek ve škole jednoduché. Teda, určitě to bude mít těžší, než Kačka. Ta se do školy těšila a byla od první třídy svědomitou školačkou. Jestli si dobře vzpomínám a nejsou to jen plky nesvéprávného staříka rozplývajícího se nad svou dceruškou, neměla Kačka na prvním stupni žádné kázeňské ani jiné problémy. Matýsek asi bude mít školní docházku krapánek složitější…
[stickyright]Zlobil u druhe ucitelky, asi na AJ a odmital ji dat zakovskou, aby mu tam nemohla napsat poznamku. Jinak je moc sikovny a pry vi hodne veci 🙂Dnes, 16:51[/stickyright]
Minulý týden, tuším, že ve středu nebo ve čtvrtek (jakmile to člověk ihned nezapíše, už si potom nevzpomene), jsme měli s Matýskem chlapský rozhovor. Přinesl totiž v notýsku/žákovské černého zamračeného smajlíka. Jasně, to samo o sobě by ještě nebylo důvodem k vážnému father-to-son rozhovoru, jenže vyšlo najevo, že učitelce odmítl notýsek vydat, aby onoho smajlíka za zlobení nedostal. Pro něj je menším zlem postavit se autoritě, “jenom” proto, aby nedostal špatné hodnocení! A to natolik, že jí řekl, že jestli mu toho černého smajlíka dá, on už nikdy do školy nepřijde. Takže jsem se mu snažil vysvětlit, že ve škole musí poslouchat, nebýt drzý a nebát se toho, že dostane špatnou známku nebo černý puntík. To se táta sice bude trošku zlobit, ale určitě ne tolik, jako za to, co dnes provedl ve škole. Zdálo se, že to chápe. Slíbili jsme si, že to už vícekrát neudělá, že bude poslouchat a že se zítra paní učitelce omluví. Sám to stvrdil na malíček. Druhý den se ve škole paní učitelce omluvil, ta omluvu přijala (“Řekla, že omluvu přijímá.”) a zdálo se, že jsme problém zvládli. Až do dneška, tedy necelý týden.
Dnes byla první rodičovská schůzka v Matýskově třídě. Na třídní schůzky vždycky chodí Eva, protože když tam jdu já, stejně se ode mě nedozví, co se tam dělo. Dostal jsem od ní ony dvě SMS otištěné nahoře. Mrzí mě, že jsem v tu chvíli nedokázal situaci zvládnout a už to nebylo laskavé a klidné “father-to-son”, ale naštvaná a unavená “držková”. Maty v slzách sliboval, že už to opravdu ale opravdu znovu neudělá, mě bylo mizerně a měl jsem na sebe vztek jako nikdy.
EDIT: 26. 9. 2012
[stickyleft]”Co bylo dneska ve škole, Maty?”
“Já jsem zase dostal tu známku, maminko…”[/stickyleft]
Reaguji jako včera, cítím, jak zase nabírám točky, Maty začíná natahovat a za chvilku už brečí. Opravdu prý neví, proč tu známku dostal. Drzý prý nebyl a žákovskou také neodmítl dát. Zlobím se hlavně sám na sebe, že se nedokážu ovládnout. Vím, že Maty je fajn kluk. V tu chvíli je upřímně nešťastný. Tak, nadechnu se zhluboka, přemůžu zlost, která se dere na povrch, sednu si na gauč, vezmu Matyho na klín a v klidu a tichým hlasem se ho ptám, za co dnes opět dostal černého smajlíka. Za chviličku se zklidní a vzlykavě vypráví, že byli v tělocvičně a on u zdi předváděl, co dělají baletky u zrcadla. Je mi jasné, že učitelku v tu chvíli zcela jistě nevnímal.
Nesmíme zapomínat, že je to kašpar, že v šesti letech, když byl poprvé na letním táboře vyprávěl vtipy a všechny bavil. Že chvilku neposedí, že se během jedné minuty na gauči u Emejzink lejs snad třicetkrát poposedne. Že tu svoji pusu na chvilku nezavře. A že se to všechno neodnaučí nějakým zázrakem jenom proto, že začal chodit do školy. A že vlastně ani nechci, aby se to odnaučil, aby s tím přestal. To je přece on, náš Maty, náš Matla. Chci, aby zůstal co nejdéle takový, jaký je, prostě dítětem, klukem, naším šmejdem. A tak si s ním promluvím. V klidu, s láskou. Pomaličku, aby měl čas to vstřebat. Že jediné, co s maminkou nesneseme je, když bude odmlouvat a bude drzý nebo schválně provokovat. Že se na něj s maminkou nebudeme zlobit, když dostane špatnou známku, ale že nesmí odpírat poslušnost. Ne, ve svých letech nemůže chápat, co po něm chceme, jenom se musí naučit, jak se ve škole chovat, aby “přežil”.
Matýsku, přeju ti z celého srdce, aby tě škola bavila, abys tam chodil beze strachu a snad i rád. Má tě moc rád, synku. Záleží mi na tobě. Chci, aby z tebe vyrostl správný chlap.
[spoiler title=”Definice slova šmejd dle Kuzbíků” open=”0″ style=”2″]Označení “šmejd” v souvislosti s Matýskem používáme vždy s tou největší láskou. Pro nás je to slovo zcela prosté jakéhokoliv hanlivého nádechu. Znamená to, že nositele tohoto označení milujeme, jak jen rodiče mohou své dítě milovat.[/spoiler]
Edit 3.10.2012 – mobilni WordPress
V pondeli prisel ze skoly hrozne nadseny a na maminku volal z balkonu, ze dnes zadnou poznamku nedostal. Vcera prinesl chobotnicku z druziny, pry za to, ze se pral – nakonec z toho vyslo, ze se s nejakym druhakem strkali na zahrade. Druzinarka ale rikala, ze tu chobotnicku ma za cely mesic. Takze asi taky nic moc. Dnes pro zmenu opet nejake razitko, uz si ani nepamatuji za co.
Doktorka Nesnidalova rika, ze je v adaptacni fazi, ze tomu mame nechat volny pruchod, ze se srovna. Minimalne pry do listopadu “ma cas”.
Co mi vadi a zvazuji, ze si o tom s ucitelkou promluvim, je to, ze sedi sam v posledni lavici. Po mesici ve skole ma znicene backurky – odloupane spicky. Zrejme od toho, jak pod zidli soupe nohama, protoze nevydrzi chvilku v klidu. Kdyz to ted pisu, je mi z toho na nic. Jak mu jen pomoci, smudlikovi…
2 thoughts on “Šebková taky…”
Comments are closed.