Příhoda s trubičkou

Včera pozdě v noci jsem na Revíčka nasadil kožený řemen. Jakmile zapadla první stěžejka a ozvalo se “cvak”, cvaklo to i mě. Nechal jsem v řemenu takové ty kovové výztuhy, co se dávají asi k šroubovacím stěžejkám. A samozřejmě, řemen už nešel sundat, protože jsem se vystěžejkovačem nedokázal dostat mezi nožičku a tu trubičku. Nadávky, hrubá síla, “já to vytrhnu”, “ty vo..e to drží”, Dremel!, blbost, deprese, nadávky… Pak už byl nejvyšší čas jít spát. Dneska jsem je vzal k hodináři, přiznal barvu a požádal o vyndání stěžejky. Soucitně se na mě usmál a odnesl je dozadu. Asi za pět minut přišel, podal mi přeštípnutou trubičku se stěžejkou a povídá: “To jsou moc pěkný hodinky.” Úleva, úsměv, platba, odchod…