Bonitační víkend

Jak už všich­ni víme/víte, je náš Hek­tor z Letin­ské kovár­ny ali­as Hemi zví­ře­tem vel­mi výraz­ných kva­lit, a tak se zajis­té nebu­de­te divit tomu, že bychom chtě­li, aby — kro­mě toho, že je psem hlí­da­cím, obra­nář­ským, maz­li­vým a maz­lí­cím, vel­mi inte­li­gent­ním — byl také psem chov­ným. Tako­vé geny a kva­li­ty se pros­tě musí pře­dá­vat dál, to je  jas­né. Pro­to bylo nut­né, aby pro­šel tak­zva­nou boni­ta­cí, tedy pro­ce­sem uchov­ně­ní.

Co tako­vé uchov­ně­ní zna­me­ná? Pes musí samo­zřej­mě absol­vo­vat nej­pr­ve svod (něco jako zápis do ško­ly), kde se zástup­ci auto­ri­zo­va­né auto­ri­ty pře­svěd­čí, že daný mla­dý jedi­nec dru­hu Canis lupus f. fami­li­a­ris má nejen hla­vu, trup  a čty­ři nohy, ale také správ­ně vzty­če­né uši, všech­ny zuby a samec má to, co ho dělá sam­cem (zají­ma­vé, že u fen se nezjiš­ťu­je, zda jsou to oprav­du feny), posou­dí jeho exte­ri­ér (bar­vu a kva­li­tu srs­ti a zna­ků, oči, uši…) a spous­tu dal­ších uka­za­te­lů. Je-li vše v pořád­ku, dosta­ne psis­ko tak­zva­ný svo­do­vý kód, kte­rý ve zkrat­ce všem znal­cům říká, jaké má ten kte­rý CLfF nedo­stat­ky, v čem se odchy­lu­je od vysně­né­ho — par­don — sta­no­ve­né­ho stan­dar­du. Nám ostat­ním sta­čí vědět, že čím méně pís­me­nek a čím niž­ší čís­la u nich jsou, tím lépe.

Dru­hým kro­kem, může­me ho při­rov­nat k odvo­du na voj­nu, je potom boni­ta­ce. Abychom ale své­ho psa moh­li dovést až k boni­ta­ci, musí­me ješ­tě spl­nit tři  pod­mín­ky: (1) pes je mini­mál­ně 18 měsí­ců stár, (2) má za sebou klu­bo­vou výsta­vu, kde musí zís­kat mini­mál­ně védéč­ko, no pře­ce znám­ku “vel­mi dob­rý”, vy igno­ran­ti, ano jako ve ško­le, a (3) musí mít RTG kyčlí s výsled­kem nej­hůře C (šká­la je A‑D). Zde bych se rád tro­chu zasta­vil. Nechat udě­lat pso­vi RTG kyčlí, za mě OK, proč ne, chce­me pře­ce vědět, jest­li je náš pes v tom­to ohle­du zdráv a v pořád­ku. Ale fakt, že na posou­ze­ní má svě­ře­ný mono­pol jedi­ný vete­ri­nář v repub­li­ce, to je mi sil­ně pro­ti srs­ti. Nemám v úmys­lu komu­ko­liv brát jeho odbor­nost a pro­fe­si­o­na­li­tu, ale u kaž­dé­ho výsled­ku, ver­dik­tu, posud­ku a podob­ných zále­ži­tos­tí by měl mít jeden mož­nost odvo­lá­ní, a to zde napros­to chy­bí. Nemluvě o tom, jakou cenu si díky mono­po­lu vete­ri­nář účtu­je.

A tak, když Klub přá­tel chod­ské­ho psa, coby auto­ri­zo­va­ná auto­ri­ta vypsa­la na 20. dub­na 2014 boni­ta­ci psů, kte­rá před­chá­ze­la sobot­ní klu­bo­vá výsta­va, řekl jsem si, že by se to dalo dob­ře zkom­bi­no­vat a “sfouk­nout” najed­nou. Navíc, když se obě akce kona­ly neda­le­ko Hrad­ce Krá­lo­vé, kte­réž­to měs­to je síd­lem ono­ho mono­pol­ní­ho vete­ri­ná­ře. Původ­ně jsme plá­no­va­li, že poje­de­me všich­ni a udě­lá­me si rodin­ný pro­dlou­že­ný víkend, tak­že objed­ná­na cha­ta pro 4 a psa, zamlu­ven ter­mín na RTG a podá­ny a zapla­ce­ny při­hláš­ky na klu­bo­vou výsta­vu a boni­ta­ci. Jen­že se do toho zaplet­la svat­ba našich zná­mých, tak­že nako­nec jsem jel sám. Se psem, to se rozu­mí.

