Na této stránce se pokusím zmapovat všechny místa, která jsme kdy navštívili s naším kamarádem Hemim. Inspirací mi byla jedna z mých oblíbených knih Travels with Charley od Johna Steinbecka. Steinbeck sice jezdil ve své Rocinante a jeho věrným souputníkem byl pudl jménem Charley. My nemáme ani obytné auto ani pudla, zato máme forda Olivera, choďáka Hemiho a pár kol. A nebudeme jezdit po jůesej, ale po čéer a taky trochu po Evropě.
Zápisky
Zasněženým besednickem
Zůstali jsme na Silvestra sami doma a tak jsme si Evou a Hemim udělali takový malý výlet do blízkého okolí Budějc. Besednicko máme moc rádi a ani tentokrát nás nezklamalo.
Miletínky
Chalupa má skromnější podmínky, v přízemí je kuchyň, společenská místnost a záchod, v 1. poschodí jsou 4 pokoje většinou po 2–3 válendách, 1 záchod, 1 sprcha a umyvadlo, 2. poschodí asi taky tak podobně. Na vybavení pokojů je nejlepší to, jak poznamenal jeden z účastníků, že se tam není co rozbít. Stav a styl zařízení se dá popsat celkem jednoduše a výstižně dvěma slovy: Zlatá osmdesátá :-). V kuchyni je kuchyňský sporák a mikrovlnka, varná konvice a nějaké to nádobí. Topí se ve společenské místnosti do krbových kamen a odtud se to rozvádí do radiátorů na pokojích. Ale když je velká zima mohou se na pokojích použít i přímotopy.
Popis situace
Výlety
Fotky
Vltava u Záluží
Po delší době jsme se při jedné z našich pravidelných odpoledních vycházek s Hemim vypravili do námi dosud neprobádaných končin. V Záluží už jsme kdysi byli při odlovu několika kešek v okolí, ale k Vltavě jsme odtud ještě nikdy nespustili :-).
Cestičku, která byla vyznačena na mapě bohužel přerušila čerstvá oranice, ale i tak se nám povedlo najít lesní cestu sledující vrstevnici a nakonec sejít k řece. Po krátké chvíli jsme opět začali pomalinku stoupat, abychom se asi po deseti až patnácti minutách dostali na úžasnou vyhlídku na meandr řeky. Tam jsme si dali sváču a pokračovali v cestě už vlastně zpět do výchozího bodu. Z jednoho místa se nám ještě naskytl výhled na Dívčí kámen, chvilku potom jsme natrefili na úzkou asfaltku, která nás dovedla až zpět do Záluží. Pěkné to bylo…
Profil a záznam trasy
Hemík byl samozřejmě s námi, nad vyhlídkou jsme si udělali nějakou tu turistickou fotku 🙂
Po dlouhé době na keškách
Od středy 18. února u nás byl Honzík na prázdninách :-). Když jsme plánovali nějaké výlety do okolí, tak Maty prohodil, že jsme už dlouho nebyli na žádné kešce, což byla naprostá pravda. Honzík se přirozeně ptal, co že jsou ty kešky zač. A když mu řekli, že jsou to schované poklady, tak se celý nadšený ptal, jestli tedy půjdeme nějaké najít. A jestli si na ně vezmeme lopaty, abychom je mohli vykopat 🙂
A tak jsem sednul k počítači a naplánoval dvě možné trasy, z nichž jsme nakonec vybrali tu lišovskou. Celkem asi 7 km v rovinatém terénu.
[mapsmarker layer=“28”]Po příjezdu na místo nás překvapilo, kolik sněhu na lesních cestách ještě je. Místy byl pěkně zledovatělý, místy už byly cesty holé a blátivé. Krásně nám svítilo sluníčko, Hemi kolem nás svědomitě pobíhal a hlídal, aby se nám nic nestalo. Dopředu, do lesa na jednu stranu, vzápětí do lesa na druhou stranu, pohled dozadu. Jakmile se někdo z naší pětičlenné smečky opozdil nebo naopak daleko předběhl, Hemi už o tom věděl a dával na dotyčného nezodpovědníka pozor.
