Čtvrtý týden

S kon­cem dovo­le­né zača­lo být čím dál jas­něj­ší, že psát den­ní zázna­my o psím živo­tě nebu­de mož­né. Jed­nak z časo­vých důvo­dů a jed­nak i z čis­tě prak­tic­kých — když člo­věk při­jde dva­krát v týd­nu domů po šes­té hodi­ně, tak si už pej­ska moc neu­ži­je.Ham­mond je neod­mys­li­tel­ným čle­nem naší smeč­ky. Za uply­nu­lý týden se nau­čil spát v pří­s­těn­ku, do bou­dy ješ­tě necho­dí a nevy­pa­dá to, že by se na to chys­tal, tak­že na jaro je už jas­ný úkol — bou­du pře­stě­ho­vat na tera­su, zhru­ba do míst dneš­ní­ho pří­s­těn­ku, tak aby mě vchod oto­če­ný na dve­ře na tera­su a viděl tak do naší bou­dy.

Nau­čil se ská­kat na lavič­ku pod bal­ko­nem a už bez vět­ších pro­blé­mů vysko­čí ze scho­du na tera­se na stře­chu pří­s­těn­ku, kte­rá je ve výš­ce 60 cm. Ze stře­chy už také odváž­ně a poměr­ně dost dale­ko ská­če — dosko­čí prak­tic­ky na konec dlaž­by na tera­se. Na stře­še pří­s­těn­ku teď také lehá­vá a spá­vá — naho­ře je kobe­rec, tak­že to tam má měk­ké a tep­lé.

Ces­tou jsme potka­li přá­tel­ské­ho Hova­war­ta, Hammy pro jis­to­tu na začá­tek vyště­ká­val, ale nako­nec to bylo v poho­dě. Odpo­led­ne jsme potom šli s celou smeč­kou na pro­cház­ku, přes pole kolem řeky. Ham­mond šel na vol­no, bez vodít­ka a celou ces­tu se držel při nás a pro jis­to­tu nikam neod­bí­hal. Mys­lím, že si pro­cház­ku uží­val.

Ze sobo­ty na nedě­li byl podru­hé v naší bou­dě — opět bylo potře­ba ho umýt sir­ným šam­po­nem, pro­to­že se nepře­stá­vá drbat — byť už se nedr­be tak dlou­ho a usi­lov­ně. Po vykou­pá­ní, kte­ré sná­šel cel­kem sta­teč­ně, a usu­še­ní se uve­le­bil u tope­ní na jehně­čí koži­ši­ně, kte­rou jsem před lety dostal od tchy­ně k váno­cům. Už nebyl tak divo­ký jako minu­le a celý večer pro­bě­hl klid­ně. Mož­ná to bylo i tím, že ten den jsme spo­lu byli volit pre­zi­den­ta a poté jsme šli pěš­ky domů, přes pole.