Vyra­zi­li jsme v pátek 18. dub­na v půl sed­mé ráno, byvše objed­ná­ni na 11:00 na RTG. Tedy času na ces­tu dost, i s plá­no­va­ný­mi dvě­ma zastáv­ka­mi. Navi­ga­ce Sygic nezkla­ma­la a byť nás ved­la svý­mi oblí­be­ný­mi “bun­des­ka­mi” a sil­ni­ce­mi s troj a více cifer­ný­mi čís­ly, byli jsme v Hrad­ci včas. Hemi byl, na roz­díl ode mne, v ordi­na­ci napros­to klid­ný. Když ho poslé­ze uspa­li a on tam ležel zce­la bez­vlád­ný, bylo mi oprav­du na nic. Hroz­ný pocit. Pro boni­ta­ci je nut­ný RTG kyčlí, ale lze ješ­tě udě­lat RTG lok­tů na před­ních kon­če­ti­nách, což byla i moje vol­ba. Když už to musí pod­stou­pit, ať víme, jak na tom s klou­by jsme. Kyčle prý zvlád­nou sami, s lok­ty jim prý budu muset tro­chu pomo­ci. A tak mě asi za 10 minut zavo­la­li, navlék­li do olo­vě­né ves­ty a pod­brad­ní­ku, abych Hemi­mu mohl podr­žet hla­vu v polo­ze, jakou radi­o­lo­gis­ta potře­bo­val. Když bylo nasním­ko­vá­no, dostal Hemi pro­bou­ze­cí injek­ci a do dva­ce­ti minut stál opět na svých. Pan dok­tor si mě zavo­lal, že mi vysvět­lí co a jak. Z jeho výkla­du jsem toho vní­mal málo a pocho­pil ješ­tě méně — pros­tě odbor­né lékař­ské pin­dy. Důle­ži­té je, že kyčle i lok­ty jsou napros­to v pořád­ku, bez nále­zu. Slá­va, o jed­nu sta­rost méně, a taky o 2700 korun, ano tolik vyšet­ře­ní stá­lo.

Fot­ky z výsta­vy

Na oběd jsme si došli, tedy došel, do Pen­zi­o­nu Uno, Hra­dec Krá­lo­vé. Skvě­lé menu, plznič­ka, navíc vás tam pus­tí se psem, kte­ré­mu auto­ma­tic­ky při­ne­sou vodu. Chuť mi kazil jen star­ší pán u ved­lej­ší­ho sto­lu, kte­rý jedl doslo­va jako pra­se. Řekl bych, že Hemi je při poly­ká­ní své­ho oblí­be­né­ho žrádla tiš­ší.

Kemp Stří­br­ný ryb­ník, kde se obě akce kona­ly, leží kou­sek za Hrad­cem Krá­lo­vé. Na mapě vypa­dá cel­kem idy­lic­ky, na prv­ní pohled po pří­jez­du také. Když mě ale správ­ce kem­pu uve­dl do chat­ky, kde jsme měli spát, pocho­pil jsem, proč nikde na webov­kách kem­pu neu­vi­dí­te fot­ku inte­ri­é­ru chat­ky. Ty se obje­ví až v nabíd­ce s cenou a jsou scho­va­né za malou ikon­kou. Vyba­ve­ní cha­tek a vůbec celý inte­ri­ér by se dal vel­mi výstiž­ně hod­no­tit jako “to nej­lep­ší z let osm­de­sá­tých s tře­šin­kou z dob star­ších”. Pros­tě za ty pra­chy…

V sobo­tu jsme absol­vo­va­li klu­bo­vou výsta­vu, kdy byl Hemi při­hlá­šen do mezitří­dy, spo­leč­ně s více než dese­ti dal­ší­mi psy, tak­že kon­ku­ren­ce vel­ká. Nako­nec z toho bylo “védéč­ko”, což mě po vyhlá­še­ní dost naštva­lo a ten­to “špat­ný” výsle­dek jsem při­čí­tal Hemi­mu, pro­to­že při před­vá­děč­ce opět táh­nul jako debil, nej­lé­pe, jak to jen umí :-). Oprav­du jsem si mys­lel, že na tu výbor­nou máme. Před výsta­vou jsem si říkal, že vel­mi dob­rá nám sta­čí, že nejde o nic než tu boni­ta­ci, ten výsle­dek mě fakt mrzel. Poz­dě­ji, když jsem vychla­dl, Hemí­ko­vi jsem se omlu­vil a šli jsme na naplá­no­va­nou dese­ti­ki­lo­me­t­ro­vou “pro­cház­ku”.

Hra­dec­ké lesy v oko­lí kem­pu jsou oprav­du nád­her­né a vel­mi pří­jem­né na pro­cház­ku nebo pro­jížď­ku. Dali jsme si asi deset kilo­me­t­rů, pěk­ně se pro­šli, našli něja­kou tu kešu­li a uži­li si krás­ný pod­ve­čer. Večer jsme strá­vi­li u ved­lej­ší chat­ky klá­bo­se­ním s dal­ší­mi choďá­ko­mi­ly včet­ně jed­né Nor­ky, její dce­ry a hys­te­ric­ké fen­ky, kte­rousi Hemi zami­lo­val. Kro­mě ní pro­há­něl ješ­tě Chan­tal z Letin­ské kovár­ny, kte­rá ho s vel­kým zau­je­tím vel­mi neu­stá­le pro­vo­ko­va­la a koke­to­va­la s ním. Do toho se vždy vlo­ži­la Bea (také od Kar­la Perout­ky), kte­rá měla sil­né nutká­ní dělat Chan­tal dvor­ní dámu a chrá­nit její čest.

V nedě­li nastal čas boni­ta­ce. U povah jsem si byl jis­tý, že je bez­pro­blé­mo­vě zvlád­ne­me a taky že ano. Samé nuly. Když potom paní Sol­dá­no­vá změ­ři­la Hemi­ho a kon­sta­to­va­la výš­ku 57 cm, spa­dl mi kámen ze srd­ce. Hemi byl uchov­něn, dle mého s veli­ce sluš­ným poten­ci­o­ná­lem. Celý pro­dlou­že­ný víkend byl veli­ce nároč­ný, ale stá­lo to za to.

Fot­ky z výsta­vy

<

p style=“text-align: jus­ti­fy;”>Next­GEN galle­ry is not installed/inactive!