Fotomaraton DFK

Nuda

Klub digitální fotografie neboli DFK se v září dožil 15 let. Mildu, jednoho ze starodávných členů napadlo uspořádat důstojnou oslavu narozenin. Vše domluvil a svolal na víkend 8. do 15. září. 

Letos v září dovrší dFklub věk, kdy by dostal vlastní občanský průkaz (pokud by tedy byl skutečnou osobou). Je tedy na čase zavzpomínat na jeho dětství a spolu s ním toto výročí oslavit. A není vhodnějšího místa pro takové setkání, než je kemp v Pávově, který provozuje sám otec zakladatel dFklubu, bájný Maťa. A není symboličtějšího počinu pro takové setkání, než starý dobrý fotomaraton.

Prosím hlaste sem, kdo z vás by měl zájem se na podzim této akce zúčastnit, a hlavně hlaste, kdo (zejména ze "staré party") by vám tam chyběl, pokud by nejel - buď ho sem rovnou nasměrujte, nebo aspoň zniňte jméno - zkusíme dohledat kontakt a oslovit ho. Následně si odhlasujeme nejvhodnějsí termín. Nápady, komentáře a připomínky všeho druhu vítány!

Stejně jako mnoho jiných členů DFK jsem se se nadšeně přihlásil. Stejně jako mnoha jiným členům se mi nakonec moc nechtělo. Ale na rozdíl od mnoha jiných členů jsem se nakonec vykopal a do Jihlavy dorazil. Velkou radost mi udělala Kačka, když se nadchla pro to, že pojede se mnou. Dodneška má zážitky ze dvou foto akcí, kterých se se mnou zúčastnila. Snad první sraz DF klubu v Milovech 25. 9. 2004, kde fotila muchomůrky 🙂 a o rok později fotomaraton v Lipnici.

                

Do Jihlavy jsme vyrazili až v sobotu ráno, tedy spíš dopoledne, kvůli Matyho tréninku. Před cestou jsem ještě cinknul Mildovi, abych se ujistil, že celá akce platí a abych se přeptal na oficiální program. Milda pravil, že v tuto chvíli ještě většina vyspává a střízliví a že nejdříve v 11 se vyráží fotit, ale počasí, že nestojí za nic, tak kdoví jestli se vůbec někam půjde. A před devátou jsme sedli do Olivera a krátce po jedenácté jsme v kempu narazili na Mildu s rodinou, kteří byli právě na odchodu. Jako poslední se Sodomákem. Témata jsou támhle, spíte asi támhle ve tři sraz v hospodě támhle a jestli chcete, tak na vás cestou počkáme. Inu, než jsme se převlékli na maraton, byli pryč. Témata byla výživná. Posuďte sami:

  1. Kachna - na první pohled zcela jasné zadání, ovšem prvoplánovým snímkem opeřence moc hlasů nezískáme.
  2. Soví hnízdo - jak vlastně vypadá soví hnízdo? Kde hnízdí sovy? Hnízdí vůbec? Sovy přece nejsou tím, čím se zdají být!
  3. Demografický snímek - co to do pr.... je?
  4. Nuda - jasné, snadné. jakýkoli náš snímek bude nuda!
  5. Prdel vody - no to si děláš prdel!

Neznámý terén, čtyři hodiny času, odkázáni sami na sebe. Vyrážíme.

Cesta nás vede za kemp, do lesa. Po pár metrech, vlevo, rovně nebo vpravo? Jdeme po žluté, tedy rovně. Po pár minutách, odbočka vpravo, do lesa, závora. To je ta správná cesta. Co je zavřené a zakázané, bývá často dobré. Stoupáme vzhůru kopcem a já svým ostřížím zrakem zahlédnu cosi v lese na jehličí. Není to svatba trpasličí. Je to obal. Od prezervativu. Jakoby pod vodou začínal někdo kouřit... Začínáme od posledního tématu. Kačka nechápe, co chci fotit a proč tak blbnu. Tak ji s velkou pomocí od Spotify rozšiřuji vzdělání. Za chvilku mi na telefonu ukazuje malou mořskou vílu :-). Máme první téma. Teda to poslední. A mimochodem, a uvědomuju si to až teď, když to píšu, bylo to poprvé, co jsem byl rád, že už je Kačka plnoletá a dospělá ženská. Fakt bych jí to téma nechtěl vysvětlovat v době "Jsi skoro dospělá...".

Prdel vody
Demografický snímek
Demografický snímek

Stoupáme lesem a vycházíme na pohodlné lesní cestě, ostražitě se rozhlížíme, jestli někde nepotkáme soví hnízdo a v něm sedící kachnu, která si pozorně prohlíží demografický snímek. Ale je to nuda. Kačka zpozoruje řadu vykácených stromů. Jak vypadá řada pokácených stromů? No, jak bych vám to tak popsal. Asi jako řada pařezů za sebou. Má nápad na demografický snímek. Kačka, ne ty pařezy. Ty jsou nějakým zvláštním způsobem seřazené od největšího po nejmenší. Celá velká smrková rodina padla. Velký smrkový pogrom. Dávám Kačce foťák a nechávám ji, aby téma zpracovala po svém. Ale učitel ve mně se nedokáže udržet a sem tam přispěje nějakou tou radou nebo moudrem. Asi po půl hodince pokračujeme v cestě.

Kachna, soví hnízdo, nuda, kachna, soví hnízdo, nuda, kachna, soví hnízdo, nuda. Cesta se líně vine lesem a dovede nás k další závoře. Před námi se otevírá pohled na obrovskou zmiji. Otázka zní, zda již obrátit na zpáteční cestu, nebo se podívat nad zmiji, kde je dle mapy ukryta zřícenina rozhledny. Zřícenina, jasně! Postupně se náš hovor stočí na školu a maturitní ročník a maturitní práci. Vyšplháme na první výškový bod, někde kousek tu má být studánka, a protože jsme si nevzali s sebou žádné tekutiny, docela by se nám hodila. Ale studánka má za čerstvě sebou školení Jak se stat při fotografováni neviditelným a dávala na něm sakra pozor. Pokračujeme vzhůru až dojdeme k něčemu, co by klidně mohlo být... sovím hnízdem.

Soví hnízdo

Oblézám zbytek rozhledny ze všech stran a všemožných úhlů. Kačka zatím čeká na hraně sjezdovky a zahání nudu zíráním do telefonu. Kačka zahání nudu zíráním do telefonu... Kačka zahání nudu zíráním do telefonu! Kačka zahání nudu!! NUDU. Přestaň se nudit a pojď si sednout sem. Takhle se natoč, kde máš telefon? Nuď se! Ještě by to něco chtělo... Stativ! Výsledek je na první fotce tohoto příspěvku.

Pak už honem po sjezdovce dolů, Kachny, kachny, kachny, proč tu nikde nejsou kachny....

<

p style="text-align: justify;">V hospodě u Tří věžiček jsme se měli sejít ve tři hodiny na oběd. Dorazili jsme něco málo po třetí a mysleli si, že budeme jedni z prvních. Chyba lávky. Co lávky. Chyba mostu. Všichni už byli po obědě. 🙂