KD 2017

Po roce jsme se opět sešli na lou­ce nad Vim­per­kem ozdo­be­né něko­li­ka desít­ka­mi pod­sa­do­vých sta­nů, abychom si zde odpo­či­nu­li od hek­tic­ké­ho živo­ta ve velkoměstě :-). 

Sešli jsme se ve více­mé­ně ustá­le­né sesta­vě, jen nám zpo­čát­ku citel­ně chy­bě­la paní Dana a její pod­půr­ný tým. Sám jsem to veš­ke­ré hudro­vá­ní jen těž­ko stí­hal, večer byl z toho celý una­ve­ný a nevrlý.

Letos jsme popr­vé neje­li v plné rodin­né sesta­vě. Kač­ka se roz­hod­la, že zůsta­ne doma a bude cho­dit do prá­ce (na bri­gá­du). Bylo to hod­ně div­né odjíž­dět a nechá­vat ji doma.

Hemi naši lou­ku poznal oka­mži­tě po pří­jez­du. Pře­svěd­čil se, že všech­ny sta­ny jsou na svých mís­tech stej­ně jako kuchy­ně, radost­ně při­ví­tal všech­ny účast­ní­ky zájez­du a jal se zpří­jem­ňo­vat nám vyba­lo­vá­ní kla­de­ním teni­sá­ku pod nohy. 

Pan vedou­cí zájez­du, Luďa, si pro nás letos při­chys­tal věru pěk­né výle­ty. K nim nám veli­ce přá­lo i poča­sí, byť v prv­ní polo­vi­ně týd­ne se citel­ně ochla­di­lo a k ránu byl poma­lu při­chá­ze­jí­cí pod­zim už sil­ně cítit ve vzduchu.

Paště

Prv­ní­ho dne jsme se vyda­li do míst, kolem nichž (nebo spí­še pod nimi) jsme zatím jen vždy pro­jíž­dě­li. Do míst, kde kdy­si stá­va­ly tři ves­nič­ky zva­né Paš­tě — Před­ní, Zad­ní a Pro­střed­ní. Za celých 16 km jsme potka­li jen tři kola­ře a mla­dý pár se psem.