Devatý den (28.12.2012)

Ham­mond byl po obě­dě jak z divo­kých vajec. Sotva dojedl (maso a tes­to­vi­ny) začal vyši­lo­vat jako smys­lů zba­ve­ný — vle­těl do bou­dy, něco tam hra­bal, vyle­těl z bou­dy, začal kou­sat kobe­rec visí­cí na vcho­du a vrčel u toho a ská­kal, hned zase ležel na zádech, vysko­čil a tak pořád do kola. Když s nim šla asi za dvě hodin­ky ven Kač­ka, neby­lo to o nic lep­ší. Lital po zahra­dě jako pomi­nu­tý, do sení­ku, potom hned pod tůje, hra­bal zuři­vě jako kdy­by mu hrá­lo (nebo jako kdy­by si šleh­nul). Nere­a­go­val na zavo­lá­ní, ani na “fuj”, pros­tě na nic. Zklid­nil se až když jsem ho ze sení­ku vytá­hl a důraz­ně ho poká­ral. Pak už dal pokoj, ale stá­le byl jako­by mimo.  Chtě­li jsme udě­lat pár spo­leč­ných fotek, ale to pros­tě neby­lo mož­né.

(Psá­no na Blac­kber­ry Pla­y­book)

[nggalle­ry id=45]