Praha památková

Při prv­ní návštěvě u brá­chy v Rud­né jsme se domlu­vi­li, že urči­tě při­je­de­me mini­mál­ně ješ­tě jed­nou, začát­kem prázd­nin, abychom si pro­šli židov­ské měs­to, bez Matýska, kte­ré­ho to ve měs­tě moc neba­vi­lo (Maty měl na začá­tek prázd­nin naplá­no­va­ný hasič­ský tábor).V nedě­li 1.7.2012 jsme tedy Matýska doru­či­li na hasič­ský tábor v Pla­vu, pře­je­li jsme do Vyš­ší­ho Bro­du a tam zane­cha­li Kačen­ku. Násle­do­va­ly slad­ké sko­ro tři dny rodi­čov­ské­ho osa­mo­ce­ní doma. Ale o tom jin­de :-).

Zřídili jsme se pěkně...
Tentokrát jsem vyhrál já!
Když se ve stře­du odpo­led­ne Kač­ka vrá­ti­la z Bro­du, vyra­zi­li jsme ku Pra­ze, tedy do Rud­né. Ten večer se fakt vyda­řil. Krás­ně jsme si popo­ví­da­li, popi­li, poba­vi­li se :-). A taky se najed­li. Ráno bylo ale kruš­né, nedo­sta­tek spán­ku, úna­va; jinak ale pře­kva­pi­vě v pořád­ku, sta­či­lo kafe, okur­ka, lah­váč a pár bru­fe­nů a byl jsem v poho­dě 🙂 Kamil s ženou vyra­zi­li pro děti na cha­lu­pu a my tři se vyda­li vstříc boha­tým zážit­kům. A ty při­šly 🙂

Den první

Doma, den před odjez­dem jsme si naplá­no­va­li, že za jeden den stih­ne­me celý Praž­ský hrad včet­ně sva­té­ho Víta a dru­hý dem, že se dopo­led­ne podí­vá­me do židov­ské­ho měs­ta, odpo­led­ne ješ­tě IKEA a potom hajdy domů. Jo, plá­no­vá­ní, to by nám šlo…

Auto jsme necha­li na Zli­čí­ně vyra­zi­li PIDem do cen­t­ra. Tři­krát za 36 Kč, výlu­ka met­ra, tram­vaj a tro­chu toho nezbyt­né­ho blou­dě­ní. Vystou­pi­li jsme na Hrad­čan­ské mís­to na Praž­ském hra­dě. Ces­tou jsme ale nara­zi­li na zají­ma­vé mís­to na par­ko­vá­ní, kte­ré jsme dru­hý den vyu­ži­li. Leto­hrá­dek jsme jen minu­li, byla v něm výsta­va, kte­rá neby­la sou­čás­tí naší vstu­pen­ky za “vyni­ka­jí­cích” 700 Kč a krá­lov­skou zahra­dou jsme kolem Míčov­ny a pre­zi­dent­ské vily a kolem jede­nác­té hodi­ny dopo­led­ní vstou­pi­li na dru­hé nádvo­ří.

Jako prv­ní jsme si pro­hléd­li Obra­zár­nu. Webo­vá pre­zen­ta­ce sli­bo­va­la díla význam­ných mis­trů ze 17. sto­le­tí, ale upřím­ně, byli jsme tro­chu zkla­má­ni — vět­ši­na jmen nám moc neří­ka­la, bude­me si muset lec­cos nastu­do­vat. Kač­ka byla nad­še­ná, že vidí obra­zy, kte­ré sbí­ral Rudolf II, její oblí­be­ný panov­ník.

Mistrovské díloPoté jsme se vyda­li kolem katedrá­ly k Praš­né věži zva­né Mihul­ka, kde jsme si pro­hléd­li expo­zi­ci Hrad­ní strá­že. Upřím­ně, nic moc. Čeka­li jsme, že se dosta­ne­me na ochoz věže a bude­me si moci pro­hléd­nout oko­lí z výš­ky, ale to bohu­žel není mož­né. Poté jsme zamí­ři­li k Bazi­li­ce sva­té­ho Jiří a ke kláš­te­ru, kde jsme si chtě­li pro­hléd­nout expo­zi­ci Národ­ní gale­rie — bohu­žel bez vysvět­le­ní zavře­no. Zato jsme ale vidě­li jiné vskut­ku mis­trov­ské dílo — rač­te klik­nout na mini­a­tu­ru na začát­ku toho­to odstav­ce. Bazi­li­ka je oprav­du pří­jem­ným mís­tem, líbi­lo se nám tam moc.

