První cesta do “nové” školy

O tom, proč jsme Maty­mu vybra­li jinou ško­lu už bylo napsá­no dost. Ale vybra­li jsme, domlu­vi­li jsme s paní ředi­tel­kou a v pon­dě­lí 29.10.2012 jsme měli ráno před tři čtvr­tě na osm přijít.

Doma jsme všech­no hez­ky naplá­no­va­li, Maty­mu vše vysvět­li­li a ráno vyra­zi­li do ško­ly. Naštěs­tí jsme se vyko­pa­li brzy. Původ­ní plán byl tako­vý, že poje­de­me všich­ni k Vlá­ďo­vi do prá­ce, kde si ozna­čí pří­chod a pak osob­ní pro­pust­ku a poje­de­me všich­ni do nové ško­ly. Chtě­la jet i Kačen­ka, aby vidě­la, kam její malý bráš­ka bude cho­dit do školy.

Byl jeden z nejchlad­něj­ších dní letoš­ní­ho pod­zi­mu. V 7,00 ráno prv­ní vyšel ven z domu Vlá­ďa s tím, že nastar­tu­je auto, aby si děťá­ka sed­ly do vyhřá­té­ho autíč­ka. Nena­star­to­val, odklo­pil kryt moto­ru a začal nadá­vat. Pře­kou­sa­né kabe­ly již oko­men­to­val v člán­ku Bes­tie hnus­ný, chlu­pa­tý, nena­žra­ný.

Tak jsem vza­la Maty­ho za ruku a šli jsme spo­leč­ně pěš­ky do Rož­no­va s tím, že snad něja­ký auto­bus č.7 do Bor­šo­va poje­de a stih­ne­me to. Maty šla­pal, vyklá­dal a v 7,28 jsme byli na zastáv­ce. Auto­bus do Bor­šo­va měl jet 7,35 – tak­že pará­da. Auto­bus při­jel v 7,32, tak jsme zajá­sa­li, že vše hez­ky stih­ne­me. Auto­bus ale nejel do Bor­šo­va — na Včel­né u ben­zí­no­vé pum­py nás řidič vyho­dil s tím, že on jede sem – má zpož­dě­ní z měs­ta přes čtvrt hodi­ny. Tak­že jsme jeli auto­bu­sem, co měl jet dří­ve a jel jen na Včelnou…

Nemě­la jsem dale­ko k tomu, abych se roz­bre­če­la. Na Včel­né jsme to vza­li přes roz­bahně­né pole, došli na hlav­ní sil­ni­ci spo­ju­jí­cí Včel­nou a Bor­šov a šli a šli. Matý­sek utě­šo­val mamin­ku, že je to bez­va „Emej­zink“ a zrov­na teď jsme posled­ní a musí­me to dohnat na prv­ní mís­to. Vydr­že­lo mu to až ke dru­hým kole­jím, ale tam se vzpa­ma­to­va­la mamin­ka a role se nám zase obrátily.

Do ško­ly jsme dora­zi­li v 8,05 a paní ředi­tel­ka nás mile a s úsmě­vem při­ví­ta­la. Naší ran­ní pří­ho­dě se od srd­ce zasmá­la, vůbec neře­ši­la, že jde­me hned prv­ní den do ško­ly poz­dě a já jsem napros­to jas­ně vědě­la, že jsme Maty­mu vybra­li dobře.

Nako­nec to bylo jed­no z nej­krás­něj­ších rán s mým synem. Jsi správ­ný chlap, Maty.