Prázdiny na kolech — výlet jedna

Začá­tek letoš­ních prázd­nin bude ve zna­me­ní kol. Nej­pr­ve jsme vyje­li pou­ze s Kač­kou a Matym na tako­vý tes­to­va­cí okruh, abychom zjis­ti­li, jak bude Maty­mu fun­go­vat a sedět jeho nové kolo a jak bude Kač­ce fun­go­vat a sedět její zadek (původ­ní). Prv­ní spo­leč­ná vyjížď­ka tedy ved­la v pátek 6. čer­ven­ce k neda­le­ké­mu Kol­né­mu.



Poča­sí vypa­da­lo slibně,sice v dál­ce se zdá­lo, že dro­bet hřmí, ale“to sem nepů­jde” a tak jsme hodi­li kola Oli­ve­ro­vi na stře­chu a vyra­zi­li vzhů­ru smě­rem Borek a ješ­tě dál. Mimo­cho­dem zmrz­ka na Bor­ku je fakt dob­rá. Když jsme vyje­li kou­sek blí­že k Hosí­nu, spus­ti­la se prů­trž mra­čen. Když jsme ale pod­je­li dál­ni­ci, déšť poma­lu ustal a opět vysvit­lo slu­níč­ko.


Jíz­da na kolech pak šla veli­ce dob­ře, já jsem si to s dět­mi moc uží­val. Je vel­ká ško­da, že se v posled­ní době dosta­ne­me spo­leč­ně ven tak straš­ně málo. Chtě­li jsme si zajet v Maze­lo­vě do hospůd­ky, ale nena­šli jsme ji. Zato jsme ale našli defekt. Tedy Kač­ka ho našla. A muse­la ho sebrat, nemoh­la ho tam nechat jen tak ležet… A tak bylo na mě, abych ho opra­vil. Mezi­tím volal Hon­za, jest­li u nich na raf­tech přespí­me. Kolo jsme zale­pil a vyje­li jsme. Ne na dlou­ho. Špat­ně zale­pe­ná duše je holt špat­ně zale­pe­ná duše. S tím se nedá nic dělat. Tak­že zno­vu sun­dat, zale­pit (ten­to­krát pořád­ně) a po cca půl hodin­ce může­me pokra­čo­vat.


Na ces­tě zpát­ky nás hádej­te co? No jas­ně, pře­padla buři­na. A pořád­ná. Až jsem musel zpo­ma­lit a jet sko­ro kro­kem, jak hus­tě lilo. Ale konec dob­rý, všéc­ko dob­rý, jak se říká.