Három nap meleg vízben

Po dvou vyne­cha­ných pod­zi­mech se nám letos opět naskyt­la mož­nost strá­vit jeden pro­dlou­že­ný pod­zim­ní víkend v ter­mál­ních láz­ních v Šár­va­ru v Maďar­sku. Popr­vé jsme byli v Hévi­zu a jez­di­li se kou­pat do Zala­ka­ro­še a vyzkou­še­li Kéhi­du, dru­hý rok jsme zakot­vi­li v Büku, zku­si­li tam­ní ter­mál a potom jez­di­li do Šár­va­ru. Násled­ně jsme dva roky vyne­cha­li, nu a letos, dou­fá­me, jsme tra­di­ci obno­vi­li. V Šár­va­ru při­sta­vi­li celé jed­no kří­d­lo věno­va­né rodi­nám, s tobo­gá­ny, klouzač­ka­mi a dal­ší­mi atrak­ce­mi, a tak byla vol­ba jas­ná. Byd­let jsme chtě­li co mož­ná nej­blí­že k láz­ním, abychom nemu­se­li jez­dit autem, ale to nako­nec po dlou­hém domlou­vá­ní s jed­ním uby­to­va­cím zaří­ze­ním nevy­šlo, a tak jsme nako­nec byd­le­li v pen­zi­o­nu Roz­mann — viz map­ka.

Kapitola první — letos

Vyra­zi­li jsme v sobo­tu ráno s tím, že kou­pat se půjde­me až od čtyř odpo­led­ne — ote­vře­no je do dese­ti večer. Ces­ta šla skvě­le, jen ve Víd­ni jsem minul odboč­ku a dopřál tak rodi­ně pro­hlíd­ku kous­ku prů­mys­lo­vé zóny, dále už šlo všech­no opět hlad­ce. Pro­voz mini­mál­ní, vel­ká spo­ko­je­nost. Ovšem v Šár­va­ru byl trh, mega­trh. Hlav­ní tří­da zavře­na, stej­ně jako něko­lik boč­ních pří­jez­do­vých. S pomo­cí navi­ga­ce jsme zku­si­li něko­lik boč­ních ulic, zda by se dalo pro­jet, ale mar­ně. Nako­nec, asi po půl hodi­ně, jsem se vykaš­lal na navi­ga­ci, na mapě si vyhlé­dl při­bliž­ný směr a do dese­ti minut jsme stá­li před pen­zi­o­nem — za ten­to výkon jsem si po prá­vu vyslou­žil obdiv rodi­ny.

Koná­ní trhu nám troš­ku udě­la­lo čáru přes roz­po­čet — počí­ta­li jsme s tím, že trh je v pon­dě­lí, jak jsem se doče­tl v jed­né dis­ku­si na Orion.cz. Nicmé­ně, když už se trh konal, bylo by trestu­hod­né se ho nezú­čast­nit — při našem dru­hém poby­tu v Maďar­sku jsme na ten­to trh čirou náho­dou nara­zi­li a moc se nám líbil — vzpo­mí­na­li jsme na naklá­da­né zelí, klo­bás­ky a šunt 🙂 Uby­to­va­li jsme se tedy a vyra­zi­li na trh. Neby­li jsme zkla­má­ni. Všu­de mra­ky lidí, že se po uli­ci mezi stán­ky neda­lo ani pořád­ně pro­jít. Zbo­ží nej­růz­něj­ší­ho půvo­du, kva­li­ty i ceny tam bylo sku­teč­ně “hihe­tet­len men­ny­i­sé­gű”. Matý­sek si samo­zřej­mě přál něja­ký ten šunt a nan­ko­nec si vybral robo­ta (do ško­ly, pro­to­že všich­ni klu­ci robo­ty mají), plas­to­vou pře­klá­pě­cí duh a pen­drek. Kač­ka se díva­la po něja­kém oba­lu na mobil, ale nena­šla. Zato byla otrá­ve­ná vel­kým množ­stvím lidí, kte­ré ale mě pře­kva­pi­vě neva­di­lo. Nao­pak. Našli jsme bab­ku s naklá­da­ným zelím, stej­nou jako před tře­mi lety, našli jsme stá­nek s klo­bá­sa­mi, vel­ký­mi, voňa­vý­mi a skvě­lý­mi — 2 vel­ké klo­bá­sy s chle­bem a hoř­či­cí, pivo a zelí, to vše vyšlo asi na 2400 ft. Děti si ješ­tě chtě­ly dát hra­nol­ky a kolo. Mohou, když si to dojdou kou­pit. Kač­ku chuť pře­šla, ale Matý­sek se zeptal, jak se to řek­ne a jest­li mu na to dáme pení­ze a šel to kou­pit. A při­ne­sl hra­nol­ky a kolu :-). Ces­tou zpět Eva obje­vi­la mís­to, kde pro­dá­va­li kože­né bun­dy. Pohled na cenov­ku “Egyen­ként 5.000 forint” napo­ví­dal, že asi nebu­dou z pra­vé kůže, ale odbor­ná ana­lý­za potvr­di­la, že jsou oprav­du “való­di bőr”. A tak jsme si kaž­dý jed­nu kou­pi­li. Noč­ní kou­pá­ní bylo skvě­lé. Za čty­ři lidi jsme zapla­ti­li 3600 ft, tedy 322,5 kaček, vstup­né od 19 do 22 hodin.

