Den šestnáctý (5.1.2012)

Je neu­vě­ři­tel­né, že Hammy je tu s námi tepr­ve něco málo přes dva týd­ny. Sedím  a pře­mýš­lím nad těmi dvě­ma uply­nu­lý­mi týd­ny. Jak moc se toho změ­ni­lo. Jak nám při­jde, že je tu s námi už mno­hem déle. Jak krás­né je to vzá­jem­né pozná­vá­ní, jak pře­kva­pi­vé je pozná­vá­ní nových, dosud netu­še­ných, strá­nek sama sebe.

Na dnešek spal štěn­da opět s námi doma. Ten­to­krá­te už ne v obý­vá­ku se mnou, ale v před­sí­ni, dveř­mi lož­ni­ce. Chvil­ku po zavře­ní dve­ří sice kňu­čel, ale potom spal prak­tic­ky celou noc. Kolem čtvr­té jsme ho dáva­li vyven­čit, potom spal dál. Sní­da­ni dostal už ven­ku a tam také počkal na svou prv­ní ces­tu do psí škol­ky. Jeho prv­ní ces­ta v kuf­ru, dosud se vozil na klí­ně na zad­ním seda­dle. Zpo­čát­ku se mu do kuf­ru moc nechtě­lo, ale když tam dostal svou deku z pele­chu a vle­zl jsem si k němu já a potom i Matý­sek, dal si říci. Eva sedě­la vza­du, aby na něj dohléd­la, ale po zhru­ba pěti minu­tách jízdy se uklid­nil, sto­čil se na dece do klubíč­ka a byl napros­to v kli­du. Šikov­ný štěn­da.

Na výsta­viš­ti se mu z auta nao­pak moc nechtě­lo, nej­spíš tušil zase něja­kou lot­ro­vi­nu, co jsme na něj uši­li. Nako­nec se váha­vě vydal s námi. Na mís­tě už byli dva psí kole­go­vé, poměr­ně vzrost­lý zla­tý retrie­ver a něco jako šiba inu, kaž­do­pád­ně to mělo špi­cí rysy a moc se nám to nelí­bi­lo. Oba psi se tam koč­ko­va­li, ská­ka­li po sobě, uží­va­li si. Když je Hammy uvi­děl, zařa­dil zpá­teč­ku a kufr auta se zdál být tím nej­ú­žas­něj­ším mís­tem na svě­tě. Když se oci­tl uvnitř, oba se k němu vrh­li a zača­li si ho dobí­rat. Hammy kňu­čel a scho­vá­val se za mě. Když ale byli oba dotě­ro­vé uvá­zá­ni na vodít­ko, začal si to s nimi Hammy vyří­ká­vat hez­ky po psím. A my ho sly­še­li popr­vé za celou dobu pořád­ně ště­kat. “Ha, vy habá­ni, teď už na mě nemů­že­te co?”, vyště­kal sta­teč­ně a pro jis­to­tu se mi vnu­til mezi kole­na, jak jsem u něj seděl na bob­ku a držel ho. Po pár minu­tách šel šiba­ně­co domů a retrí­vr začal tré­no­vat. My jsme se uchý­li­li před pavi­lon a vyzkou­še­li, jak se Hammy­mu bude zamlou­vat sto­po­vač­ka a necha­li ho “vol­ně” se pohy­bo­vat před pavi­lo­nem.

Když byl náš čas, vstou­pil Hammy na scé­nu vskut­ku po svém — nej­pr­ve vstr­čil hla­vu do dve­ří a zaště­kal “Bacha kámo, mám tu s sebou páníč­ka a nebo­jím se ho pou­žít!” a vstou­pil. “Fakt na mě nic nezkou­šej!” dodal po chví­li. Když měl celý pavi­lon jen pro sebe, pěk­ně si ho oču­chal a pus­ti­li jsme se do prá­ce. šlo nám to, mys­lím, veli­ce dob­ře. Tré­no­va­li jsme při­vo­lá­ní, dosta­lo se nám uži­teč­ných rad a nako­nec ješ­tě tré­nink na sed­ni, a pro­to­že ten už Hammy zvlá­dá doce­la dob­ře, zača­li jsme nácvik leh­ni. Pak ješ­tě cvi­či­tel­ce vylil čaj, co si vylil, to si slí­zal a pak celý natě­še­ný pelášil k autu.

Doma na zahra­dě jsme si ješ­tě chvil­ku hrá­li, pak dostal svo­ji oblí­be­nou rýži s masem, nacpal se a šel si zdřím­nout. Odpo­led­ne absol­vo­val hodin­ku s Matýskem, kte­ré­mu sebral čepi­ci a scho­val ji v pra­chu pod kot­cem tak šikov­ně, že na ni nemůžu dosáh­nout. Potom jsme si zase hrá­li, pře­ta­ho­va­li se o slo­na a honi­li se po zahra­dě. Taky jsme si spo­lu hrá­li na pís­ko­viš­ti. Hroz­ně se mu líbi­lo pomá­hat mi hra­bat písek. Když jsme poz­dě­ji blb­li vep­ře­du, šel kolem lionber­ger s panič­kou. Dal jsem se do řeči s panič­kou a dozvě­děl se, že byd­lí napro­ti nám, kolohná­to­vi že je rok a že se rád dru­ží. Hammy ho pro jis­to­tu vyště­kal, měl už natré­no­vá­no z dopo­led­ne, ale obr jen dob­rác­ky str­čil hla­vu mezi ková­ní na plo­tu a chtěl se sezná­mit. Domlu­vi­li jsme si před­běž­nou návště­vu.

Když jsme pak zaslou­že­ně odpo­čí­va­li na lavič­ce, Hammy v kli­du ležel ved­le mě, já ho hla­dil a bylo nám nád­her­ně, začal najed­nou něja­ký blbe­ček kon­zu­mo­vat zbyt­ky rachej­tlí po sil­vest­ru. Hammy to kupo­di­vu bral cel­kem v kli­du na roz­díl od vel­ké­ho kocou­ra, kte­rý k nám vle­těl přes plot, jako­by mu od rake­ty chyt­la prdel. Řítil se po zahra­dě, Hammy si ho oka­mži­tě vši­ml, sedl si a ukáz­ko­vě kocou­ra poslal tam, kam si zaslou­žil. Kocour se ve svém úpr­ku na dese­ti­nu vte­ři­ny zasta­vil, změ­nil směr o deva­de­sát stup­ňů a pro­le­těl plo­tem na Plav­skou uli­ci. Zít­ra se musím podí­vat, jest­li nám nepo­ni­čil plot, jak se zou­fa­le sna­žil pro­tla­čit. Hammy ho se zájmem pozo­ro­val a potom si opět s kli­dem lehl a nechal se hla­dit.

Dneska to byl oprav­du krás­ný psí den.

[nggalle­ry id=49]