Rachoč

Po dlou­hé době jsme se vyda­li na geo­vý­let, popr­vé s Ham­mon­dem. Už tedy nejsme 4KvonRoudné, ale 4+1KvonRoudné :-). Kač­ka měla nápad, že bychom se moh­li jet podí­vat k Besed­ni­ci, kde jsme si uži­li už pár pěk­ných pro­chá­zek. A že bychom se moh­li pochlu­bit u Císa­řů na Zele­ném kame­ni, jaké­ho máme pěk­né­ho psa. Z aktu­ál­ních kešu­lí jsme si vybra­li Rachoč (GC3JBJP), Rachoč — bonus (GC3JBJR) a v pří­pa­dě, že bude­me stí­hat ješ­tě Jeseň (GC3JBJK).

Vyšli jsme zve­se­la, ces­ta vzhů­ru nám pěk­ně utí­ka­la. Na prv­ním roz­ces­tí jsme se roz­hod­li opus­tit poho­dl­nou asfalt­ku a vzít to zkrat­kou — del­ší, ale zato hor­ší ces­tou, jak pra­ví kla­sik. Byla to kla­sic­ká les­ní ces­ta, pokry­tá ledem a sně­hem. Ces­tou jsme potka­li krás­ný vodo­jem z dva­cá­tých let dva­cá­té­ho sto­le­tí — pod­le nezná­mé­ho zdro­je to byla kap­lič­ka, ze kte­ré udě­la­li něco hroz­né­ho 🙂 — krás­nou chajdu na bře­hu pěk­né­ho malé­ho ryb­níč­ku a spous­tu stop srn­čí zvě­ře všu­de kolem. Na vrchol kop­ce jsme to nako­nec vza­li štur­mem rov­nou za šip­kou. Skal­ní útvar na vrcho­lu nás veli­ce pře­kva­pil. Pře­mýš­le­li jsme, zda lůž­ko, kte­ré jsme tam našli, je čis­tě pří­rod­ní výtvor, nebo dílo lid­ských rukou. Kaž­do­pád­ně sto­jí za to popře­mýš­let, jest­li tam někdy v létě neroz­bít tábor.

Keš­ku jsme na vrcho­lu pěk­ných pár minut dohle­dá­va­li, abychom zjis­ti­li, že Kač­ka celou dobu byla asi metr od ní:-) Ham­mond byl na mís­tě dost neklid­ný, lezl za dět­mi na ská­lu a kňu­čel — vypa­da­lo to, jako­by se o ně bál. Na mís­tě jsme necha­li jeden z TB, kte­rý jsme si při­vez­li ze Slo­vin­ska — vím, jsme vel­ké ostu­dy… Po zalo­go­vá­ní jsme spo­čí­ta­li sou­řad­ni­ce blíz­ké bonu­sov­ky a vyra­zi­li jsme. Po chvil­ce jsme zpo­zo­ro­va­li zají­ma­vý skal­ní útvar a rado­va­li se, že jsme bonu­sov­ku rych­le našli. Maty měl u ská­ly ošk­li­vý pád, při kte­rém si o kámen nara­zil bok. Uká­za­lo se ale, že to není správ­né mís­to a že musí­me hlou­bě­ji do lesa. Mezi stro­my už bylo cel­kem šero, Ham­mond začal vrčet, nejis­tě ště­kat a po chvil­ce začal cou­vat smě­rem k nám. No, nebyl to pří­jem­ný pocit… Nako­nec jsme ale sebra­li odva­hu a vyda­li se do toho hus­té­ho sak­ra lesa. Asi po dese­ti minu­tách jsme nara­zi­li na les­ní pěši­nu, kou­sek za níž měla být pod­le mapy ona bonu­sov­ka. Pár dal­ších minut jsme hle­da­li prů­chod mezi mla­dý­mi smrč­ky a když se nám to koneč­ně poved­lo, bylo nám odmě­nou vskut­ku nád­her­né mís­to. Bonu­sov­ku jsme našli cel­kem rych­le, udě­la­li jsme si spo­leč­nou fot­ku, tedy fot­ky a vyra­zi­li na ces­tu zpět k autu. To už jsme nijak neex­pe­ri­men­to­va­li se zkrat­ka­mi a nábliž­ka­mi a šli pěk­ně po sil­ni­ci. Hammy se držel celou ces­tu kolem nás, bylo na něm jas­ně vidět, že ho to na ces­tě baví.

Když jsme se u auta občer­st­vi­li hor­kým čajem a jabl­kem, Hammy čer­stvou vodou a pár piš­kůtky, roz­hod­li jsme se zasta­vit se u Císa­řů a pochlu­bit se tím chlu­pa­tým fešá­kem, kte­rý je od kon­ce pro­sin­ce sou­čás­tí naší smeč­ky. Neby­li jsme zkla­má­ni, Hem­mi se líbil:-).

Vza­to kolem a kolem, byl to nád­her­ný den a naši prv­ní spo­leč­nou geo­vý­pra­vu se psem jsme si báječ­ně uži­li. Všich­ni, včet­ně toho psa…

[nggalle­ry id=51]