Od středy 18. února u nás byl Honzík na prázdninách :-). Když jsme plánovali nějaké výlety do okolí, tak Maty prohodil, že jsme už dlouho nebyli na žádné kešce, což byla naprostá pravda. Honzík se přirozeně ptal, co že jsou ty kešky zač. A když mu řekli, že jsou to schované poklady, tak se celý nadšený ptal, jestli tedy půjdeme nějaké najít. A jestli si na ně vezmeme lopaty, abychom je mohli vykopat 🙂
A tak jsem sednul k počítači a naplánoval dvě možné trasy, z nichž jsme nakonec vybrali tu lišovskou. Celkem asi 7 km v rovinatém terénu.
[mapsmarker layer=“28”]Po příjezdu na místo nás překvapilo, kolik sněhu na lesních cestách ještě je. Místy byl pěkně zledovatělý, místy už byly cesty holé a blátivé. Krásně nám svítilo sluníčko, Hemi kolem nás svědomitě pobíhal a hlídal, aby se nám nic nestalo. Dopředu, do lesa na jednu stranu, vzápětí do lesa na druhou stranu, pohled dozadu. Jakmile se někdo z naší pětičlenné smečky opozdil nebo naopak daleko předběhl, Hemi už o tom věděl a dával na dotyčného nezodpovědníka pozor.
Našli jsme všechny naplánované kešky a užili si pohodové odpoledne. Na závěr se sluší říci, že kešky Dedecek Hribecek (GC4JRZ5) a Skodolibi rarasci (GC4JFY4) patří mezi velmi vymazlené a zcela po zásluze jim patří naše Favourite points. Nezbývá než doufat, že se na nějaké další kešulky zase brzy vypravíme.