Našli jsme všechny naplánované kešky a užili si pohodové odpoledne. Na závěr se sluší říci, že kešky Dedecek Hribecek (GC4JRZ5) a Skodolibi rarasci (GC4JFY4) patří mezi velmi vymazlené a zcela po zásluze jim patří naše Favourite points. Nezbývá než doufat, že se na nějaké další kešulky zase brzy vypravíme.
Výšlap na Kamenec
Kamenec (1072 m) je nejvyšším vrchlolem české části Novohradských hor. Leží asi tři kilometry od Pohoří na Šumavě, ke státní hranici je to z něj asi 400 metrů. Auto jsme nechali na parkovišti na konci Pohoří a vydali se po zelené značce. Po chvíli jsme opustili vesnici a kolem nově opraveného sídla (ne příliš vkusně opraveného) se vydali po polní cestě doprostřed luk, které jsou prameništěm Pohořelského potoka. Cesta je velmi příjemná, na začátku května zcela prosta much a komárů. Po necelém kilometru a půl dojdeme na rozcestí. Je prakticky jedno, zda se vydáme vpravo nebo vlevo, neboť tou druhou cestou se vrátíme. Odbočíme tedy vpravo a po chvíli dojdeme na místo, kde stávala vesnice Pavlína. Dnes ji připomíná památný strom — , pár zplanělých ovocných stromů, žluté narcisy na kraji lesa a neobvyklá třípatrová boží muka.
Krásné a přesto smutné místo. Po cestě pokračujeme dál, až se na druhém rozcestí dáme tentokráte vlevo a po lesní pěšině vystoupáme pozvolna až na samotný vrchol Kamence. Vstup na vrchol je působivý, procházíme doslova skálou, aby se před námi objevilo místo jako stvořené k pikniku nebo dokonce k přespání. Soudě podle přítomného ohniště a improvizovaného přístřešku nejsme jediní, koho tato myšlenka napadla. A tak si nahoře dáme svačinku, necháme Hemíka proběhnout, protože celou cestu až sem šel na vodítku, trochu si odpočineme a prozkoumáme okolí. Zalogujeme kešku “Motýl” (GC2ZGJ7) a vydáváme se hledat zříceninu hospody, která stávala na mýtince. V něm je ukryta dnešní druhá keška, “Kamenec” (GCPMN2). Poté se vydáváme hledat státní hranici, po níž máme v plánu jít asi dva a půl kilometru a přitom ji strážit s naším chodským psem. Cestička tam opravdu je, velmi úzká, místy velmi mokrá, avšak velmi příjemná. Chůze po státní hranici je pro mě ještě stále něčím s jakoby nádechem “nebezpečí”, něco “co by se nemělo”. Nepotkali jsme však žádné pohraničníky, nevyplašili jsme žádnou zvěř ani pašeráky a nakonec došli na místo, kde hraniční pěšinka přetíná lesní cestu, po níž jsme se vydali zpět do Pohoří.
Celý okruh měřil skoro 10 kilometrů, cesta nám trvala celkem 5 hodin a 53 minut, z toho jsme strávili dvě a půl hodiny v pohybu, proměrná rychlost pohybu byla skoro 4 km/h, celkové převýšení něco kolem pěti set metrů. Celkově je to krásná vycházka, kde člověk nepotká ani nohu.
Profil a záznam trasy
Fotogalerie
Kolem Černé
Relativně krátká a nenáročná procházka kolem říčky Černá, klidnou krajinou prakticky bez lidí. Sledujeme naučnou stezku, která nás provede pod zříceninou hradu Sokolčí, kdo chce najít zde ukrytou kešku bude se muset vydrápat až nahoru. Krpál je to slušný, stejně jako výhled ze zhora. Ten si ale moc neužijete, máte-li s sebou kromě georobotka i geopsa. Jediným řešením je potom přivázat oba dva k jednomu stromu a nevnímat žalostné volání a kňučení.
Kolem řeky je dost míst, kde je možné se zastavit a třeba si opéct buřtíky nebo si uvařit dobrou kávičku z moka konvičky :-). Cesta je relativně dobře značená, tedy až na jedno místo, a sice “U Dubu”, kde je potřeba si dát pozor na to, kudy vede červená — pozor na prakticky všech oficiálních placených mapách pro Garmin je červená stezka značena špatně — je vedena po “koňské cestě”, ve skutečnosti ale červená kopíruje naučnou stezku, jak je správně zaneseno na OSM mapách. Na těch ale zase, jak je vidět, dost cest chybí.
