Hammond o silvestru

Tak. Roz­hod­la jsem se, že taky koneč­ně něco napíšu. 🙂 Je sil­vestr.. Oko­lo osmé hodi­ny zača­li lidé šilet s petar­da­ma a rachej­t­le­ma. Když zača­ly ty vět­ší rány, tať­ka vzal Ham­mon­da dovnitř. Byl z toho pěk­ně mimo. Držel se u tať­ky na bři­še a kle­pal se jak rat­lik :-D. 2012-12-31-19.44.19Vždy, když zazně­la rána, scho­val si hla­vu do tať­ko­vo ruká­vu. Po pěti minu­tách se uklid­nil ale pořád se držel v bez­pe­čí. Když jsme si sed­li na gauč, chví­li tam tak seděl a civěl, ale nako­nec vyhrá­la zvě­da­vost. Všech­no si tady oči­chal a pak to vypa­da­lo,  že musí ven tak ho mam­ka vza­la ven, a když se vrá­ti­li, zůstal stát na zápra­ží a kňu­čel. Mys­lím, že věděl, že sem nesmí a nevě­děl, jest­li smí. Nako­nec šel. Pak se okle­pal a lezl tu po celém obý­vá­ku :-D. Nako­nec se sva­lil tať­ko­vi u nohou :-D. Pak tu pen­dlo­val mezi bun­dou pře­de dveř­mi a kober­cem u nás. Ven­ku si pak pochut­ná­val na gra­nu­lích :-D. A nako­nec se uve­le­bil tady pře­de dveř­mi :-D.

Doda­tek (Vlad): Když se Hammy otr­kal, našel pod strom­kem spad­lý per­ní­ček. Popr­vé jsme ho zasta­vi­li (“Fuj”), ale napo­dru­hé už zví­tě­zil a odne­sl si per­ní­ček na kůži u křes­la. Potom se něko­li­krát vydal ke strom­ku a oči­chá­val ozdo­by pro­vo­ně­né hře­bíč­kem a našel ješ­tě jeden per­ní­ček, ten­to­krát stá­le vysí­cí na strom­ku v dosa­ho­vé vzdá­le­nos­ti. Asi za hodin­ku jsme ote­vře­li dve­ře na tera­su abychom vyvět­ra­li, a Hammy zce­la neče­ka­ně pro­ve­dl záškod­nic­kou akci — ve vte­řin­ce se od křes­la dostal pod stro­mek, str­hl per­ní­ček a ote­vře­ný­mi dveř­mi vysko­čil na tera­su a doběh na tráv­ník, kde si lehl a pus­til se do per­níč­ku. :-). Vyšel jsem za ním ven a nevě­děl, jest­li ho mám poká­rat nebo pochvá­lit :-). Jakmi­le jsem se k němu při­blí­žil, pood­bě­hl o kou­sek dál — evi­dent­ně se o svůj úlo­vek nechtěl dělit. Sotva per­ní­ček spo­řá­dal, vrá­til se k nám do poko­je a ulehl zpět na kůži jako kdy­by se nic nesta­lo.

Když jsme šli spát, asi v půl tře­tí, chtě­li jsme pej­ska vzbu­dit a dát ho spát ven. Jed­nak mu bylo v bytě hod­ně hor­ko, rych­le dýchal a hod­ně pil, a jed­nak jsme nevě­dě­li, jak to s ním udě­lat přes noc, kdy­by chtěl čůrat tře­ba. No, vzbu­dit se nám ho nepo­da­ři­lo. Tak­že jsem s ním nako­nec spal v obý­vá­ku, já na gau­či, on pod stol­kem. Čůrat nako­nec nešel, spal celou noc, pro­bu­dil se po osmé hodi­ně.

Sil­vest­ra tedy Hammy snad pře­žil bez něja­ké vět­ší psy­chic­ké újmy, musí­me říci, že se nám všem líbi­lo mít Hammy­ho doma s námi, ale záro­veň se nám potvr­di­lo, že naše roz­hod­nu­tí uby­to­vat ho od samé­ho začát­ku ven­ku bylo správ­né — bylo mu evi­dent­ně vel­mi hor­ko, byť jsme měli sta­že­né tope­ní, neměl klid na spa­ní, pros­tě pobyt čtyř lidí v pro­sto­ru nece­lých 26 m2 pej­sko­vi moc nesvěd­čí — bylo jas­ně vidět, že je una­ve­ný, ale nespal. Ven­ku nor­mál­ně usí­ná kolem devá­té s tím, že se oko­lo půl­no­ci na chvil­ku pro­bou­zí a jde se vyču­rat.

[nggalle­ry id=47]