Přípravné práce

1xB6BzCPře­váž­nou část dneš­ní­ho odpo­led­ně trá­vím pohrou­žen do pro­čí­tá­ní dis­ku­zí a zku­še­nos­tí s hole­ním. V mém věku!
Když mi zača­ly růst vou­sy, nepa­ma­tu­ju si přes­ně, kdy to bylo, jest­li už na základ­ce nebo až na gym­plu, holil jsem se táto­vým stroj­kem. Táta měl elek­tric­ké­ho Reming­to­na, ve skří­ni, nepo­u­ží­val ho. Já jsem po něm taj­ně tou­žil a pota­jí ho pou­ží­val ve svém poko­ji. Výsled­ky asi neby­ly moc dob­ré, hádám. Táta se holil kla­sic­kým stroj­kem s žilet­kou, měl holi­cí krém v tako­vé hně­dé bake­li­to­vé kra­bič­ce, ješ­tě si pama­tu­ju tako­vou mod­rou, plas­to­vou. Taky si pama­tu­ju, že měl dvě štět­ky, obě mi byly při naná­še­ní pěny dost nepří­jem­né, jako­by pícha­ly, hlav­ně na krku. Neměl jsem mok­ré hole­ní rád, bylo to za trest. Nepa­ma­tu­ju se ale, že by mě táta učil, jak se správ­ně oho­lit. Žád­ná tako­vá scé­na jako z fil­mu, táta s klu­kem v kou­pel­ně, táta vysvět­lu­je a synek dych­ti­vě poslou­chá. Mož­ná mi řekl, jak na to, ale já si to nepa­ma­tu­ji. To mě mrzí.

Mož­ná, že jed­ním z důvo­dů, proč jsem se po těch straš­ných letech vydal zase ces­tou mokré­ho hole­ní je, že bych to Maty­mu chtěl umět uká­zat a vysvět­lit, až se mě jed­nou zeptá. Jest­li se zeptá. A já dou­fám, že zeptá.

Já si vlast­ně ani nepa­ma­tu­ju, nejen kdy jsem se začal holit, ale ani čím jsem se holil na vejš­ce. Doma mám leti­tý stro­jek, Gillet­te Excell, ale nevím, jest­li jsem si ho kou­pil až když jsme byli s Evou, nebo ješ­tě před tím. Muse­lo to být před tím. Na vejš­ce, někdy ve dru­há­ku, muse­lo to být poz­dě­ji než v lis­to­pa­du 1989, jsem se potkal s Mar­ce­lou, mou prv­ní váž­nou zná­mos­tí. Byla taky na vejš­ce, když jsme se sezná­mi­li, ale krát­ce poté, co jsme se dali dohro­ma­dy kvů­li něja­ké zkouš­ce neu­dě­la­né skon­či­la a rodi­če už jí nedo­vo­li­li zno­va nastou­pit do prvá­ku. A tak za mnou jez­di­la na víken­dy, já se vždyc­ky navo­něl a oho­lil (tak­že už jsem musel mít čím) a čekal na ní. Pak ale jed­nou při­je­la nějak neče­ka­ně, nebo dří­ve než měla, pros­tě nebyl jsem oho­le­ný, a ona, že to neva­dí, že mi to slu­ší, že si to mám nechat. A od té doby jsem se neho­lil. Tak­že asi tak někdy od prv­ní­ho čtvrt­le­tí 1990.

Když jsme se pak potka­li s Evou, tak byl stá­le ješ­tě fou­sáč. Evě se to líbi­lo, její táta, Lud­ví­ček, byl taky vou­sa­tý, tak asi měla ulo­že­ný něja­ký vzor nebo co :-). Až někdy loni zja­ra jsem začal koke­to­vat s myš­len­kou na oho­le­ní. Ani nevím proč. Líbi­ly se mi brad­ky, ne tako­vé ty lenin­ské, ale typ “Hei­senberg” :-). A tak jsem to zku­sil. A už to tak zůsta­lo. Holil jsem se vět­ši­nou jen stroj­kem, tak­že brad­ka a zby­tek ve for­mě str­niš­tě. Pak jsem si v Lidlu kou­pil taměj­ší “znač­ko­vý” více­bři­tý stro­jek, že je lev­ný a má lev­né hla­vi­ce. Jo, a taky pěk­ně na hov­no. V posled­ní době, tak 3 až 4 měsí­ce, se holím na mokro čas­tě­ji a začí­nám poku­ko­vat po něja­kém lep­ším holít­ku.

Když si dá člo­věk čas, nespě­chá, pěk­ně v kli­du si dá sprchu, pak si důklad­ně namyd­lí tvá­ře a krk a uži­je si ten čas při hole­ní, kte­rý má jen a jen pro sebe, má to hod­ně co do sebe. Jsem si jis­tý, že s pěk­nou štět­kou, kva­lit­ním mýdlem a sluš­ným stroj­kem to bude ješ­tě lep­ší. Vždyc­ky jsem se holil a neho­lil kvů­li žen­ským. Nyní se holím kvů­li sobě. Uží­vám si ten čas sám se sebou :-). Dělá mi to dob­ře a oho­le­ný se cítím skvě­le.

Bude dál kní­rek? Bez­vou­sá tvář?

Powered by Jour­ney.

from Tum­blr http://bit.ly/19C9qv8
via IFTTT