Takže U Dubu jsme se postupně vydali na obě strany, abychom zjistili, že správně je třetí cesta, která v reálu nebyla vidět, i když podle GPS tam být musela. Pomaličku obcházíme spolu s řekou Hradišťský vrch, abychom došli k místu, kde je vodní elektrárna, naproti ní bývalá dětská léčebna a nad ní vilka, která jakoby z okna vypadla vilce dědečka z filmu/seriálu Saturnin. Za ní se dáme prudce vlevo a do kopce, abychom se po nějakých šedesáti výškových metrech dostali na lesní cestu, která nás po chvilce dovede na rozcestí. Je prakticky jedno, kterou cestou se dáme, protože všechny tři vedou zpět dolů k řece. Nám nad hlavami ale začalo divoce bouřit, a proto jsme si vybrali tu nejkratší a rychle sešli zase dolů. Celá procházka měla asi sedm a půl kilometru a zabrala nám opravdu mírným tempem i s hledáním kešek a koupáním psa asi tři hodinky. Tři ze čtyř 4KvonRoudné, kteří se vycházky zúčastnili ji doporučují.
Výšlap na Kleť
Chystali jsme se na vycházku s choďáčky v Písku, ale na poslední chvíli jsme zjistili, že se vycházka odkládá. A protože jsme byli připraveni vyrazit, jen jsme změnili cíl cesty — na Kleť. Je to s podivem, a je to také velká hanba, že jsme s Evou byli na Kleti poprvé společně, pěšky. Jelikož byla cesta pěkná, rozuměj liduprázdná, moc se nám to líbilo. Lidi jsme začali potkávat až těsně před samotným vrcholem, nahoře jich samozřejmě bylo plno, ale s tím jsme počítali. Cestou dolů už to bylo horší, budeme muset vyrážet o něco dříve. Na Kleti jsme si si dali tři polívky a tři chleby, jednu kofolu, jedno pivo a jeden nanuk. Délka trati, převýšení a další parametry jsou patrné z dat níže.
Záznam a profily trasy:
Pár fotek z výletu a odlovu keší:
Novoroční chodská vycházka
Konalo se ve Vodňanech, 4. ledna 2014. Účastnilo se 9 chodských psů se svými rodinami.
Délka trasy: 9,2 km
Průběh: bez závad
Počasí: zataženo, ke konci déšť
Zastávky na trase: studánka a kaple sv. Maří Magdaleny u Chelčic, nový Liběchovický zámek, hospoda v Liběchovicích.
Záznam trasy a mapa:
Fotky:
Vycházka na Lipně
V sobotu jsme si ráno vyjeli s Evou a Hemim na Římov a odpoledne jsme k tomu přidali výlet na Lipno. Prošli jsme se po staré cestě od parkoviště ke sjezdovkám. Nahoře už byla docela zima, ale Hemi si to užil 🙂
První výstava
Ve svých čtyřech měsících a jednom týdnu se Hammy zúčastnil své první psí výstavy. Zatím pouze jako divák, ale příště už to bude doopravdy. Potkali jsme se s “naším chovatelem”, panem Peroutkou a k naší velké úlevě jsme byli pochváleni. Hammyho sedmnáct kilo bylo shledáno naprosto vyhovujícími, líbili jsme se :-).
Další výstava bude 30. března.
Fotky z dneška:
[nggallery id=54]Výlet na Hojnou Vodu
V neděli jsme jeli pro Kačku do Horní Stropnice, kde měla soustředění s TC Move21, a tak jsme toho využili s tím, že si uděláme vycházku na Hojnou Vodu. Jak jsme záhy po příjezdu zjistili, byl náš nápad vyšlápnout si směrem na Kraví horu dost naivní, vzhledem k výšce sněhové peřiny, která na cestě ležela. A tak jsme se vydali alespoň na krátkou vycházku po zasněžené silnici směrem na Staré Hutě. Provoz prakticky nulový, takže jsme Hammyho nechali na volno a ten si to dovedl patřičně užít. Opět dokázal, že sníh miluje a co chvíli zkoušel, jestli zítra bude stejně dobrý jako dnes.
