Itálie 2011 — Den čtvrtý

Ten­to člá­nek je “flešbek”, to zna­me­ná, že píšu o udá­los­ti, kte­rá se sta­la “long, long, long, long, long ago in a galla­xy far, far, far, far away”. Popi­so­va­né udá­los­ti pro­to mohou být již znač­ně zide­a­li­zo­va­né. Za pří­pad­né ško­dy se tudíž zří­kám veš­ke­ré odpo­věd­nos­ti.
Čtvr­tý den naší dovo­le­né měl v záso­bě dvě tůry. Nej­pr­ve jsme vyje­li kou­sek nad hotel a vyda­li se ces­tou kolem poto­ka Meledrio. Na tra­se měly být asi dvě keš­ky, což samo o sobě bylo dob­rým dopo­ru­če­ním. Kolem poto­ka vedou dvě ces­ty, jed­na šoto­li­no­vá, dru­há les­ní. Vyda­li jsme se samo­zřej­mě tou les­ní, kte­rá sice stou­pa­la poměr­ně poma­lu, ale vytr­va­le a čes­kým sil­ni­cím byla počtem děr a výmo­lů zdat­ným kon­ku­ren­tem. Nej­krás­něj­ší na ní ale bylo, že jsme za celou ces­tu nepo­tka­li ani živáč­ka. Když se asi po nece­lých dvou kilo­me­t­rech sešla s tou šoto­li­no­vou, pokra­čo­va­li jsme chvil­ku dále, ale už nás to tolik neba­vi­lo jako v lese, navíc tu jez­di­li cyk­lis­té, a tak jsme se roz­hod­li se vrá­tit zpět a popo­jet kou­sek dál. Zpá­teč­ní ces­ta byla rych­lej­ší, obě keš­ky leže­ly kou­sek od ní — jed­na v kamen­né zíd­ce a dru­há byla skry­ta u vcho­du do býva­lé cihel­ny, kte­rá tu dodnes sto­jí jako tech­nic­ká památ­ka. Pří­jem­ný a nená­roč­ný výlet. Keš­ky jsme samo­zřej­mě našli, byly to GC2KX4H a GC23B47.

Fot­ky z ces­ty:

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!
Pro­fil tra­sy:

Výš­lap k Lago Ritor­to

Roz­hod­li jsme se, že se podí­vá­me kou­sek dál smě­rem na Madon­nu Di Cam­pli­g­lio. Tam jsme, už nevím jak, odbo­či­li vpra­vo naho­ru a doje­li až na vel­ké par­ko­viš­tě u lyžař­ských vle­ků v místě,co se jme­no­va­lo Patascoss. A pro­to­že jsme vidě­li, že se k odjez­du chys­tá tako­vý ten turis­tic­ký vlá­ček, tak jsme rych­le zapla­ti­li par­kov­né (snad jedi­né pla­ce­né parkoviště,co jsme za celou dobu potka­li) a pro­to­že v ceně par­kov­né­ho byli vlá­ček, vyda­li jsme se do nezná­ma. Doje­li jsme k cha­tě Mal­ga Ritor­to, kte­rá byla evi­dent­ně oblí­be­ným cílem ital­ských jed­lí­ků. Neo­do­la­li jsme a objed­na­li jsme si jíd­lo. Už si úpl­ně nepa­ma­tu­ji, co jsem si dal já (něco s polen­tou), ale asi nikdy neza­po­me­ne­me, co si objed­na­la Eva ve sna­ze ušet­řit něja­ké to euro. Někde jsem měl fot­ku toho jídel­ní­ho líst­ku, ale najít ji samo­zřej­mě nemůžu — no pros­tě a jed­no­du­še byl to vel­ký párek s hra­nol­ka­mi.

Po jíd­le jsme se vypra­vi­li na zce­la náhod­ně vybra­nou tůru  — hned za cha­tou šla doce­la pěk­ná stez­ka, pod­le mapy v GPS ani nemě­la být moc dlou­há  a nároč­ná, a tak jsme si řek­li a proč ne, a vyra­zi­li jsme. Ani ne po dvou kilo­me­t­rech ale poho­dl­ná ces­ta skon­či­la a dále to zača­lo stou­pat dost prud­ce, pod noha­ma jsme opět měli uzoun­kou les­ní pěši­nu. Drob­ně mrho­li­lo, až mír­ně prše­lo, fotit se tedy moc neda­lo. Kra­ji­na ale nád­her­ná a opět nikde ani živáč­ka. Postup­ně jsme poma­lin­ku vyfu­ně­li až k jeze­ru naho­ře. Bohu­žel se zača­lo hor­šit poča­sí, a nema­jí­ce zku­še­nos­tí se špat­ným poča­sím v Alpách, odpus­ti­li jsme si podrob­něj­ší pro­hlíd­ku jeze­ra a vyda­li se na zpá­teč­ní ces­tu. Byli jsme mokří,ale spo­ko­je­ní, pěk­ná tůra, žád­ní lidé a ty pano­ra­ma­ta…

Fot­ky z ces­ty:

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!
Pro­fil tra­sy: