Fotomaraton DFK

Nuda

Klub digi­tál­ní foto­gra­fie nebo­li DFK se v září dožil 15 let. Mil­du, jed­no­ho ze sta­ro­dáv­ných čle­nů napadlo uspo­řá­dat důstoj­nou osla­vu naro­ze­nin. Vše domlu­vil a svo­lal na víkend 8. do 15. září. 

Letos v září dovr­ší dFklub věk, kdy by dostal vlast­ní občan­ský prů­kaz (pokud by tedy byl sku­teč­nou oso­bou). Je tedy na čase zavzpo­mí­nat na jeho dět­ství a spo­lu s ním toto výro­čí osla­vit. A není vhod­něj­ší­ho mís­ta pro tako­vé setká­ní, než je kemp v Pávo­vě, kte­rý pro­vo­zu­je sám otec zakla­da­tel dFklu­bu, báj­ný Maťa. A není sym­bo­lič­těj­ší­ho poči­nu pro tako­vé setká­ní, než sta­rý dob­rý foto­ma­ra­ton.

Pro­sím hlas­te sem, kdo z vás by měl zájem se na pod­zim této akce zúčast­nit, a hlav­ně hlas­te, kdo (zejmé­na ze “sta­ré par­ty”) by vám tam chy­běl, pokud by nejel — buď ho sem rov­nou nasmě­ruj­te, nebo aspoň zniň­te jmé­no — zku­sí­me dohle­dat kon­takt a oslo­vit ho. Násled­ně si odhla­su­je­me nej­vhod­něj­sí ter­mín. Nápa­dy, komen­tá­ře a při­po­mín­ky vše­ho dru­hu vítá­ny!

Stej­ně jako mno­ho jiných čle­nů DFK jsem se se nad­še­ně při­hlá­sil. Stej­ně jako mno­ha jiným čle­nům se mi nako­nec moc nechtě­lo. Ale na roz­díl od mno­ha jiných čle­nů jsem se nako­nec vyko­pal a do Jih­la­vy dora­zil. Vel­kou radost mi udě­la­la Kač­ka, když se nadchla pro to, že poje­de se mnou. Dodneš­ka má zážit­ky ze dvou foto akcí, kte­rých se se mnou zúčast­ni­la. Snad prv­ní sraz DF klu­bu v Milo­vech 25. 9. 2004, kde foti­la mucho­můr­ky 🙂 a o rok poz­dě­ji foto­ma­ra­ton v Lip­ni­ci.

                

Do Jih­la­vy jsme vyra­zi­li až v sobo­tu ráno, tedy spíš dopo­led­ne, kvů­li Maty­ho tré­nin­ku. Před ces­tou jsem ješ­tě cink­nul Mil­do­vi, abych se ujis­til, že celá akce pla­tí a abych se pře­ptal na ofi­ci­ál­ní pro­gram. Mil­da pra­vil, že v tuto chví­li ješ­tě vět­ši­na vyspá­vá a stříz­li­ví a že nejdří­ve v 11 se vyrá­ží fotit, ale poča­sí, že nesto­jí za nic, tak kdo­ví jest­li se vůbec někam půjde. A před devá­tou jsme sed­li do Oli­ve­ra a krát­ce po jede­nác­té jsme v kem­pu nara­zi­li na Mil­du s rodi­nou, kte­ří byli prá­vě na odcho­du. Jako posled­ní se Sodo­má­kem. Téma­ta jsou támhle, spí­te asi támhle ve tři sraz v hos­po­dě támhle a jest­li chce­te, tak na vás ces­tou počká­me. Inu, než jsme se pře­vlék­li na mara­ton, byli pryč. Téma­ta byla výživ­ná. Posuď­te sami:

  1. Kach­na — na prv­ní pohled zce­la jas­né zadá­ní, ovšem prvo­plá­no­vým sním­kem ope­řen­ce moc hla­sů nezís­ká­me.
  2. Soví hnízdo — jak vlast­ně vypa­dá soví hnízdo? Kde hnízdí sovy? Hnízdí vůbec? Sovy pře­ce nejsou tím, čím se zda­jí být!
  3. Demo­gra­fic­ký sní­mek — co to do pr.… je?
  4. Nuda — jas­né, snad­né. jaký­ko­li náš sní­mek bude nuda!
  5. Prdel vody — no to si děláš prdel!

Nezná­mý terén, čty­ři hodi­ny času, odká­zá­ni sami na sebe. Vyrá­ží­me.