Ty Pájo, co je ten krléš? Naše děc­ka to říka­jó porád.
No, já nevím Máňo, to bude asi něco jako včíl nebo tak něco, né?

Dru­hý den ráno, po změ­ně času, jsme vyra­zi­li do Tes­ca, abychom nakou­pi­li něco ke sva­čin­ce. Jen­že, když jde­te do obcho­du se dvě­ma žen­ský­mi a malým klu­kem, co se neu­mí roz­hod­nout, jakou hrač­ku si má kou­pit, je lep­ší počí­tat s vel­kou časo­vou rezer­vou. Do ter­má­lu jsme se tak dosta­li až před jed­nou hodi­nou, a to už tam bylo hod­ně lidí, tak­že šat­nu jsme měli až v tom nej­niž­ším pat­ře, kde věru není moc mís­ta. Ten den bylo až let­ní poča­sí, na slu­níč­ku přes dva­cet stup­ňů, tak není divu, že jsme se utá­bo­ři­li ven­ku na lehát­kách, ostat­ně stej­ně jako spous­ta dal­ších lidí. Sice jsem bru­čel, že mým (zatím) nespl­ně­ným snem je kou­pat se v ter­má­lu, zatím­co kolem mě sně­ho­vé vloč­ky jem­ně čeří hla­di­nu bazé­nu a z vody stou­pá pára.  No, sníh se neko­nal, zato jsem si ale spá­lil ksich­tík — ne, tak tep­lou vodu tam zase nema­jí, ani tobo­gá­ny nejsou suché, to slun­ce ten den tak nesku­teč­ně páli­lo. Někdo by mu měl kou­pit kalen­dář… Když slun­ko zača­lo ztrá­cet na síle a plo­vár­na se tro­chu vylid­ni­la, pře­su­nu­li jsme se dovnitř. K veče­ru už potom Matýska bole­lo “u srdíč­ka”, jak říkal, pros­tě z té vody nevy­le­zu a nevy­le­zu a pak to takhle dopa­dá. Hodin­ku si odpo­či­nul, pak jsme se ješ­tě jed­nou krát­ce smo­či­li a po osmé hodi­ně večer­ní jsme se ode­bra­li na pen­zi­on. Celo­den­ní rodin­né vstup­né je 7500 ft, tedy asi 683 korun.

načí­tám mapu — pro­sím čekej­te…

In Cra­ter 47.231020, 17.116350 A love­ly vol­ca­no. In the near­by town of Cell­dömölk very love­ly, tas­ty and spicy sala­mies and sausages named \“Kra­ter\” are made. (Navi­go­vat)
Tře­tí den dopo­led­ne jsme si udě­la­li výlet na sop­ku – býva­lou, to dá rozum – krás­né mís­to nece­lých 30 km od Sár­vá­ru. Fotit jsme muse­li sta­rým Kačen­či­ným foťá­kem, jeli­kož Canon zůstal doma. Jen­že tenhle digi­tál­ní děde­ček už má hod­ně za sebou a nefun­gu­je pořád­ně, někte­ré sním­ky chy­bí, po půl­ho­di­ně se odpo­rou­čel, prý sla­bé bater­ky. Tak jsme pokra­čo­va­li ve foce­ní  mobi­lem, což bylo ješ­tě hor­ší. Mís­to je to oprav­du pře­krás­né a díky okol­ní typic­ky maďar­ské kra­ji­ně typu “teljes pala­c­sin­ta” je z vrcho­lu parád­ní roz­hled. Kou­pá­ní jsme měli naplá­no­vá­no až od čtyř odpo­led­ne, pro­to­že jsme se chtě­li tro­chu podí­vat po měs­tě a kou­pit si k obě­du ty skvě­lé klo­bá­sy, kte­ré jsme měli na trhu. Jenomže “naše” mas­na měla v pon­dě­lí zavře­no, a tak jsme se muse­li spo­ko­jit se špage­ta­mi po maďar­sku. K vodě jsme nako­nec vyra­zi­li už na půl tře­tí a byli jsme tak až do zaví­rač­ky v deset. Bohu­žel až toho dne večer jsem uči­nil skvě­lý objev jed­no­ho skry­té­ho bazé­nu s léči­vou vodou a masáž­ní­mi prou­dy. Nemu­sím říkat, že jsem v něm strá­vil zby­tek dne.

