Šebková taky…

Se smej, Uz to zaca­lo, dnes zas neco vyve­dl. Je sikov­ny, ale pry divo­ky. Tak asi budes mit dnes dal­si poho­vor 🙂
Dnes, 15:58

Dnes Matý­sek zahá­jil čtvr­tý týden své škol­ní docház­ky. Tak­že než dokon­čí střed­ní ško­lu, zbý­vá mu jich už jenom zhru­ba 560. Jak jsme zjis­ti­li, nebu­de to mít synek ve ško­le jed­no­du­ché. Teda, urči­tě to bude mít těž­ší, než Kač­ka. Ta se do ško­ly těši­la a byla od prv­ní tří­dy svě­do­mi­tou ško­lač­kou. Jest­li si dob­ře vzpo­mí­nám a nejsou to jen plky nesvé­práv­né­ho sta­ří­ka roz­plý­va­jí­cí­ho se nad svou dce­ruš­kou, nemě­la Kač­ka na prv­ním stup­ni žád­né kázeň­ské ani jiné pro­blémy. Matý­sek asi bude mít škol­ní docház­ku kra­pá­nek slo­ži­těj­ší…

Zlo­bil u dru­he uci­tel­ky, asi na AJ a odmi­tal ji dat zakov­skou, aby mu tam nemoh­la napsat poznam­ku. Jinak je moc sikov­ny a pry vi hod­ne veci 🙂
Dnes, 16:51

Minu­lý týden, tuším, že ve stře­du nebo ve čtvr­tek (jakmi­le to člo­věk ihned neza­pí­še, už si potom nevzpo­me­ne), jsme měli s Matýskem chlap­ský roz­ho­vor.  Při­ne­sl totiž v notýsku/žákovské čer­né­ho zamra­če­né­ho smaj­lí­ka. Jas­ně, to samo o sobě by ješ­tě neby­lo důvo­dem k váž­né­mu father-to-son roz­ho­vo­ru, jen­že vyšlo naje­vo, že uči­tel­ce odmí­tl notý­sek vydat, aby ono­ho smaj­lí­ka za zlo­be­ní nedo­stal. Pro něj je men­ším zlem posta­vit se auto­ri­tě, “jenom” pro­to, aby nedo­stal špat­né hod­no­ce­ní!  A to nato­lik, že jí řekl, že jest­li mu toho čer­né­ho smaj­lí­ka dá, on už nikdy do ško­ly nepři­jde. Tak­že jsem se mu sna­žil vysvět­lit, že ve ško­le musí poslou­chat, nebýt drzý a nebát se toho, že dosta­ne špat­nou znám­ku nebo čer­ný pun­tík. To se táta sice bude troš­ku zlo­bit, ale urči­tě ne tolik, jako za to, co dnes pro­ve­dl ve ško­le. Zdá­lo se, že to chá­pe. Slí­bi­li jsme si, že to už více­krát neu­dě­lá, že bude poslou­chat a že se zít­ra paní uči­tel­ce omlu­ví. Sám to stvr­dil na malí­ček. Dru­hý den se ve ško­le paní uči­tel­ce omlu­vil, ta omlu­vu při­ja­la (“Řek­la, že omlu­vu při­jí­má.”) a zdá­lo se, že jsme pro­blém zvlád­li. Až do dneška, tedy nece­lý týden.

Dnes byla prv­ní rodi­čov­ská schůz­ka v Matýs­ko­vě tří­dě. Na tříd­ní schůz­ky vždyc­ky cho­dí Eva, pro­to­že když tam jdu já, stej­ně se ode mě nedo­zví, co se tam dělo. Dostal jsem od ní ony dvě SMS otiš­tě­né naho­ře. Mrzí mě, že jsem v tu chví­li nedo­ká­zal situ­a­ci zvlád­nout a už to neby­lo las­ka­vé a klid­né “father-to-son”, ale naštva­ná a una­ve­ná “drž­ko­vá”.  Maty v slzách sli­bo­val, že už to oprav­du ale oprav­du zno­vu neu­dě­lá, mě bylo mizer­ně a měl jsem na sebe vztek jako nikdy.

