Tak je jasné, že nám Hammondek roste a pomalu dospívá. Dnes odpoledne opět pobíhal po zahradě jako šílenec. Začíná nám být jasné, že období mírného beránka skončilo a nastává období splašeného poníka. Opatrné seznamování s novým prostředím skončilo a nyní je načase do všeho vletět po hlavě — a to doslova. Do tůjí, do plotu, do seníku, pod kotec, do záhonů, do kompostu. A nejlépe se ve všem vyválet, čím více bahna a špíny, tím lépe.
Je až neskutečné, jak se za ten týden změnil, nejen chováním, ale i vzhledem. Na první fotce je v den, kdy jsme ho přijeli poprvé navštívit — to mu bylo šest a půl týdne. Na druhé fotce je druhý den, kdy jsme si ho přivezli domů, necelých osm týdnů — bez dvou dnů. A na té poslední, z dneška je mu 69 dní, tedy devět týdnů a jeden den.
Po snídani šel s paničkou na procházku: “Vyrazili jsme si po snídani na malou procházku. Hned jak mě viděl s vodítkem, tak zdrhal pryč a nikam se mu nechtělo. Tak jsem ho připla a že půjdeme.. Hned za rohem baráku se začal vzpouzet a odmítal jít, pak se oháněl po vodítku, zakousl se do něj a vrčel. Tak jsem mu dala jasně najevo, že takhle ne, že tady velím já 🙂 Došli jsme k brance a bylo to tu znovu — Hammond se zapřel za všechny čtyři a odmítal vyjít ze zahrady ven. Nepomáhal žádný příkaz, tak šel trochu smykem. Hned na ulici před brankou jako když ho vymění — najednou ťapal u nohy a šel. Došli jsme ke krámku (cca 200m), tam začal kňučet, nepomáhala žádná pochvala, dokonce odmítal i piškůtek (asi byl hodně uražen :-)) Na zpáteční cestě mě hnal, až mě bolela ruka a uklidnil se zase až u branky u domu. Od branky se hnal zpět ke svému krtečkovi na zápraží dveří. Pak i piškůtky přišly vhod.”
Odpoledne jsem ho vzal na vodítko ještě já, třikrát jsme obešli barák, ale až poté, co si na začátek také zkusil vrčet na vodítko a dostalo se mu stejné odměny jako ráno. Vždy na čtvrt cesty, která byla plná hodných a šikovných Hammůndků a pejsků a šikulků, jsme zastavili, abychom ty lichotky podpořili i piškůtkem.
Odpoledne, po šlofíku a krmení jsme vyzkoušeli přivolání — vždy pár kroků od něj, na bobek, zavolat, když přiběhne, hóódnééj a piškůtek. Ke konci krátkého tréninku si už po příchodu sedal sám, jak se na odměnu těšil :-). Pak jsme ještě vylepšili letní byt, dali jsme na vchod starý koberec, který ho ihned zaujal a začal se mi plést pod nohama a zkoumat, co mu to tam děláme. No, večer stejně leží na zápraží :-).
Ještě jídelníček: granule, rýže s mrkví, granule a lipánek s tvarohem. Vždy dojezeno do posledního sousta.
[nggallery id=46]
