Tak je jasné, že se Štěnda ubytoval na zápraží na verandu. Dnes ráno si přivstala Eva, aby ho taky měla chvilku pro sebe. Po většinu dne pršelo, navíc jsme zdobili stromek a vůbec ještě poslední předvánoční přípravy, takže na Hemíka nebylo moc času.
K obědu dostal pěknou misku vařeného vepřového od kosti s mrkví a těstovinami. Vylízal ji prakticky do čista. Potom jsme si navzdory dešti zablbli na zahradě a zahráli si jeho oblíbenou přetahovanou. Mimochodem dnes ráno zopakoval to, co udělal už včera večer – nadlábl se a poté zalezl do boudy (misku mu dáváme do kotce) a za chvilku vycouval s ručníkem v tlamě a dostrkal ho ke Kačce (večer) a k Evině (ráno) a chtěl si hrát :-). Za ručník už pěkně bere a drží dlouho. Dneska si u toho v zápalu boje i trochu zavrčel.
Když odpoledne uviděl otevřenými dveřmi Matyho, tak krátce zaštěkl, jakoby říkal “Nazdar”.
Asi v půl třetí jsme se vypravili pro betlémské světýlko do města a Hammonda jsme vzali s sebou. Brzy po vystoupení z auta na konci slepého ramene Malše se ukázalo, že to byla chyba. Byla tam velká spousta lidí a naše štěně na to ještě nebylo připravené. Musel jsem ho vzít do náručí a tím davem ho pronést. Udělalo nám ale obrovskou radost, jak moc se většině kolemjdoucích líbil. I když choďáčka nepoznal nikdo a málokomu “Chodský pes” něco říkal. Nicméně kostel byl ještě zavřený – světlo až od půl páté.
Když jsme vyjížděli podruhé, nechali jsme Hammonda doma, a protože jsme se báli, aby za námi neutíkal. Dal jsem mu do kotce misku s masem a těstovinami co mu tak chutnalo k obědu a potom jsem ho v kotci zavřel. Okamžitě začal kňučet. Po návratu jsem zjistil, že se jídla ani nedotkl, celou tu dobu prokňučel. Když vystřelil k kotce, vzal jsem ho do náruče, ale chtěl zdrhnout pryč – asi se bál, abych ho znovu nezavřel. Skončili jsme tedy na oblíbeném zápraží a zavírat už ho nebudu.
