O tom, proč jsme Matymu vybrali jinou školu už bylo napsáno dost. Ale vybrali jsme, domluvili jsme s paní ředitelkou a v pondělí 29.10.2012 jsme měli ráno před tři čtvrtě na osm přijít.
Doma jsme všechno hezky naplánovali, Matymu vše vysvětlili a ráno vyrazili do školy. Naštěstí jsme se vykopali brzy. Původní plán byl takový, že pojedeme všichni k Vláďovi do práce, kde si označí příchod a pak osobní propustku a pojedeme všichni do nové školy. Chtěla jet i Kačenka, aby viděla, kam její malý bráška bude chodit do školy.
Byl jeden z nejchladnějších dní letošního podzimu. V 7,00 ráno první vyšel ven z domu Vláďa s tím, že nastartuje auto, aby si děťáka sedly do vyhřátého autíčka. Nenastartoval, odklopil kryt motoru a začal nadávat. Překousané kabely již okomentoval v článku Bestie hnusný, chlupatý, nenažraný.
Tak jsem vzala Matyho za ruku a šli jsme společně pěšky do Rožnova s tím, že snad nějaký autobus č.7 do Boršova pojede a stihneme to. Maty šlapal, vykládal a v 7,28 jsme byli na zastávce. Autobus do Boršova měl jet 7,35 – takže paráda. Autobus přijel v 7,32, tak jsme zajásali, že vše hezky stihneme. Autobus ale nejel do Boršova — na Včelné u benzínové pumpy nás řidič vyhodil s tím, že on jede sem – má zpoždění z města přes čtvrt hodiny. Takže jsme jeli autobusem, co měl jet dříve a jel jen na Včelnou…
Neměla jsem daleko k tomu, abych se rozbrečela. Na Včelné jsme to vzali přes rozbahněné pole, došli na hlavní silnici spojující Včelnou a Boršov a šli a šli. Matýsek utěšoval maminku, že je to bezva „Emejzink“ a zrovna teď jsme poslední a musíme to dohnat na první místo. Vydrželo mu to až ke druhým kolejím, ale tam se vzpamatovala maminka a role se nám zase obrátily.
Do školy jsme dorazili v 8,05 a paní ředitelka nás mile a s úsměvem přivítala. Naší ranní příhodě se od srdce zasmála, vůbec neřešila, že jdeme hned první den do školy pozdě a já jsem naprosto jasně věděla, že jsme Matymu vybrali dobře.
Nakonec to bylo jedno z nejkrásnějších rán s mým synem. Jsi správný chlap, Maty.