EDIT: 26. 9. 2012

“Co bylo dneska ve ško­le, Maty?”
“Já jsem zase dostal tu znám­ku, mamin­ko…”

Rea­gu­ji jako vče­ra, cítím, jak zase nabí­rám toč­ky, Maty začí­ná nata­ho­vat a za chvil­ku už bre­čí. Oprav­du prý neví, proč tu znám­ku dostal. Drzý prý nebyl a žákov­skou také neod­mí­tl dát. Zlo­bím se hlav­ně sám na sebe, že se nedo­ká­žu ovlád­nout. Vím, že Maty je fajn kluk. V tu chví­li je upřím­ně nešťast­ný. Tak, nadech­nu se zhlu­bo­ka, pře­můžu zlost, kte­rá se dere na povrch, sed­nu si na gauč, vez­mu Maty­ho na klín a v kli­du a tichým hla­sem se ho ptám, za co dnes opět dostal čer­né­ho smaj­lí­ka. Za chvi­lič­ku se zklid­ní a vzly­ka­vě vyprá­ví, že byli v tělo­cvič­ně a on u zdi před­vá­děl, co děla­jí balet­ky u zrca­dla. Je mi jas­né, že uči­tel­ku v tu chví­li zce­la jis­tě nevní­mal.

Nesmí­me zapo­mí­nat, že je to kašpar, že v šes­ti letech, když byl popr­vé na let­ním tábo­ře vyprá­věl vti­py a všech­ny bavil. Že chvil­ku nepo­se­dí, že se během jed­né minu­ty na gau­či u Emej­zink lejs snad tři­cet­krát popo­sed­ne. Že tu svo­ji pusu na chvil­ku neza­vře. A že se to všech­no neod­na­u­čí něja­kým zázra­kem jenom pro­to, že začal cho­dit do ško­ly. A že vlast­ně ani nechci, aby se to odna­u­čil, aby s tím pře­stal. To je pře­ce on, náš Maty, náš Mat­la. Chci, aby zůstal co nejdéle tako­vý, jaký je, pros­tě dítě­tem, klu­kem, naším šmejdem. A tak si s ním pro­mlu­vím. V kli­du, s lás­kou. Poma­lič­ku, aby měl čas to vstře­bat. Že jedi­né, co s mamin­kou nesne­se­me je, když bude odmlou­vat a bude drzý nebo schvál­ně pro­vo­ko­vat. Že se na něj s mamin­kou nebu­de­me zlo­bit, když dosta­ne špat­nou znám­ku, ale že nesmí odpí­rat posluš­nost. Ne, ve svých letech nemů­že chá­pat, co po něm chce­me, jenom se musí nau­čit, jak se ve ško­le cho­vat, aby “pře­žil”.

Matýsku, pře­ju ti z celé­ho srd­ce, aby tě ško­la bavi­la, abys tam cho­dil beze stra­chu a snad i rád. Má tě moc rád, syn­ku. Zále­ží mi na tobě. Chci, aby z tebe vyros­tl správ­ný chlap.

[spo­i­ler title=“Definice slo­va šmejd dle Kuz­bí­ků” open=“0” style=“2”]Označení “šmejd” v sou­vis­los­ti s Matýskem pou­ží­vá­me vždy s tou nej­vět­ší lás­kou. Pro nás je to slo­vo zce­la pros­té jaké­ho­ko­liv han­li­vé­ho náde­chu. Zna­me­ná to, že nosi­te­le toho­to ozna­če­ní milu­je­me, jak jen rodi­če mohou své dítě milovat.[/spoiler]

Edit 3.10.2012 — mobil­ni Wor­d­Press

V pon­de­li pri­sel ze sko­ly hroz­ne nad­se­ny a na mamin­ku volal z bal­ko­nu, ze dnes zad­nou poznam­ku nedo­stal. Vce­ra pri­ne­sl cho­bot­nic­ku z dru­zi­ny, pry za to, ze se pral — nako­nec z toho vys­lo, ze se s neja­kym dru­hakem str­ka­li na zahra­de. Dru­zi­nar­ka ale rika­la, ze tu cho­bot­nic­ku ma za cely mesic. Tak­ze asi taky nic moc. Dnes pro zme­nu opet neja­ke razit­ko, uz si ani nepa­ma­tu­ji za co.

Dok­tor­ka Nesni­da­lo­va rika, ze je v adap­tac­ni fazi, ze tomu mame nechat vol­ny pru­chod, ze se srov­na. Mini­mal­ne pry do lis­to­pa­du “ma cas”.

Co mi vadi a zva­zu­ji, ze si o tom s uci­tel­kou pro­mlu­vim, je to, ze sedi sam v posled­ni lavi­ci. Po mesi­ci ve sko­le ma zni­ce­ne bac­kur­ky — odlou­pa­ne spic­ky. Zrej­me od toho, jak pod zid­li sou­pe noha­ma, pro­to­ze nevy­dr­zi chvil­ku v kli­du. Kdyz to ted pisu, je mi z toho na nic. Jak mu jen pomo­ci, smud­li­ko­vi…