Drž mě pevně miluj mě zlehka by Robert Fulghum

Drž mě pevně miluj mě zlehkaDrž mě pev­ně miluj mě zleh­ka by Robert Ful­ghum

My rating: 5 of 5 stars

Skvě­lé počte­ní, leh­ké pohla­ze­ní, milé setká­ní s oblí­be­ným auto­rem. Kníž­ka se čte prak­tic­ky sama, jako­by se člo­věk tex­tem zleh­ka pro­tan­čil. Dopo­ru­ču­ji jako “štam­pr­lič­ku” před spa­ním, jak říká­va­la moje babič­ka.

Kníž­ku jsem popr­vé “četl” na Lis­to­vá­ní v Čes­kých Budě­jo­vi­cích. V před­sta­ve­ní účin­ko­val i sám Ful­ghum se svou ženou. Kníž­ku jsme si tam kou­pi­li v papí­ro­vé podo­bě a necha­li si ji od obou auto­rů pode­psat. Za nedlou­ho poté jsem kou­pil elek­tro­nic­kou ver­zi na Kosmas.cz.
View all my reviews

Výstřižky:

  • V poko­ji Aris­to­va živo­ta byly dve­ře, kte­rý­mi nikdy nepro­šel. Věděl o nich. Ale před­po­klá­dal, že jsou zamče­né. Nikdy nezku­sil vzít za kli­ku.
  • Říkal tomu „čas zdi“.
  • „Pros­tě jsem nara­zil do zdi a teď nevím, jak dál.“
  • Tak­že pro­fe­si už máš. A teď si najdi lep­ší mís­to, kde ji uplat­níš. Takhle půjdeš dál, ale neod­bo­číš!“
  • A co kdy­bych tu pra­vou našel, ženu, kte­rou bych chtěl milo­vat, kama­rád­ku a spo­leč­ni­ci,
  • Byla bych ráda, kdy­bys­te si po kaž­dé hodi­ně řek­li: Tohle už umím – tak co dál?
  • Prv­ní lek­ce: Tan­co­vá­ní vychá­zí z tou­hy. Pusť­te si hud­bu. Sed­ně­te si na žid­li. Zavře­te oči. Buď­te v napros­tém kli­du. Tři­krát se zhlu­bo­ka nadech­ně­te.
  • Uvol­ně­te se. Poslou­chej­te. Chce se vám tan­čit? Nalaď­te se na tem­po hud­by. Ťukej­te si do ryt­mu prs­ty na kole­ni. Pro­jdě­te si tak­to celé cédéč­ko. Pak si ho pusť­te zase od začát­ku. Vstaň­te a choď­te – jenom choď­te – po poko­ji. Hud­ba vám poví, jak máte jít. Zdvih­ně­te ruce jako při základ­ním drže­ní.
  • Zastav­te se a otoč­te se na mís­tě – kolem doko­la. Jdě­te dál. Jakmi­le hud­ba dohra­je, zastav­te se. Zase si sed­ně­te. Zavře­te oči. Zůstaň­te v kli­du.
  • Tan­če­te, aniž bys­te se pohnu­li. Chce se vám tan­čit?
  • Také se domní­va­la, že má Osud víc tvá­ří, při­nejmen­ším dvě. Říka­la jim „mé dámy“ – paní Štěs­tě­na a madam Kli­ka.
  • „Děla­jí ji ako­rát boty a voňav­ka – jinak je to krá­va.“
  • „Tan­go je roz­ho­vor, kte­rý vede­me noha­ma.“
  • Pod­le mě je život z vět­ší čás­ti smyš­le­ný.
  • A nej­skvě­lej­ší sklad­by – tře­ba Piaz­zo­la – jsou spíš k posle­chu než k tan­ci.
  • Vždyc­ky říkám, že se mago­ři toho­to svě­ta při­dě­lu­jí cel­kem rov­no­měr­ně, a tak jsme i my dosta­li svůj pocti­vý podíl.
  • O kolik my vlast­ně při­chá­zí­me, když všech­no vidí­me…
  • „Argen­tin­ský Mal­bec, Bode­ga Cate­na. A lahev Cavy – špa­něl­ské šam­paň­ské Fre­i­xe­net.“
  • Nikdy nebou­chej dveř­mi a neko­pej do nich. Poško­zu­ješ tak dve­ře i sám sebe.
  • Vždyc­ky je něja­ký zad­ní vchod. Nebo ne? „Dveř­mi vešlo jeho tělo, niko­liv mysl.“
  • Pokud víš, že jsou v poko­ji tvé­ho živo­ta něja­ké dve­ře, pak je musíš otevřít a pro­jít jimi. Jinak budeš navždy v tom svém obý­vá­ku jen pře­sta­vo­vat náby­tek.
  • lahev Mal­becu, Dona Pau­la, roč­ník 2004.
  • Milu­ješ mě teď, ale co když se změ­ním?