Desátý den (29.12.2012)

Dopo­led­ne jsme si hrá­li s míč­kem a pak jsem šel se štěn­dou na pro­cház­ku na vodít­ku. Nedo­šli jsme ale ani ke kři­žo­vat­ce, když začal kňu­čet, oto­čil to a mazal zpát­ky, až jsem ho musel brz­dit. Jakmi­le byl na zahra­dě, uklid­nil se. Chvil­ku jsme ješ­tě zkou­še­li cho­dit s vodít­kem po zahra­dě a když jsem ho odpou­tal, odbě­hl s úle­vou na své mís­to na zápra­ží.

K obě­du maso s rýží, když dojedl maso, rýži nechal. Když se vyspin­kal, šel s ním ven Matý­sek a jeho “Hemo­de k noze!” muse­lo jít na ner­vy i pesa­no­vi, i když Maty­ho volá­ní oči­vid­ně igno­ro­val. Mno­hem více ho zají­ma­lo koš­tě, kte­ré měl Maty v rukou. Asi po hodin­ce a něco to pes zaba­lil a šel spát. Pak byl ven­ku s Evi­nou a pomá­hal jí věšet prádlo — tedy do chví­le, než ho zau­ja­ly Maty­ho pun­čo­chá­če visí­cí ze sušá­ku, kte­rý se sva­lil, když na ně hafan zaú­to­čil.

Ke sva­čin­ce dostal své oblí­be­né gra­nu­le a potom jsme si hrá­li na Micin­ku :-). Dostal na hra­ní gumo­vé­ho pís­ka­cí­ho slo­na po Kačen­ce, a ten se mu moc zalí­bil. Nejdří­ve si sním hrál sám, potom jsme se pře­ta­ho­va­li a nako­nec jsem slo­na vždy odho­dil, “Při­nes hrač­ku”, Hammy pro něj době­hl, “dej hrač­ku”, “sed­ni” a potom už jen moje nad­še­ní a Ham­mon­dek dostal piš­ků­tek a neměl pro­blém celou tu sran­du něko­li­krát zopa­ko­vat. Potom zaslou­že­ně usnul a slon mu vypa­dl z huby :-).

K veče­ři dostal lipán­ka smí­cha­né­ho s tva­ro­hem (asi půl na půl) a mohl se utlouct — máme novou mňam­ku :-D. Teď po veče­ři je sním ven­ku Kač­ka a hra­jou si se slo­nem — sly­ší­me jen pís­ká­ní slo­na, “Ham­mon­de při­nes” a “Ty jsi ale šikul­ka” 🙂