Lanovka stoupá mlhou a lehkým deštěm. Pohled dolů je tak nádherný, že zapomínám fotit. Jsme v mezistanici a z kabinkové lanovky po chvilce přesedáme na dvousedačkovou a dále stoupáme. A najednou — před námi sníh. Ledovec. Až později se dozvídáme, že se jmenuje Presena. Vystupujeme z lanovky a rozhlížíme se kolem. Jsme ve výšce zhruba dvou tisíc sedmiset metrů. Kolem nás jen skály, kameny, štěrk a sníh. Fouká, poměrně silný vítr, teplota kolem 15°, maximálně 20°. Prostě, je mi tu nádherně, mnohem lépe než v tom horku dole. Jen tak se potulujeme kolem boudy, která tu stojí a nasáváme tu zvláštní atmosféru místa, které je v zimě určitě naprostým rájem, ale uprostřed léta vypadá zvláštně opuštěně a díky dnešnímu počasí i poměrně dost, chtělo by se říci ponuře, ale není to ponurost. Spíš syrovost a nehostinnost. Ale nám se tu moc líbí. 
Uděláme si turistickou fotku před ledovcem, dnes už druhá turistická… Horská bouda zve k návštěvě, dlouho neodoláváme a objednáváme — bombardino,káva a dvakrát teplý štrůdl. Skvělé. Po občerstvení se vydáváme na pomalou okružní cestu po vrcholu. Oblézáme kameny a skalky, kocháme se výhledy na okolní vrchy i do údolí. Hustá oblačnost a čerstvý vítr je v téhle výšce neutuchajícím zdrojem skvělé podívané. Potulovali jsme se stále dále a dále od lanovky, na jednom hřebenu jsme našli zbytky nejspíše vojenského opevnění — pozůstatky zdí poskládaných na sucho z místních kamenů. Najednou se začalo horšit počasí, zvedl se silný vítr a bylo vidět těžké mraky blížící se k nám. Ke stanici lanovky jsme to měli asi kilometr. Největším problémem bylo najít rychlou a bezpečnou cestu z převisu dolů na cestu k lanovce. Kamzíci to mají mnohem lehčí… Všechno dobře dopadlo, bouřka nás nechytla, zato my jsme chytili poslední lanovku dolů. Celkem jsme nahoře strávili více než pět hodin, ale pohybu tam bylo minimálně — asi 90 minut. Dá se říci,že to byl spíše odpočinkový výlet než vysokohorská tůra. Mě se tam ale líbilo strašně moc.
Fotky z cesty:
NextGEN gallery is not installed/inactive!
Profil trasy:
