My daily d®iver, Revue Thommen Diver

Hodin­ky jsem pře­stal nosit někdy na pře­lo­mu tisí­ci­le­tí, už ani vlast­ně nevím proč. Z té doby se mi docho­va­ly jen ty posled­ní, Citi­ze­ny, kte­ré jsem si kou­pil za jed­nu z prv­ních výplat. Prim­ky “tele­vi­ze” a Casia skon­či­ly kdo­ví­kde a Revue Tho­m­men jsou tak mými tře­tí­mi “novo­do­bý­mi” hodin­ka­mi. Nedáv­no před nimi jsem si kou­pil nej­pr­ve Ori­ent Ray a Sei­ko SKX009. Revíč­ka jsou z nich (zatím) nej­vět­ší, nej­těž­ší, nej­draž­ší, nej­hez­čí, nejchla­páčtěj­ší. Pros­tě Lor­dy. Jak jsem na tuto širo­ké veřej­nos­ti cel­kem nezná­mou znač­ku při­šel? Inu, na fóru chro­no­ma­gu, kde jsem si pře­če­tl recen­zi uži­va­te­le mar­tar. Recen­ze a fot­ky v ní pub­li­ko­va­né mě pro tyto hodin­ky nadchly. To bylo ješ­tě v době, kdy jsem za oby­čej­ný měřič času nehod­lal dát více než deset tisíc. A tyhle stá­ly 530 euro.  Nepři­chá­zí do úva­hy. Jen­že chro­no­mag fórum je mís­to vel­mi nebez­peč­né a já, stej­ně jako mno­ho nešťast­ní­ků pře­de mnou i po mně, jsem se stal obě­tí viru chro­no­bun­dus. A tak jsem si nej­pr­ve kou­pil syno­vi Casia, sobě výše zmi­ňo­va­né Ori­en­ty a o pár týd­nů hodin­ky man­žel­ce a poz­dě­ji ješ­tě SKX009 pro sebe. A potom si tak jed­nou v noci sedím u počí­ta­če, bylo 9. srp­na 2015, a  pro­čí­tám si v dis­ku­si u recen­ze nové pří­spěv­ky nad­še­ných maji­te­lů a říkám si “A hov­no!” a objed­nal jsem si je. Na němec­kém Ama­zo­nu je zrov­na měli v akci, zlev­ně­né o 100 Euro. Zna­me­ní.  Ale k vlast­ním hodin­kám, nej­pr­ve tro­chu suchých fak­tů pro ty, kte­ří je ješ­tě nezna­jí:

Ref. num: 17030.2537
Prů­měr bez korun­ky: 45 mm
Prů­měr s korun­kou: 50 mm
Výš­ka: 16,5 mm
Lug to lug: 53 mm
Mezi nož­ka­mi: 24 mm
Váha: 120 g
Váha s tahem: 235 g

Uvnitř je scho­vá­na základ­ní ETA 2824–2, tedy švý­car­ský stro­jek s auto­ma­tic­kým obou­stran­ným náta­hem pomo­cí roto­ru, nechy­bí mož­nost manu­ál­ní­ho náta­hu ani hac­king, je tu datumov­ka, pěk­ně ply­nu­lá cen­t­rál­ní vte­ři­nov­ka (frek­ven­ce 28.800 bph), rezer­va cho­du je 38 až 40 hodin, dle mých zku­še­nos­tí ale spí­še méně. Přes­nost cho­du se u mého kous­ku pohy­bu­je v prů­mě­ru v roz­me­zí 6–9 sekund den­ně do plu­su, pokud jsou na ruce, jdou do plu­su, pokud leží bez pohy­bu, jed­no v jaké pozi­ci, jdou do mínu­su.

