Devítiměsíční

Máme za sebou svod psí choďác­ké mlá­de­že v ATC Slu­neč­ni­ce kou­sek za Jin­dři­cho­vým Hrad­cem. Tam Hemi také popr­vé zjis­til, že voda je i na jiné věci, než jen na pití. Ve svo­do­vé kar­tě máme tedy uve­de­no A5 K3 U3 W2, což je prý krás­ný výsle­dek. Sle­du­je se cel­kem 25 kri­té­rií, z nichž ve 21 Hemy napros­to odpo­ví­dá stan­dar­du, tedy sko­ro 95 %.

Také jsme pod­stou­pi­li naši prv­ní výsta­vu, a sice kraj­skou v Týně nad Vlta­vou. Co jsme tam zaži­li nás utvr­di­lo v pře­svěd­če­ní, že výsta­vy pro nás budou jen nut­ným zlem.

V uply­nu­lých tři­ce­ti dnech jsme si vyzkou­še­li dva extrémy — jeden týden jsme byli na dovo­le­né a Hemi zůstal popr­vé v živo­tě doma sám bez nás. Tedy, nebyl zce­la sám, měl k dis­po­zi­ci babič­ku, ale byl pros­tě sám, bez nás. A my bez něho. Když jsme se na kon­ci dovo­le­né roz­ho­do­va­li, jest­li si ji pro­dlou­ží­me nebo ne, zví­tě­zil stesk…

Dru­hým extré­mem byl týden se psem, kte­rý jsme strá­vi­li všich­ni spo­leč­ně na Háj­né Hoře. Tady jsme měli spous­tu času a pří­le­ži­tos­tí se navzá­jem mno­hem lépe poznat. Musím při­znat, že i po více než půl roce s Hemim, mě to zví­ře umí pře­kva­pit. Tak pře­de­vším, celou tábo­ro­vou lou­ku bral jako své úze­mí, na tom by asi neby­lo nic div­né­ho, stej­ně tak bere i zahra­du doma. Ale tady není žád­ný plot, jen lesy kolem. A on nepro­je­vil sebe­men­ší tou­hu nebo byť jen náznak toho, že by “vzal roha” nebo se šel pro­běh­nout po oko­lí. Vbě­hl sice do lesa na sever­ní stra­ně, ale to jen pro­to, že tam šel s/za dět­mi, kte­ré si v lese hrá­ly. Sta­či­lo jen zavo­lat a Hemík se vyří­til z lesa a zasta­vil se až u mně. Měli jsme sice s sebou klec, ale za celý týden nebyl jedi­ný důvod ji pou­žít. Hemi si svůj klid uměl zaří­dit i jinak.

Na dru­hé stra­ně v tábo­ře nebyl nikdo, komu by pes vadil, nebo by z něj měl strach. Nikdo, kvů­li komu bych ho musel zaví­rat do kle­ce. Upřím­ně, ani bych to nedě­lal. Radě­ji bych s ním odjel domů. Dano, zdra­vím tě, ale ani ty jsi z něj strach nemě­la. Mož­ná ze začát­ku, než jsi ho pozna­la, mož­ná tro­chu respekt. Hemi totiž nezne­u­ží­vá toho, že se ho někdo bojí. Mys­lím si, že pes jas­ně vycí­tí, když z něj má někdo strach. Pova­ho­vě slab­ší jedin­ci pak mají potře­bu svou pře­va­hu doka­zo­vat, ště­ka­jí tím více, čím více se pro­je­vu­je strach u jejich pro­tějš­ku. Vrčí a uka­zu­jí zuby.

Když se Hemi setká s někým, kdo z něj má strach, pros­tě si ho jen oču­chá, zved­ne ocas a jde si po svých. Nevy­je­de jako něja­ký debil, nezačne vrčet nebo do tako­vé­ho jedin­ce str­kat. Typic­ky malé děti, kte­rých bylo na tábo­ře dost — tako­vý prcek se setká s Hemim tvá­ří v tvář, vět­ši­nou neče­ka­ně. Pod­vě­do­mě zved­ne ručič­ky nad hla­vu a couv­ne. Hemi si ho zvě­da­vě oču­chá a jde dál. Dana měla strach ze psů, že na ní sko­čí. Nesta­lo se tak.

[spo­i­ler title=“Slabší pova­hy nechť neroz­ba­lu­jí” open=“0” style=“2”]

V sobo­tu při­jel párek mla­dých lidí (dále jen rozum­ných) se dvě­ma psí­ky, nevím přes­ně, co to bylo za rasu. Pros­tě malí uště­ka­ní hajzlí­ci. Vyrá­že­li pro­ti Hemi­mu ště­ka­jí­ce z plných plí­cek. Hemi nastra­žil uši, zvě­da­vě si je pro­hlé­dl… a nic. Ani po nich neště­kl. Byl si vědom toho, že tahle stvo­ře­ní nepřed­sta­vu­jí pro něj ani pro jeho stá­deč­ko žád­né nebez­pe­čí, tak proč na ně plýtvat ener­gií. Potom ale vyšlo naje­vo, že dru­hý z hajz­lí­ků je fen­ka, hára­jí­cí.

