Maďarsko 2015

imagePo loň­ské absen­ci při­šel letos opět čas nalo­žit naše těla to léči­vé ter­mál­ní vody, a tak jsme se v sobo­tu dopo­led­ne vyda­li do naše­ho  oblí­be­né­ho Šár­vá­ru. Po minu­lých poměr­ně špat­ných zku­še­nos­tech s maďar­ský­mi sil­ni­ce­mi jsem se roz­ho­dl jet co nejdéle po rakous­kých dál­ni­cích, a pro­to jsme po A2 jeli až na exit 111 a potom přes Ober­wart a Szom­bathe­ly. Časo­vě zhru­ba stej­ně, kilo­me­t­rů více, poho­da ces­ta.

V sobo­tu se v Šár­vá­ru konal náš oblí­be­ný trh “Simon Júdás mar­ket”, pře­hlíd­ka pou­lič­ní­ho pro­de­je od vše­mož­ných šun­tů, přes “tele­shop­ping” pro­duk­ty, hal­dy hadrů až po nesku­teč­né množ­ství stán­ků se vše­mož­ným občer­stve­ním. Za sebe musím říci, že letos to pro mě bylo zkla­má­ní, naše oblí­be­ná dáma s naklá­da­ným zelím tam neby­la, klo­bá­sy, na kte­rých jsem si minu­le tak skvě­le pochut­nal letos byly nic moc, kože­ných bun­dách také neby­lo moc na výběr. Kro­mě jíd­la jsme si tedy letos nic nekou­pi­li.

Kou­pá­ní jsme zahá­ji­li v nedě­li, kdy byly láz­ně nacpa­né k prask­nu­tí, jen tak­tak jsme našli 4 mís­ta na hor­ní gale­rii. Uvnitř bylo cel­kem nedý­cha­tel­ně, tak­že jsme vět­ši­nu času trá­vi­li ve ven­kov­ních bazé­nech. Když jsem se šel o poled­ní pau­ze vyven­čit pro­cház­kou po ven­kov­ním are­á­lu zjis­til jsem, že se neda­le­ko hlav­ní budo­vy nachá­zí ješ­tě jeden ven­kov­ní bazén s pří­rod­ní léči­vou vodou. Bohu­žel byl obsa­zen sku­pin­kou Čechů, znač­ně hluč­ných a na prv­ní pohled opi­lých. Celou par­tu tvo­řil jeden kohout s asi pěti nebo šes­ti sle­pič­ka­mi ve věku dale­ko za lhů­tou trvan­li­vos­ti. Jak jsme pozna­li dru­hý den, neby­li opi­lí, oni se tak hovad­sky cho­va­li napros­to při­ro­ze­ně. Zřej­mě kolek­tiv zaměst­nan­ců něja­ké­ho skla­du, pan vedou­cí a jeho hol­ky, nebo, škol­ník ZŠ a jemu pod­ří­ze­né uklí­zeč­ky.

V pon­dě­lí byl are­ál zře­tel­ně vol­něj­ší, poča­sí bylo skvě­lé, slu­neč­no a něja­kých 12 až 15 stup­ňů. V úte­rý bylo lidí ješ­tě méně, nicmé­ně osa­zen­stvo mi vel­mi při­po­mí­na­lo geron­to­lo­gic­ké oddě­le­ní. Ono obec­ně se neby­lo moc nač se dívat. Němec­ké důchod­ky­ně, Maďar­ky a čes­ké Maře­ny a Jaru­ny nepat­ří mezi to nej­hez­čí na svě­tě. Zaba­li­li jsme to v úte­rý asi v půl čtvr­té, ces­tou domů nás čekal ješ­tě nákup maďar­ských dob­rot a zastáv­ka ve vídeň­ské poboč­ce švéd­ské­ho výrob­ce nábyt­ku. Domů jsme nako­nec dora­zi­li asi půl hodi­ny po půl­no­ci.

Ubytování a vstupné

[themify_map address=“9600 Sár­vár, Szatmár utca 5/A., Maďar­sko” width=“300px” height=“300px” ]Byd­le­li jsme v pen­zi­o­nu Joker, asi 5 minut chůze od ter­má­lu, což bylo super. Uby­to­vá­ní pro 4 oso­by ve dvou dvou­lůž­ko­vých poko­jích nás vyšlo na 180 €, což pova­žu­je­me za sluš­nou cenu. Poko­je byly cel­kem pro­stor­né, s vel­ký­mi skří­ně­mi, plo­vou­cí pod­la­hou, led­nič­kou, tele­vi­zí a man­žel­skou poste­lí. Poste­le, respek­ti­ve mat­ra­ce, byly for­má­tu king size, tedy jed­na vel­ká mat­ra­ce pro obě poste­le, což mělo za násle­dek efekt tram­po­lí­ny, kdy­ko­liv se někte­rý z nás oto­čil. Tep­lo­ta v poko­jích mož­ná moh­la být o něco vyš­ší a urči­tě by to chtě­lo něja­ké extra sušá­ky na všech­ny ty ruč­ní­ky a plav­ky, co si člo­věk při­ne­se mok­ré z bazé­nu. Pro všech­ny tři poko­je, kte­ré jsou v pen­zi­o­nu k pro­nájmu je jed­na spo­leč­ná kuchyň­ka — zdrob­ně­li­na je tu sku­teč­ně na mís­tě, pro­to­že je oprav­du malá. Zaří­ze­ná je ale cel­kem sluš­ně, jen člo­věk nesmí počí­tat  s žád­ným vel­kým vaře­ním, jeli­kož spo­rák se neko­ná, jen malý dvou­plo­týn­ko­vý vařič. K dis­po­zi­ci wifi a par­ko­vá­ní, ven­ku pose­ze­ní s gri­lem, mož­nost vyu­ži­tí sute­ré­nu pro něja­kou tu “pár­ty”. Cel­ko­vě vza­to, na týden­ní pobyt to není, ale pokud člo­věk potře­bu­je někde dvě až tři noci přespat a být v docház­ko­vé vzdá­le­nos­ti od ter­má­lu, je to vhod­né mís­to.

 Vstup­né do ter­má­lu je v rozum­né výši, se dvě­ma dět­mi, 10 a 16 let jsme pla­ti­li “Fami­ly ticket+1 child” a 1 x stu­dent­ské vstup­né. Cel­kem to vychá­ze­lo zhru­ba na 850 korun za den.