Ces­ta nás vede za kemp, do lesa. Po pár met­rech, vle­vo, rov­ně nebo vpra­vo? Jde­me po žlu­té, tedy rov­ně. Po pár minu­tách, odbočka vpra­vo, do lesa, závo­ra. To je ta správ­ná ces­ta. Co je zavře­né a zaká­za­né, bývá čas­to dob­ré. Stou­pá­me vzhů­ru kop­cem a já svým ostří­žím zra­kem zahléd­nu cosi v lese na jeh­li­čí. Není to svat­ba trpas­li­čí. Je to obal. Od pre­zer­va­ti­vu. Jako­by pod vodou začí­nal někdo kou­řit… Začí­ná­me od posled­ní­ho téma­tu. Kač­ka nechá­pe, co chci fotit a proč tak blb­nu. Tak ji s vel­kou pomo­cí od Spo­ti­fy roz­ši­řu­ji vzdě­lá­ní. Za chvil­ku mi na tele­fo­nu uka­zu­je malou moř­skou vílu :-). Máme prv­ní téma. Teda to posled­ní. A mimo­cho­dem, a uvě­do­mu­ju si to až teď, když to píšu, bylo to popr­vé, co jsem byl rád, že už je Kač­ka plno­le­tá a dospě­lá žen­ská. Fakt bych jí to téma nechtěl vysvět­lo­vat v době “Jsi sko­ro dospě­lá…”.

Prdel vody
Demografický snímek
Demo­gra­fic­ký sní­mek

Stou­pá­me lesem a vychá­zí­me na poho­dl­né les­ní ces­tě, ostra­ži­tě se roz­hlí­ží­me, jest­li někde nepo­tká­me soví hnízdo a v něm sedí­cí kach­nu, kte­rá si pozor­ně pro­hlí­ží demo­gra­fic­ký sní­mek. Ale je to nuda. Kač­ka zpo­zo­ru­je řadu vyká­ce­ných stro­mů. Jak vypa­dá řada poká­ce­ných stro­mů? No, jak bych vám to tak popsal. Asi jako řada paře­zů za sebou. Má nápad na demo­gra­fic­ký sní­mek. Kač­ka, ne ty paře­zy. Ty jsou něja­kým zvlášt­ním způ­so­bem seřa­ze­né od nej­vět­ší­ho po nejmen­ší. Celá vel­ká smr­ko­vá rodi­na padla. Vel­ký smr­ko­vý pogrom. Dávám Kač­ce foťák a nechá­vám ji, aby téma zpra­co­va­la po svém. Ale uči­tel ve mně se nedo­ká­že udr­žet a sem tam při­spě­je něja­kou tou radou nebo moud­rem. Asi po půl hodin­ce pokra­ču­je­me v ces­tě.

Kach­na, soví hnízdo, nuda, kach­na, soví hnízdo, nuda, kach­na, soví hnízdo, nuda. Ces­ta se líně vine lesem a dove­de nás k dal­ší závo­ře. Před námi se ote­ví­rá pohled na obrov­skou zmi­ji. Otáz­ka zní, zda již obrá­tit na zpá­teč­ní ces­tu, nebo se podí­vat nad zmi­ji, kde je dle mapy ukry­ta zří­ce­ni­na roz­hled­ny. Zří­ce­ni­na, jas­ně! Postup­ně se náš hovor sto­čí na ško­lu a matu­rit­ní roč­ník a matu­rit­ní prá­ci. Vyšpl­há­me na prv­ní výš­ko­vý bod, někde kou­sek tu má být studán­ka, a pro­to­že jsme si nevza­li s sebou žád­né teku­ti­ny, doce­la by se nám hodi­la. Ale studán­ka má za čer­s­tvě sebou ško­le­ní Jak se stat při foto­gra­fo­vá­ni nevi­di­tel­ným a dáva­la na něm sak­ra pozor. Pokra­ču­je­me vzhů­ru až dojde­me k něče­mu, co by klid­ně moh­lo být… sovím hníz­dem.

Soví hnízdo

Oblé­zám zby­tek roz­hled­ny ze všech stran a vše­mož­ných úhlů. Kač­ka zatím čeká na hra­ně sjez­dov­ky a zahá­ní nudu zírá­ním do tele­fo­nu. Kač­ka zahá­ní nudu zírá­ním do tele­fo­nu… Kač­ka zahá­ní nudu zírá­ním do tele­fo­nu! Kač­ka zahá­ní nudu!! NUDU. Pře­staň se nudit a pojď si sed­nout sem. Takhle se natoč, kde máš tele­fon? Nuď se! Ješ­tě by to něco chtě­lo… Sta­tiv! Výsle­dek je na prv­ní fot­ce toho­to pří­spěv­ku.

Pak už honem po sjez­dov­ce dolů, Kach­ny, kach­ny, kach­ny, proč tu nikde nejsou kach­ny.…

<

p style=“text-align: justify;”>V hos­po­dě u Tří věži­ček jsme se měli sejít ve tři hodi­ny na oběd. Dora­zi­li jsme něco málo po tře­tí a mys­le­li si, že bude­me jed­ni z prv­ních. Chy­ba láv­ky. Co láv­ky. Chy­ba mos­tu. Všich­ni už byli po obě­dě. 🙂