Sil­né plo­ché safí­ro­vé sklíč­ko s mod­rou vněj­ší anti­re­flex­ní vrst­vou má zko­se­ný okraj a, na roz­díl od Mar­ta­ro­va kous­ku, s lune­tou per­fekt­ně lícu­je. Mar­tar píše, že “vněj­ší AR vrst­va je samo­zřej­mě více náchyl­ná na poškrá­bá­ní a zamatlá­ní, tak­že člo­věk kaž­dou chvil­ku hodin­ky pulí­ru­je, na dru­hou stra­nu se ale díky němu hodin­ky neu­stá­le pro­mě­ňu­jí od čer­né přes tem­ně mod­rou až po azu­ro­vou. Osob­ně mě hroz­ně baví tako­vé hodin­ky sle­do­vat i fotit.” Za sebe musím říci, že mě hodin­ky na prv­ní pohled ohro­mi­ly svou veli­kos­tí a “pocti­vos­tí”. Na dru­hou stra­nu jsem od anti­re­fle­xu čekal mno­hem více, ono se to zabar­ve­ní do mod­ra dale­ko lépe pro­je­vu­je na foto­gra­fii než na živo. Ale s postu­pem času je to lep­ší a lep­ší a já se čas­to při­stih­nu, jak hodin­ky zálib­ně pozo­ru­ji a laš­kov­ně natá­čím zápěs­tí tu sem a tu tam, abych si vychut­nal hru svět­la na sklíč­ku, cifer­ní­ku ale hlav­ně na inde­xech a ručič­kách.

IMG_3733Cifer­ník je pros­tý čísel, jed­no­du­chý, pře­hled­ný. Bar­vu bych popsal jako “kovář­skou čer­nou”, to je barva, kte­rou s vel­kou obli­bou pou­ží­vám na nátě­ry výkov­ků. Po nane­se­ní na suro­vé žele­zo je barva sko­ro mléč­ně zabar­ve­ná, postup­ně ztmav­ne, nako­nec má krás­ný jem­ný až same­to­vý povrch, úžas­ně mat­ný a jed­no­li­tý. Barva na cifer­ní­ku půso­bí napros­to stej­ným dojmem. Všech­ny inde­xy jsou lepe­né, stej­né veli­kos­ti, stej­né­ho tva­ru, s bílou lumi výpl­ní a oce­lo­vým leš­tě­ným okra­jem. Per­fekt­ně kon­tras­tu­jí s čer­ným pod­kla­dem. Datum­ka je rov­něž jed­no­du­chá, bez rámeč­ku, s bílým pod­kla­dem. Bílý pod­klad mi neva­dí, nao­pak per­fekt­ně se dopl­ňu­je s inde­xy a výpl­ní ruček. Nad datum­kou se na sklíč­ku vypí­ná kyklop, kte­rý mi zpo­čát­ku vadil, ale teď už na něj nedám dopus­tit. Holt stár­ne­me a zrak se nám hor­ší… Cifer­ník nejen, že je skoupý na čís­la, on je skoupý i na slo­vo, a to se mi líbí u lidí i u hodi­nek. Pod dva­náct­kou je jen logo a název spo­leč­nos­ti, nad šest­kou, mezi pět­kou a sed­mič­kou jsou jen tři řád­ky drob­né­ho tex­tu, kte­rý nijak neru­ší. Naštěs­tí se tedy neko­na­jí poně­kud dětin­ské nápi­sy jako tře­ba “Super­la­ti­ve chro­no­me­ter” a “Offi­ci­ally cer­ti­fied”  😆 

IMG_4159Ruč­ky, to je řekl bych pomy­sl­ná tře­šin­ka na dor­tu. Znal­ci tvr­dí, že si návr­há­ři RT hoj­ně cho­di­li pro inspi­ra­ci k Ome­ga Pla­net Oce­an, ale mě je to zce­la upřím­ně napros­to fuk.Nač za kaž­dou cenu vymýš­let nový design, když je tu více než dost vel­mi dob­ře zave­de­ných a uzná­va­ných arche­ty­pů. Ruč­ky RT se mi pros­tě straš­ně líbí. Jejich veli­kost, tvar, zpra­co­vá­ní, barva. Minu­to­vá ruč­ka dosa­hu­je až na inde­xy, čímž vel­mi usnad­ňu­je ode­čí­tá­ní času, hodi­no­vá se potom drží od inde­xů v decent­ní vzdá­le­nos­ti. Co mě uchva­cu­je, je vte­ři­nov­ka. Jem­ná, dlou­há, s vel­mi ele­gant­ní kap­kou těs­ně před špič­kou a vyva­žu­jí­cím “lízát­kem” na opač­ném kon­ci.