Násle­do­va­la sva­čin­ka na rohu v té době nám nezná­mé budo­vy. Doha­do­va­li jsme se, kam dál. Hol­ky chtě­ly na Zla­tou ulič­ku, já jsem byl pro­ti, měl jsem ji za sym­bol vrchol­né komer­ci­o­na­li­za­ce, ale hol­ky mě uke­ca­ly. Tak jsme šli. Na rovi­nu — neli­to­val jsem, ulič­ka mě nadchla. Zlatá uličkaAž na pár dom­ků s předra­že­ným zbo­žím (uzná­vám, že sty­lo­vým) hned u vcho­du jsou ostat­ní věno­vá­ny expo­zi­cím uka­zu­jí­cím typic­ký život v ulič­ce. Dá se dojít až dolů do Dali­bor­ky, kde je vidět, jak vypa­da­lo věze­ní a také se dá jed­ním z dom­ků dostat naho­ru na býva­lé hrad­by, kte­ré jsou zastře­še­né — tam je k vidě­ní pěk­ná sbír­ka ští­tů a brně­ní. Na dru­hé stra­ně se sejde dolů a z ved­lej­ší­ho dom­ku lze sejí pro změ­nu dolů do pod­ze­mí, kde na Kač­ku čeka­la alchy­mis­tic­ká díl­na mis­tra Kelly­ho :-). Zla­tou ulič­ku urči­tě dopo­ru­ču­je­me.
Po návra­tu ze Zla­té ulič­ky nám začí­na­lo být jas­né, že za jeden den se to všech­no smys­lu­pl­ně stih­nout nedá. Původ­ně jsme měli v plá­nu, že si katedrá­lu nechá­me na závěr dne jako onu pří­slo­več­nou tře­šin­ku na dor­tu, ale postu­pu­jí­cí úna­va dáva­la tušit, že tře­šin­ka bude asi dosti trp­ká. Sebra­li jsme se a vyda­li se poznat Pří­běh Praž­ské­ho hra­du. S Evou jsme tuto expo­zi­ci vidě­li již kdy­si dáv­no, nedlou­ho po jejím ote­vře­ní, to byly Kačen­ce tak “šty­ly loky”. Ten­krát nám při­šla mno­hem zají­ma­věj­ší a také mno­hem krat­ší, asi tak o devět let. Ne, zají­ma­vé to bylo, ale my už byli uta­ha­ní jako koťa­ta. Navíc mě hroz­ně štva­lo, že mul­ti­me­di­ál­ní počí­ta­če s úžas­ný­mi doty­ko­vý­mi obra­zov­ka­mi nemul­ti­mé­di­o­va­ly a nedo­ty­ko­va­ly.  Pří­běh je dlou­hý, zají­ma­vý, urči­tě sto­jí za vidě­ní.

Když jsme se vypo­tá­ce­li ven a sva­li­li se na lavič­ky, byli jsme rádi, že vstu­pen­ka pla­tí dva dny. Volá Kamil, jest­li mají za námi při­jet, že bychom se pro­šli v Již­ních zahra­dách, ale na to už nemá­me síly. Zba­bě­le opouš­tí­me hrad, ces­tou ješ­tě pro­jde­me Rožm­ber­ský palác, mimo­cho­dem nád­her­ná kap­le a skvě­lá expo­zi­ce chr­li­čů (těch z katedrá­ly) a poté  už po sta­rých zámec­kých scho­dech prchá­me na met­ro. Jen­že ces­tou uvi­dí­me cedu­li McDo­nalds a jeden z nás, mys­lím, že jsem to byl dokon­ce já, dosta­ne chuť na “mil­k­šejk” a tak jde­me pod­le zna­ček pěš­ky až na Malostran­ské náměs­tí 🙁

Den druhý

Den dru­hý Sta­rý krá­lov­ský palác, Val­da­tej­na­ky sal, katedrá­la Vstup na věž za 150 na oso­bu Stří­dá­ní strá­ží

[nggalle­ry id=17]