Pomalu jsme došli do Starých Hutí, když v tom se počasí tak zhoršilo, že najednou nebylo vidět ani na deset metrů, hustá mlha a k tomu nepříjemný silný, mrazivý vítr. Tak jsme to otočili a vrátili se zpět k autu.
Rachoč
Po dlouhé době jsme se vydali na geovýlet, poprvé s Hammondem. Už tedy nejsme 4KvonRoudné, ale 4+1KvonRoudné :-). Kačka měla nápad, že bychom se mohli jet podívat k Besednici, kde jsme si užili už pár pěkných procházek. A že bychom se mohli pochlubit u Císařů na Zeleném kameni, jakého máme pěkného psa. Z aktuálních kešulí jsme si vybrali Rachoč (GC3JBJP), Rachoč — bonus (GC3JBJR) a v případě, že budeme stíhat ještě Jeseň (GC3JBJK).
Vyšli jsme zvesela, cesta vzhůru nám pěkně utíkala. Na prvním rozcestí jsme se rozhodli opustit pohodlnou asfaltku a vzít to zkratkou — delší, ale zato horší cestou, jak praví klasik. Byla to klasická lesní cesta, pokrytá ledem a sněhem. Cestou jsme potkali krásný vodojem z dvacátých let dvacátého století — podle neznámého zdroje to byla kaplička, ze které udělali něco hrozného 🙂 — krásnou chajdu na břehu pěkného malého rybníčku a spoustu stop srnčí zvěře všude kolem. Na vrchol kopce jsme to nakonec vzali šturmem rovnou za šipkou. Skalní útvar na vrcholu nás velice překvapil. Přemýšleli jsme, zda lůžko, které jsme tam našli, je čistě přírodní výtvor, nebo dílo lidských rukou. Každopádně stojí za to popřemýšlet, jestli tam někdy v létě nerozbít tábor.
Kešku jsme na vrcholu pěkných pár minut dohledávali, abychom zjistili, že Kačka celou dobu byla asi metr od ní:-) Hammond byl na místě dost neklidný, lezl za dětmi na skálu a kňučel — vypadalo to, jakoby se o ně bál. Na místě jsme nechali jeden z TB, který jsme si přivezli ze Slovinska — vím, jsme velké ostudy… Po zalogování jsme spočítali souřadnice blízké bonusovky a vyrazili jsme. 
Po chvilce jsme zpozorovali zajímavý skalní útvar a radovali se, že jsme bonusovku rychle našli. Maty měl u skály ošklivý pád, při kterém si o kámen narazil bok. Ukázalo se ale, že to není správné místo a že musíme hlouběji do lesa. Mezi stromy už bylo celkem šero, Hammond začal vrčet, nejistě štěkat a po chvilce začal couvat směrem k nám. 
No, nebyl to příjemný pocit… Nakonec jsme ale sebrali odvahu a vydali se do toho hustého sakra lesa. Asi po deseti minutách jsme narazili na lesní pěšinu, kousek za níž měla být podle mapy ona bonusovka. Pár dalších minut jsme hledali průchod mezi mladými smrčky a když se nám to konečně povedlo, bylo nám odměnou vskutku nádherné místo. Bonusovku jsme našli celkem rychle, udělali jsme si společnou fotku, tedy fotky a vyrazili na cestu zpět k autu. To už jsme nijak neexperimentovali se zkratkami a nábližkami a šli pěkně po silnici. Hammy se držel celou cestu kolem nás, bylo na něm jasně vidět, že ho to na cestě baví.
Když jsme se u auta občerstvili horkým čajem a jablkem, Hammy čerstvou vodou a pár piškůtky, rozhodli jsme se zastavit se u Císařů a pochlubit se tím chlupatým fešákem, který je od konce prosince součástí naší smečky. Nebyli jsme zklamáni, Hemmi se líbil:-).
Vzato kolem a kolem, byl to nádherný den a naši první společnou geovýpravu se psem jsme si báječně užili. Všichni, včetně toho psa…