Nevím, co se to poslední dobou kolem nás děje. Začalo to Starnetem, taky zajímavá story, potom se přidal Amazon.com opepřený trochou UPS.com a tenhle týden mě dorazila Česká pošta.
V neděli večer Eva objednala na Tescomě hrnec na špagety. K Vánocům. Od tchýně. Tedy mé tchyně. Fajn, těstoviny vařím rád a nějaký pořádný hrnec na provázky nám doma chybí. Ještě toho večera dostala oznámení o zpracování objednávky a o něco později, že je objednávka připravena k odeslání. Českou poštou. V koutku duše doufala, že by zásilka mohla přijít už pondělí odpoledne. Naivka. Dle mého byla reálná doba doručení v úterý. Shodou okolností Evu v úterý chytla taková bolest zad, že musela k mudr, aby jí napsala pudr. Ale dostala dvě mezokainové injekce do zad a předpis na obrovskou pikslu brufenu. A jela si domů lehnout. Pro ty pomalejší (ano, pro pošťáky) – to znamená, že byla prakticky celý den doma, v úterý. A pošťák nezvonil dvakrát. Nezvonil ani jednou. Pošťák totiž vůbec nepřijel.
Ve středu Evě zvoní telefon. “Vezu vám ten balík,” ozvalo se bez pozdravu. Domluvili se, že ho doručí na naši adresu, že je babička doma. Tchyně je špatná na nohy, jak už to v takovém věku bývá, mrzlo opravdu silně, to hybnosti starému člověku také nepřidá. “Paní, kde ste tak dlouho!” přivítal ji pošťák Pat, ne, pošťák Hulvát to byl. “Nemůžu na vás čekat takovou věčnost!” Ano, správně jste si všimli, ani on nepozdravil. Na to jsou zaměstnanci pošty asi trénovaní.
Mezitím, v úterý mi přišla SMS, že mi pošta doručuje balíček. Ano, i já jsem udělal tu chybu a nechal si zásilku poslat Českou zas<píp>anou poštou. Podle čísla zásilky jsem zjistil, že přijde na poštu v Nemanicích. Volám tam a domlouvám se, jestli by mi balíček nemohli přivézt do práce. Ptá se mě na adresu. Prý ne, pošťák jede směrem na Roudné a Vidov. Na nemanické poště asi neví, že ulice B. Němcové je souběžná s Lidickou a jen o jeden blok domů stranou. Prý až zítra. OK, nevadí, tak tedy zítra. Ještě mu dávám číslo na mobil, aby mi doručovatel zavolal, až bude dole na vrátnici.
Je čtvrtek. Dvanáctá právě odbyla, je 12:05, zvoní mi telefon. Je to člověk od UPS, že si jede pro balíček do USA, jehož vyzvednutí jsem si včera večer objednal – čteš to pozorně, Česká zas<píp>aná pošto? Ano, včera večer, v 18:17 jsem si odeslání balíčku objednal během tříminutového hovoru na bezplatné číslo. Přijel, vzal si balíček a odjel.
Jdu tedy dolů na vrátnici s balíčkem. Telefon a peněženku s částkou na dobírku mám pro jistotu s sebou. Co kdyby. No jasně, dvě dávky. Dva doručovatelé najednou. Chlapík už čeká. Předám mu balíček a jdu do jídelny ve vestibulu na rychlý oběd. Přijdu do kanceláře a kolegyně, že prý mě sháněli z vrátnice. Že si mám přijít pro balíček. Letím dolů, tam už jen lísteček za sklem. Čas na něm napsaný hlásí 12:15. Že prý mě volali pevnou, ale že déle než 5 minut pošťačka čekat nemohla.
Podlily se krví oči povalené matičce… to je sice z jiného hororu, ale sem se to báječně hodí. Byl jsem tak vzteklý, že jsem opravdu viděl rudě. Ve 12:34 volám na nemanickou poštu. Prý se spojí s doručovatelkou a zavolá mi zpátky. Chvilku doufám, že se pošťačka vrátí. 12:37: “Doručovatelka u vás byla a pokusila se vás kontaktovat.” Popřel, že bych mu dával telefonní číslo. “Na zásilce žádné telefonní číslo napsané nebylo.” No, zbytek rozhovoru nebyl pěkný, to vím určitě. Pamatuji si už jen strohé útržky. Ale sprostý jsem nebyl. Nejsem totiž pošťák.
P.S.: Balíček si mám vyzvednout zítra, na pobočce v Rožnově. Tomu se říká “balíková revoluce”. Ano, Česká pošta je banda balíků. A až budete mít chuť někoho někam poslat, pošlete ho na poštu. Vyjde to nastejno.
Pokud někdo neví, co jsou Hnidousy, ať ráčí kliknout 🙂
Update, pondělí 17.12.: V PÁTEK BYLA NA POŠTĚ FRONTA AŽ VEN. Dnes to nebylo o nic lepší — 35 minut ve frontě. Je vidět, že doručování “do ruky” funguje skvěle.