Ani jed­no­mu z oné dvoj­ce těch, kte­ré jsem pova­žo­val za rozum­né nepři­šlo, že by mohl nastat něja­ký pro­blém. Leže­li na dece, mezi sebou mimin­ko a kolem pobí­ha­li pej­s­ci. Hemi samo­zřej­mě brzy vycí­til, že fena hárá, ona se také k němu pěk­ně natá­če­la a vyslo­ve­ně ho svá­dě­la. Hemi za ní vyra­zil slin­ta­jíc jako boxer a ona se dala na útěk. Samo­zřej­mě hle­da­la úkryt a ochra­nu mezi svý­mi rozum­ný­mi. Oba rozum­ní z toho měli děs­nou taš­ka­ři­ci a když jsem Hemi­ho odvo­lá­val, tak že prý je mám nechat, že je to sran­da. Hemi odvo­lá­ní posle­chl, byť evi­dent­ně nerad. Za chví­li už zase pásl za fenou. Puze­ní bylo zkrát­ka sil­něj­ší. Tak­že při­šel, posluš­ně si sedl, ale za chvil­ku už zase odbí­hal. Při­vo­lá­ní. Nech­te je, je to sran­da. Hemi při­jde, sed­ne, odchá­zí. Při­vo­lá­ní… a tak doko­la. Copak ti ty rozum­ný nedo­chá­zí, že to sran­da není? Že je tam doko­la spous­ta dětí, kte­ré se mota­jí mezi psy? Že ten váš dru­hý hajz­lík pořád ště­ká jako kre­té­nek a že jest­li se po něm Hemi v tomhle roz­po­lo­že­ní ože­ne, že by to pej­sá­nek nemu­sel pře­žít?

Nako­nec jsme radě­ji Hemi­ho odved­li co nej­dá­le, na dru­hou stra­nu tábo­řiš­tě a sna­ži­li se ho nějak zaba­vit. Posled­ní záchra­nou zůstá­va­la klec. Nebyl jsem však vůbec pře­svěd­če­ný, že Hemi je ten, kdo do kle­ce pat­ří. Rozum­ní se nako­nec vyda­li s pej­sky na pro­cház­ku do lesa. Do dese­ti minut byli zpět. Nicmé­ně Hemi­ho se nám poda­ři­lo při­vést na jiné myš­len­ky, sedě­li jsme s Han­za­lo­vý­mi v rohu za sta­ny u naší odpo­led­ní dob­ré bra­zil­ské kávy 🙂 a Hemi dostal svou oblí­be­nou kost. Rozum­ní za něja­kou tu chvil­ku odje­li a byl klid.

[/spoiler] [pullquo­te align=“left”]“Za teni­sák běžel bych svě­ta kraj
běžel s hla­vou odkry­tou a bosý
běžel v led­nu, ale v duši věč­ný máj
běžel vichři­cí, však sly­šel zpí­vat kosy…”[/pullquote]

Výcvik na cvi­čá­ku přes prázd­ni­ny nebyl, ale asi dva­krát jsme se sešli s panem Císa­řem a něco málo si vyzkou­še­li. Nako­nec jsme se dohod­li, že bude­me s Hemim jez­dit k němu na cvi­čák v Kap­li­ci. Míček, tedy teni­sák, se jeví jako výbor­ná výcvi­ko­vá moti­va­ce. Stá­le více se věnu­je­me nácvi­ku apor­tu a při­ná­še­ní obec­ně. Hemi už něja­kou dobu zvlá­dá apor­to­vá­ní typu “K noze –> Sed­ni –> Zůstaň –> Vpřed”, kte­ré zvlá­dl veli­ce rych­le.

V uply­nu­lém měsí­ci jsme kou­pi­li čtvr­tý pytel gra­nu­lí, tře­tí od Bar­dog.

Mám z toho pachol­ka oprav­du radost.  Je to sebe­vě­do­mý nebo­jác­ný pes, pova­ho­vě napros­to vyrov­na­ný a klid­ný. K tomu vše­mu je úžas­ně odda­ný nejen páno­vi, ale celé jeho rodi­ně.

Fotky z devátého měsíce

Next­GEN galle­ry is not installed/inactive! [simnor_button url=“http://fotky.kuzbici.eu/index.php?/category/493” icon=“camera” label=“Zobrazit všech­ny fot­ky v exter­ní gale­rii” colour=“blue” colour_custom=”” undefined=“Odstranit” size=“large” edge=“rounded” target=“_self”]