Trou­fám si tvr­dit, že spo­je­ním anti­re­fle­xu, bar­vy cifer­ní­ku, inde­xů a ruček se návr­há­řům RT poved­lo vytvo­řit jeden z nej­po­ve­de­něj­ších “hodin­ko­vých obli­čejů” jaké jsem kdy viděl. Dívat se na ty hodin­ky je pros­tě radost, pokaž­dé jsou jiné. Jedi­né, co bych v této čás­ti vyt­kl, je lumi­nis­cen­ce, kte­rá je tako­vá nemast­ná, nesla­ná, nebál bych se říci, že až sko­ro žád­ná. Pros­tě naprd.

Jed­no­du­ché oce­lo­vé pouz­dro je pěk­ně masiv­ní (nere­zov­ka 316L), vyso­ké­ho les­ku, s ele­gant­ní­mi střed­ně dlou­hý­mi nož­ka­mi, per­fekt­ně zpra­co­va­né. Žád­né otře­py nebo nedo­děl­ky, o nichž se Mar­tar zmi­ňu­je, se na mém kuse neko­na­jí. Korun­ka je vel­mi masiv­ní, signo­va­ná a šrou­bo­va­cí, jak se na potáp­ky slu­ší a pat­ří. Z těla hodi­nek vyční­vá jako hrdá bra­dav­ka na prsu krás­né ženy, a to mám rád :-). Lune­ta je jed­no­směr­ná s 60 jas­ně zně­jí­cí­mi hla­si­tý­mi kli­ky. Ten zvuk se mi váž­ně líbí a čas­to si kli­kám jen tak pro radost. Otá­čí se (někdy až vel­mi) snad­no a na mém kuse je zce­la bez vůle. Chtěl jsem, aby moje hodin­ky měly lune­tu kera­mic­kou, zde je ale hli­ní­ko­vá. Inde­xy a čís­la na lune­tě nejsou, na roz­díl od teč­ky na 12, lumi­nis­cenč­ní, což mi vzhle­dem ke kva­li­tě lumi neva­dí.

Tah je rov­něž vel­mi masiv­ní, opět je to pořád­ný kus oce­li a k hodin­kám per­fekt­ně pad­ne. Vždy jsem u hodi­nek upřed­nost­ňo­val kovo­vé tahy. Ovšem RTD mě dosta­ly pře­de­vším tím, že pod­le fotek v recen­zi jim slu­šel prak­tic­ky jaký­ko­liv řemen, kte­rý na ně kdo navlé­kl. Dokon­ce chla­pi vyhlá­si­li sou­těž o nejhnus­něj­ší řemen na RTD. Netr­va­lo pro­to dlou­ho a zača­la vlna náku­pů řemín­ků, řeme­nů, pře­zek, vše­li­ja­kých “mešů” a dal­ší­ho pří­slu­šen­ství. V sou­čas­né době se seznam ustá­lil na: Rios Firen­ze s motý­lo­vou spo­nou (úžas­ný řemen, je mi ale tro­šič­ku malý), tma­vě hně­dý BOB, kože­né NATO, shark mesh, mila­ne­se mesh, mod­rý sili­kon, čer­ný sili­kon a samo­zřej­mě ori­gi­nál­ní tah. Pros­tě na kaž­dý den v týd­nu jiné hodin­ky 🙂

S Matym jsme udě­la­li i roz­ba­lo­va­cí  video.…

 

Watches

 

<

p style=“text-align: jus­ti­fy”>