S uby­to­vá­ním byl letos tro­chu pro­blém. Můj zaměst­na­va­tel je ocho­ten na podob­né poby­ty při­spí­vat urči­tou část­kou, ovšem poža­du­je fak­tu­ru, nej­lé­pe v češ­ti­ně. Zís­kat fak­tu­ru od uby­to­va­te­le v Maďar­sku se uká­za­lo být doce­la oříš­kem. Jed­nak komu­ni­ko­vat s nimi je doce­la umě­ní, na pří­mou zprá­vu na Face­boo­ku odpo­ví nezříd­ka až za něko­lik dní, a vysvět­lit jim, že potře­bu­ji vysta­vit fak­tu­ru pře­dem, že na jejím zákla­dě jim pře­dem při­jdou pení­ze na účet a oni tedy mají pení­ze na účtu ješ­tě než hos­té při­je­dou, to se mi pros­tě nepo­ved­lo. Nako­nec jsme tedy pobyt objed­na­li přes ces­tov­ní kan­ce­lář Invia. To ovšem při­nes­lo dal­ší tře­šin­ku na dor­tu — Invia vysta­ví objed­náv­ku se zálo­ho­vou fak­tu­rou. Já fak­tu­ru uhra­dím, fak­tu­ru pře­dám zaměst­na­va­te­li. Zaměst­na­va­te­li záro­veň musím dopla­tit roz­díl mezi cenou poby­tu a jeho pří­spěv­kem. poté zaměst­na­va­tel uhra­dí fak­tu­ru ces­tov­ce. Násled­ně, na zákla­dě písem­né žádosti mi ces­tov­ka vrá­tí mou plat­bu jako pře­pla­tek.

Uby­to­vá­ni jsme byli v pen­zi­o­nu Roz­zman — tako­vé men­ší 1+1 s pří­slu­šen­stvím. V pří­ze­mí s okny do uli­ce. Malá lož­nič­ka, cel­kem pro­stor­ný “obý­vák” kuchyň­skou lin­kou, led­nič­kou a s roz­klá­da­cím gau­čem (po roz­le­že­ní špi­na­vý), ve skří­ni zapo­me­nu­tá bun­da, v celém bytě smrad nebo div­ný deo­do­rant. V pon­dě­lí ráno doce­la hluk, kos­tel­ní hodi­ny, chod­ci na uli­ci ruší po ránu. Wifi prý v ceně, zdar­ma. Je ale hod­ně sla­bá, noťas se cel­kem chy­tá ale mobi­ly niko­liv. Uby­to­vá­ní pros­tě nic moc.

Kapitola druhá — příště

Příští rok urči­tě nepo­je­de­me v době čes­kých, rakous­kých, slo­ven­ských či snad maďar­ských stát­ních svát­ků. Všu­de bylo plno Čechů a ty kecy pros­tě poslou­chat nemůžu. Neva­dí mi kecy Bri­tů nebo Amí­ků bo se mi líbí ten jazyk; neva­dí mi kecy Maďa­rů ani Něm­ců nebo Raku­šá­ků, bo jim zase tolik nero­zu­mím. Jako dob­rý ter­mín se mi zatím jeví začá­tek pro­sin­ce, nej­lé­pe v týd­nu, čtvr­tek až nedě­le. Ješ­tě uvi­dí­me, jest­li vůbec někam poje­de­me…

Naše cestování po Maďarsku

načí­tám mapu — pro­sím čekej­te…

Hevíz: 46.790286, 17.186694
Bük: 47.383876, 16.761629
Zála­ka­roš: 46.548347, 17.124960
Ter­mál­ní láz­ně Šár­vár: 47.247339, 16.949490
Kehi­da-Kustá­ny: 46.832747, 17.106099
Roz­mann Pan­zió: 47.251144, 16.935269
In Cra­ter: 47.231020, 17.116350
Keszthe­ly: 46.765472, 17.247955
Šoproň: 47.681662, 16.584480
Keszthe­ly cache: 46.760330, 17.240120