Příběh štětky

Když jsem se začal více­mé­ně pra­vi­del­ně holit, před něja­ký­mi cca 25 lety, pama­tu­ji si, že mě táto­va štět­ka nesne­si­tel­ně pícha­la. Vzbou­řil jsem se a zakou­pil si jeden z prv­ních u nás dostup­ných více­bři­tů a pěnu ve spre­ji. Tím jsem se holil do oka­mži­ku, kdy má teh­dej­ší pří­tel­ky­ně při­je­la za mnou na kolej neo­če­ká­vá­na a nalez­nuvši mě dva týd­ny neo­ho­le­né­ho, pra­vi­la, že mi to slu­ší. A já jsem od té doby sobě začal pěs­to­va­ti muž­ný plnovous.

Avšak v posled­ních měsí­cích, snad v nezměr­né tou­ze po omlád­nu­tí, jsem muž­ný plno­vous zre­du­ko­val na švi­hác­kou brad­ku. A zno­vu vyvsta­la nut­nost pra­vi­del­né­ho hole­ní. Jen­že, asi s pokro­či­lej­ším věkem, více­b­řit už nějak není ono (nemluvě o cenách za náhrad­ní hla­vi­ce), a tak se vra­cím k táto­vě tra­di­ci. Stro­jek Muhle R89 a tátův dáv­ný Gillet­te motý­lek. Štět­ku jsem hle­dal dlou­ho. Pro­če­tl jsem si snad všech­ny zdej­ší pří­spěv­ky na téma “štět­ky” a roz­ho­dl, se, že namís­to, abych šel postup­ný­mi kro­ky od něja­ké oby­čej­né pra­se­či­ce, přes DM k základ­ní “střed­ní” jezevči­ci, roz­ho­dl jsem se ušet­řit čas i pení­ze a část­ku ušet­ře­nou za prv­ní štět­ky mizer­né až prů­měr­né kva­li­ty si kou­pit rov­nou něco sluš­né­ho. Vzhle­dem k cit­li­vé pokož­ce a nepří­jem­ným vzpo­mín­kám na mou prv­ní štět­ku (na hole­ní :-)) jsem se roz­ho­dl pro štět­ku spí­še men­ší (vzhle­dem k brad­ce), roz­hod­ně však co nejměk­čí a co nejmé­ně pichla­vou, v ceně do cca 1000 korun. Nako­nec se tou vyvo­le­nou sta­la Mühle 099 K257 (http://bit.ly/1xB6HHe).